Kdo ten film viděl, nikdy nezapomene, jak strašlivě se při něm lekl. Snímek Utajený režiséra Michaela Hanekeho totiž obsahuje jeden z nejúčinnějších filmových „bafáků“ vůbec. Rozhodně ale nejde o samoúčelnou manipulaci s divákem, jak bývá Hanekemu někdy podsouváno. Jistě, nejlepší evropský režisér současnosti (soudě alespoň podle cen, které v posledních letech sbírá, přičemž jeho aktuální dílo, na Oscara čerstvě nominovaná Bílá stuha, v tomto ohledu láme všechny rekordy) většinou ukazuje věci, na které se nedívá snadno ani zpohodlnělému či okoralému divákovi. Činí tak ale proto, aby rozpoutal diskusi. Promítnout Utajeného jako zakončovací film festivalu Dny evropského filmu byl před několika lety tah vskutku geniální: na následném koktejlu pak nikdo ze zaražených hostů nemluvil o ničem jiném, než o čem to celé vlastně bylo a co si o tom mají myslet.
Jak už to s filmy, které píší historii a formují myšlení dalších generací, bývá, mají i Hanekeho snímky v běžné distribuci mizivou návštěvnost – pokud se do ní vůbec dostanou. Bílá stuha teď naštěstí rotuje po republice coby součást putovní přehlídky Projekt 100, několik Hanekeho titulů včetně slavné Pianistky se dá koupit za hubičku v síti Levných knih. Ale kde vidět ostatní kousky jako superdepresivní Sedmý kontinent nebo medializaci násilí se věnující Bennyho video a Funny Games? Několik osvícených lidí naštěstí dostalo skvělý nápad a v Praze a Brně uspořádali Hanekemu retrospektivu. Uvidíme se v promítacím sálu Francouzského institutu, respektive v kině Art.
