Postavu alkoholičky vystihla v tragikomické poloze, která je zvlášť blízká jejími naturelu.
* LN Zaujaly vás nebo potěšily i jiné nominace?
Kdyby Alena Sasínová nesoutěžila se mnou, moc bych jí to přála. Je to vynikající herečka a skvělý člověk. Takhle jsem měla určitou „subjektivní zábranu“. Jsme stejné typy a máme i podobný repertoár a její Arkadina je výtečná. Jezdím do Ostravy za tátou a chodím tam do divadla, kde mám spoustu kamarádů. Sleduju je a oni zase jdou na mě, když tam hostuju. Alena by klidně mohla do Prahy, ale oni už tam všichni mají kořeny, to je těžké odcházet. Navíc v Ostravě se dělá báječné divadlo.
* LN Překvapilo vás, že jste cenu dostala právě za tuto roli?
Nepřekvapilo. Je to sice stoletá hra, ale neznám lepší tragikomedii. Šli jsme po Simonovi ne jako po bulvární hře, ale jako po krásné tragikomedii, při níž se lidé mohou smát od začátku do konce, ale její hloubka zůstává. Tohle propojení myslím komise zohlednila.
* LN Nebudete teď Drobečky hrát v Praze?
Už jsme koupení do dvou divadel a kromě zájezdů po vlastech budeme hrát v Praze v Žižkovském divadle a U hasičů. Jsem zvyklá jezdit, vždyť s Janem Teplým jsme s jinou hrou od Neila Simona sjezdili celou republiku. Měli jsme už 499 repríz a Simon se mně prožral do těla i do srdce. A Honza mně umřel zrovna v roce, v kterém jsem dostala Thálii. Na jevišti jsem si na něj vzpomněla, vždyť byl také dlouhá léta předsedou Herecké asociace, ale nechtěla jsem tam vnášet smutnou notu.
* LN Plánovali jste hru uvést delší dobu, nebo to byl náhlý nápad?
Deset let jsme o tom přemýšleli a pořád jsme to odsouvali, protože se hra v Praze uváděla. Pak se režisér Schejbal stal šéfem v Příbrami a shodli jsme se, že teď je čas ji nastudovat. Dohodli jsme se, že to uděláme tak, aby inscenace šla přetáhnout do Prahy. A to se nám povedlo. Od doby, kdy jsem viděla hrát Evy Jaroslavu Adamovou, jsem si na tuhle roli zacílila, a to je skoro třicet let.
* LN A jak se vám hrálo „na oblasti“?
Milan Schejbal má čich na herce a představení není „já a ostatní“. Mám vynikající partnery a souhra mezi námi funguje skvěle. Ať už je to Česťa Gebouský nebo Helena Karochová. Je to vnímavé partnerství, z něhož se každý herec těší. Nejkrásnější na herectví je, když se sejdou lidé, kteří si rozumí a fandí. To znamená, že spolu nesoutěžíme, ale jsme tým. Porota dobře viděla, že inscenace má i tuhle energii a atmosféru. Prostě s námi hraje něco navíc, co lze jen obtížně pojmenovat, ale je to velmi pozitivní.
