První utkání proti soupeři z „kolébky hokeje“ se hrálo 7. ledna 1911. Český hokejový výběr prohrál v Praze na Letné s Oxfordem Canadiens 0:4. Češi nastoupili v sestavě Wälzer – J. Fleischmann, Palouš – Jirkovský – Vindyš, Jarkovský, Hartmann. O den dříve nastoupila proti Kanaďanům pražská Slavia a prohrála 0:12.
PRAHA Na den přesně před sto lety se kanadští hokejisté poprvé ukázali v Čechách.
V poledne na Tři krále přijeli vlakem do Prahy kanadští studenti, kteří si říkali Oxford Canadiens, a o několik hodin později už se utkali ze Slávií. Nasázeli jí tehdy v roce 1911 tucet branek, ale domácí zmíněný příděl přijali docela v klidu. Prohrát 0:12 se slovutnými Kanaďany až tak velká ostuda totiž nebyla.
Zámořský hokej už byl dávno uctívaný po celém světě a jen spatřit tyhle virtuosy s pukem na hokejkách se považovalo za unikátní senzaci. Průvodce britskému týmu tvořenému výhradně hráči ze země javorových listů dělal slavný novinář Josef Laufer.
Několik dnů před příjezdem Kanaďanů ale hrůzou prakticky nespal, protože venkovní teplota s jeho nervy až zlomyslně laškovala. Mráz střídala obleva a do poslední chvíle nebylo jisté, jestli se utkání proto uskuteční.
Zatímco v centru města naskočila nula, nahoře na Letné už mrzlo. Pokaždé tam totiž bývalo o dva tři stupně méně.
I proto na kluzišti LTC pracovali celou noc ledaři.
Logicky se nevozili mezi mantinely v rolbě, ale led hezky pulírovali ručně.
Pokušení led políbit „Konečně jsem se na letenské náhorní pláni ocitl tváří v tvář ledové ploše,“ vzpomínal Laufer. „Měl jsem pokušení na led kleknout a políbit ho, stejně jako muže konvemi ho zalévající...“
Před utkáním se pak stačili oxfordští Kanaďané ještě projít Prahou, obdivovali místní děvčata i památky, a sedli si dokonce i k plzeňskému pivu.
A pak v pohodě vystřihli Slavii dvanáct gólů a jeli do hotelu.
Poločas bez gólů Druhý den se proti zahraničnímu soupeři postavila reprezentace. Do 23. minuty inkasovali domácí čtyři branky, ve druhém poločase už ale ani jediný.
Ano, čtete dobře. Hokej se tehdy v jeho rozpuku hrával na 2 x 30 minut. „Češi se bili jako lvi a dosáhli pozoruhodného úspěchu,“ komentoval později historické utkání Josef Laufer. Výsledek 0:4 byl všeobecně považovaný za velký úspěch, protože Kanaďané v té době v Evropě drtili každého, kdo se jim postavil. Na postu útočníka se snažil o zteč soupeřovy branky i Jan Palouš, pozdější spisovatel a filmový režisér. „Oxfordští byli technicky i střelecky lepší a zápasově zkušenější,“ napsal ve svém komentáři.
„My jsme proti tomu stavěli znamenitou chuť ke hře, bojovnost, ba chtěl bych říct – nadšenou vůli jen tak lehce se nedat...“
A přidal, že zámořští hokejisté přece jen na ledě působili poněkud jinak než domácí.
„Kanadský styl hockeye působí pestřejším dojmem než bandy, jež jest jednodušší, technicky daleko snazší, zato ale bojovnější. Zdá se však, že bylo by třeba hřiště širšího, neboť akční okruh každého hráče činí jistě alespoň čtyři metry a tím vysvětlují se četné shluky hráčů.“
Druhý den po zápase Oxfordu s reprezentací přestalo mrznout. Led odplaval a před únorovým mistrovstvím Evropy v Berlíně nebylo kde trénovat.
***
Historická bilance
mluví spíš pro naše reprezentanty
celkem
202 zápasů
95 výher 24 remíz 83 proher (skóre 657:658)
Československo
153 zápasů
63 výher 20 remíz 70 proher (skóre 482:534)
Česko
49 zápasů
32 výher 4 remízy 13 proher (skóre 175:124)
Výročí otce českého hokeje
Dnes je tomu 15 let, co zemřel muž považovaný za otce českého hokeje. S československou reprezentací v roce 1947 vybojoval historicky první titul mistrů světa. Mike (Matěj) Buckna se narodil slovenským rodičům v Kanadě. V roce 1935 přijel do Československa a do roku 1939 působil v LTC Praha. Mezi fanoušky byl velmi populární, přezdívku Matěj mu dal legendární rozhlasový komentátor Josef Laufer. Celkově získal pět titulů mistra Československa. Do Prahy se vrátil po druhé světové válce a vedl reprezentační mužstvo. Po komunistickém převratu se s rodinou vrátil natrvalo do zámoří.
