Na nejdůležitějším arménskogruzínském přechodu, odkud je to do Tbilisi šedesát kilometrů, je pusto a klid. „Před válkou tady stály kilometrové kolony kamionů. Teď vidíte sami,“ říká velitel arménské pohraniční stráže. Kamionů je pár, většinou turecké. Ty přes Gruzii objíždí oficiální tureckou blokádu hranice s Arménií, která trvá už od války o Karabach. „Obchod je obchod, můžu si o Arménech myslet, co chci, ale jezdit s kamionem mě živí,“ říká turecký řidič v kavárně u přechodu. „Před válkou jsem tu čekal hodiny. Vlastně bych měl Rusům děkovat.“
Kamiony ani vlaky se zbožím z Gruzie, vedle Íránu jediné spojnice vnitrozemské Arménie se světem, skoro nejezdí, protože gruzínský přístav v Poti už skoro měsíc blokují Rusové. Vedle Gruzie tak trestají i Arménii, jediného ruského spojence na Kavkaze. „Tři týdny už se prakticky nic nedováží ani nevyváží,“ přiznává arménský ministr hospodářství Nerces Jeritsjan. V Gruzii je situace podobná. „Zboží v obchodech je málo,“ říká asi třicetiletá žena. „Ale hlavně že se už neválčí.“ Arménie, přes niž se evakuovali z Gruzie západní občané, i díky tomu nemusí zápasit s uprchlickou vlnou.
Rusům neodpustíme Z Gruzie nikdo neutíkal a neutíká. „Kam bych šel. Je už klid. Chci žít v Tbilisi, nechci žít jinde,“ říká Sergej Safarjan, mladý gruzínský herec arménského původu. „Gruzie měla a má právo na Abcházii a Osetii, nevím, jestli měl Saakašvili obsadit Cchinvali. Ale Rusové neměli právo poslat tanky, zničit Gori a bombardovat Tbilisi,“ uvádí. „Žiju v domě nedaleko kasáren v Tbilisi, a když nás Rusové bombardovali, byl to hrozný šok. To Rusům neodpustíme,“ dodává.
Asi sedmdesátiletá Gruzínka, celá v černém, to však vidí jinak. „Zastřelila bych oba, Putina i Saakašviliho. Ta válka byla špatná. Pro Gruzii, pro Rusko, pro Arménii. Pro všechny.“
O autorovi| Luboš Palata, zvláštní zpravodaj LN v Arménii
