Lidová povstání v arabských zemích, ekonomická krize, jedenácté září, pád železné opony - ty všechny události mají cosi společného. Přišly nečekaně, alespoň pro mainstream, řekněme, expertního mínění. Stejně jako laickou veřejnost zaskočily i příslušné znalce.
„Největší změny probíhají nepozorovatelně na holubičích nožkách. Zemské kry se po milionletí pohybují píď po pídi, až se konečně střetnou a končí to katastrofou. Hráz kalojemu zvolna prosakuje a najednou jsme ve s..čkách,“ napsal loni na související téma Zdeněk Vašíček. V momentě, kdy ty „holubičí nožky“ docupitají, bývají chytré hlavy vystaveny ironickým poznámkám - k čemu je máme, když nebyly schopny odhadnout to nejdůležitější. Výsměch ale odezní a zanedlouho jsou titíž specialisté dotazováni na mínění k témuž a je jim nasloucháno s úctou, jež dříve náležela věštcům. Svým způsobem to tak je v pořádku.
Úloha všech těch na slovo vzatých specialistů totiž primárně nespočívá v tom, že by snad méně poučenou veřejnost měli připravit na to, co se v té či oné oblasti stane, kam směřuje vývoj a co přinese. Kdyby to bylo tak, asi by se jich už dnes novináři tak často neptali a jejich názorům nepřikládali velkou váhu. Experty tu ale máme od toho, aby udržovali iluzi kontroly - můžeme se díky nim utěšovat, že máme přehled, činí svět uspořádaným, odhadnutelným a z nás posluchačů dělají „informované“ lidi, kteří v tom světě jsou zorientováni, ovládají ho, protože vědění, informace se rovná moci.
Tahle zdánlivá jistota spočívající na iluzi, že rozumíme světu, je pro nás důležitější než skutečné tázání se po tom, co se děje. To většinou vede k té nejsamozřejmější odpovědi, jež má poslední dobou nezaslouženě špatnou pověst: Nevím.
Není to tak dlouho, co se zdejší média pohoršovala nad obsahem soukromých mailů ministra Dobeše. Momentálním důvodem jejich pohoršení je, že si ministr Dobeš zřejmě četl soukromé maily svých zaměstnanců. Hezký příklad konzistentnosti postojů. Úsloví, podle něhož není nic staršího než včerejší noviny, většinou asociuje skepsi. Pro nás, kdo v médiích pracujeme, je v té pravdě ukrytá velká naděje. Oč horší by bylo, kdyby si ty včerejší noviny někdo pamatoval.
Ne ale že by to něco měnilo na tom, že by se pan ministr měl poroučet. Už jenom kvůli tomu, jaké poradce si na úřad vodí. Problém s panem Bátorou nespočívá v tom, že má na nějaké věci mainstreamu odporující názor. Stačí si přečíst pár jeho článků, aby jeden zjistil, že je to hlasatel nenávisti a je vlastně jedno vůči komu. Povolat takového na ministerstvo školství je projev absence soudnosti.
O autorovi| ONDŘEJ ŠTINDL, redaktor LN
