Za neuhlídání vězně Otakara T., který si minulý týden sáhl na život v pankrácké vazební věznici, padat hlavy mezi dozorci nebudou. Exces však má vést ke změnám v bezpečnosti českých žalářů.
PRAHA Vyšetřování sebevraždy muže, jehož mají kriminalisté za hlavního podezřelého v případu vraždy školačky Anny J., se chýlí ke konci. „Nikdo nepochybil,“ zastal se včera na tiskové konferenci šéf vězeňské služby Jiří Tregler svých podřízených.
Už nyní je ale jisté, že případ se dostane na stoly poslanců.
Společně budou hledat řešení, jak podobným případům do budoucna předejít.
„Na dalším podvýboru budu prosazovat, abychom si vyžádali zprávu týkající se incidentu, který se odehrál v pankrácké věznici,“ potvrdil LN poslanec a člen podvýboru pro vězeňství Antonín Seďa (ČSSD).
„Budeme se o pozadí případu s kolegy určitě bavit,“ dodala předsedkyně podvýboru Jana Suchá (VV).
Z materiálů budou chtít poslanci vyčíst, jestli dozorci postupovali zcela podle interních pravidel. Například jestli přivolání záchranné služby až po dvaceti pěti minutách lze považovat za selhání.
Právě to považují experti z Českého helsinského výboru, který dlouhodobě monitoruje podmínky v tuzemských žalářích, za hlavní selhání dozorců. „Vidím to jako pochybení,“ opakuje předsedkyně výboru Anna Šabatová.
A její kolega, právník František Valeš, dodává: „Není důvod nezavolat záchranku hned, dozorci přece u sebe mají vysílačky,“ podivuje se.
Poslanci proto chtějí přesvědčivý důkaz, že sebevraždě skutečně nebylo možné zabránit. „Požádáme o informaci i ministra spravedlnosti, který si vyžádal posouzení, jak to bylo a proč byla záchranka zavolána až po půlhodině. Nějaká zjištění stále nahrávají verzi, že se nemuselo postupovat zcela bezchybně,“ říká Seďa.
Případ každopádně rozproudí debatu o aktuálních bezpečnostních mantinelech v českých věznicích. Konkrétní představa, jak předejít podobným excesům, však zatím chybí. „Ten mechanismus by byl úplně jednoduchý. Někdo by musel povolit, abychom porušovali práva obviněných. Tedy že by byly kontroly co dvacet minut včetně nočních hodin či kamery na celách. Ale to je tak citlivé téma, že výsledky si neumím v dohledné době představit,“ říká náměstek ministra spravedlnosti pro oblast vězeňství Jan Kubata (ODS).
Incident podle zákonodárců rovněž připomněl dlouhodobou bolest českého vězeňství - nedostatek peněz. A lepší bezpečnostní opatření by znamenaly investice. „Vězeňská služba je dlouhé roky podfinancovaná,“ říká poslankyně Zuzka Bebarová Rujbrová (KSČM), která se situací ve vězeňství dlouhodobě zabývá. A varuje, že v budoucnu hrozí mnohem vážnější problémy. „Obávám se, že se za pár měsíců budeme ptát, jak mohlo dojít k útěkům, za které nikdo nemůže nést odpovědnost, protože vězeňská služba nemá prostředky na to, aby mohla ostrahu zabezpečit lépe,“ vykresluje blízkou budoucnost.
***
Poznámku k tématu čtěte na straně 10
Sebevraždy
vězňů v Evropě
Ze srovnání počtu sebevražd
v evropských věznicích na 10 tisíc
vězňů, které zveřejnila vězeňská
služba, nevychází Česko špatně.
Celkem za rok 2010 zemřelo
v českých věznicích 44 lidí,
z toho 11 vlastním přičiněním.
Bulharsko 1,8
Ukrajina 3,5
Rumunsko 3,8
Polsko 4,5
Maďarsko 4,7
Španělsko 4,7
Česká republika 4,8
Chorvatsko 4,8
Řecko 5,6
Norsko 6,1
Turecko 6,6
Portugalsko 8,6
Estonsko 8,7
Německo 9,2
Lotyšsko 9,3
Itálie 9,9
Nizozemsko 10,3
Švýcarsko 10,5
Slovensko 10,9
Británie (Anglie a Wales) 11,5
Británie (Skotsko) 13,4
Rakousko 13,5
Finsko 13,8
Británie (Severní Irsko) 13,8
Litva 14
Belgie 14,2
Francie 14,6
Švédsko 17,7
Dánsko 22,1
Slovinsko 22,5
průměr 9,98
„Obávám se, že se za pár měsíců budeme ptát, jak mohlo dojít k útěkům, za které nikdo nemůže nést odpovědnost.“
Co se dělo v cele Otakar T. byl umístěn na krizové oddělení pankrácké věznice. Při pohovoru s vězeňskou psycholožkou vyloučil, že by měl sebevražedné sklony. Na cele s ním byl Vietnamec obviněný z majetkových trestných činů. Policie ho vybrala kvůli tomu, aby o případu malé Aničky nic nevěděl. Navíc díky jeho postavě bylo jisté, že se mezi sebou oba vězni nepoperou. Ještě večer před sebevraždou nic nenasvědčovalo, že by si chtěl Otakar T. vzít život. Například si četl noviny. Když ho dozorci kontrolovali ve třiadvacet hodin, údajně spal. Mezi třiadvacátou a druhou hodinou ranní dozorci vězně ještě několikrát kontrolovali průzorem ve dveřích. I při kontrole v půl třetí ráno bylo prý vše v pořádku. O čtvrt hodiny později, ve 2.45, však už dozorce objevil Otakara T., jak oběšen na teplácích visí na trubce závěsu, který zakrývá záchod. Spoluvězeň v tu chvíli spal. Zaměstnancům věznice se poté podařilo obnovit životní funkce přidušeného vězně. Ve 3.10 volají záchranku. Ta je na místě za šest minut a Otakara T. odváží do Ústřední vojenské nemocnice. Tam se stav vězně postupně horší, až ve středu 23. března svým zraněním podlehne.
