PRAHA „Existuje spousta skvělých fotografií od skvělých fotografů. Ale já měl to štěstí, že si mé snímky vybrala agentura Magnum – jakási uzákoněná autorita – a začala je nabízet,“ shrnuje až zázračný úspěch svých srpnových snímků tehdejší letecký inženýr a fotograf Divadla za branou Josef Koudelka.
Reportážní fotografii se do té doby nevěnoval vůbec, byla to pro něj nová zkušenost. Proto osudové srpnové dny roku 1968 dodnes bere jako životní příležitost, která se neopakuje. Večer před 21. srpnem se vrátil z Rumunska z fotografování Romů, pár hodin nato ho ve tři hodiny ráno probudil telefon, že v ulicích jsou sovětské tanky. Tehdy třicetiletý Koudelka vzal fotoaparáty a vyrazil do ulic.
„Měl jsem štěstí v tom, že jsem nebyl profesionální fotograf, který musel chodit vyvolávat snímky,“ vzpomíná Koudelka na divoký týden, ve kterém pořídil 10 tisíc snímků. Odbíhal jen do barrandovských studií, kde měl u filmařů schované zbytky filmů. Tehdejší atmosféru popisuje s odstupem let jako dobu zázraků, proměn a výjimečných činů.
„Zloději vydali prohlášení, že nebudou krást, protože policajti mají důležitější věci na práci, nějaká domovnice napsala na fasádu svého domu báseň o mladém chlapci s dlouhými vlasy,“ vzpomíná fotograf. Se zanícením se proplétal mezi vojáky a Pražany a zachycoval vše, co viděl. Neváhal ani vylézt na pancíř tanku jedoucího po Václavském náměstí, aby získal co nejlepší záběr. Když později jeho snímky vyšly v jednom italském časopise a agentura Magnum zatím neprozradila Koudelkovu identitu, byly označeny jako fotografie sovětského vojáka. „Už nikdy jsem nic podobného nevyfotografoval ani nezažil,“ dodává Koudelka.
Poté, co po týdnu odezněly nepokoje, vyvolal negativy a po pár měsících si udělal i několik zvětšenin. Ty pak ukázal historičce fotografie Anně Fárové.
Fárová se zmínila o svém známém fotografovi Elliottu Erwittovi – tehdejším šéfovi americké agentury Magnum Photos –, kterého by snímky mohly zajímat. O několik měsíců později už negativy putovaly přes oceán, a tím o nich Koudelka ztratil přehled.
Anonymní český fotograf Agentura snímky nazvětšovala, roztřídila a po roce nabídla k prvnímu výročí okupace zahraničním médiím. Z Koudelky se přes noc stala fotografická hvězda, která ale musela až do roku 1984 zůstat kvůli rodině v utajení. Tak se stalo, že v roce 1969 získal zlatou medaili Roberta Capy Overseas Press Clubu „anonymní český fotograf“. Dva roky po okupaci Koudelka emigroval.
V současné době žije Josef Koudelka střídavě ve Francii a v Česku. Věnuje se humanistické fotografii – letos dokumentoval americké volby nebo situaci v Izraeli, dokončuje knihu panoramatických fotografií průmyslové krajiny severní Itálie. Staroměstská radnice v Praze nyní nabízí výběr sto šedesáti devíti fotografií ze srpna 1968. Výstavu doprovází objemná kniha Invaze 68 nakladatelství Torst.
***
Josef Koudelka (1938) Boskovický rodák Josef Koudelka patří k nejuznávanějším světovým humanisticky zaměřeným fotografům. Původem letecký inženýr se fotografii začal věnovat naplno v 60. letech. Fotografoval svět pražských divadel, později život Cikánů. Ve světě se proslavil díky americké agentuře Magnum Photos, která zveřejnila jeho snímky ze sovětské okupace. V zahraničí Koudelka vytvořil mimo jiné cykly Exily a Chaos. Žije střídavě v ČR a ve Francii.
