Spirituál kvintet je tak trochu synonymem pro český folk, tak jak se tento pojem utvářel od šedesátých let. Kapela od roku 1962 několikrát obměnila své obsazení, ale skladatel a muzikolog Jiří Tichota, duše a hlava Spirituál kvintetu, dál určoval styl a směr. Skupina ani po roce 1989, který leccos na hudební scéně zpřeházel a části folkařů sebral i téma, neztratil nic ze své popularity. Přišli staronoví členové a skupina s elánem vstoupila do další etapy.
* LN DVD, které se nyní znovu dostává k divákům, je výběr. Z jakého množství a podle jakého klíče jste vybírali?
Po prvním přísném výběru jsme na začátku měli před sebou materiál trvající čtyři a půl hodiny a ten bylo ještě nutné zkrátit na hodiny tři. Snažili jsme se ponechat co nejvíce písní -někdy aspoň v ukázce -a zachovat smysluplnou podobu větších celků, většinou medailonků k našim souborovým výročím. V nich totiž bylo obvykle zachyceno dobové ovzduší, podmanivý pocit sounáležitosti publika a účinkujících, který provázel koncerty v dobách největší slávy českého folku. Medailonek režiséra Viktora Polesného k našim třicetinám považuji za nejlepší dokument o českém folku vůbec.
* LN Předpokládám, že jste viděl všechno, co se zachovalo v archivech. Napadala vás při tom nějaká životní moudra nebo jak to na vás zapůsobilo?
Osobně jsem zhlédl vše, co se podařilo po více než dvouměsíčním hledání v archivu České televize (a výjimečně i jinde) najít. Bylo to pro mne retro mládí, obrazové setkávání s lidmi, kteří byli u toho a o jejichž dalších osudech vlastně moc nevím. Hlavně jsem si asi uvědomil, kolik dobré vůle často neznámých lidí bylo za tím, že kapely jako my tenkrát hrály, setkávaly se, a občas i natáčely.
* LN V roce 1962 jste poprvé vystoupili na jazzovém festivalu v Karlových Varech. Jak jste přišli na jméno Spirituál a co vlastně jste jím chtěli demonstrovat -mělo to znamenat, že budete hrát jenom spirituály?
Čtyři zakládající členové Spirituál kvintetu se poznali ve Vysokoškolském uměleckém souboru. Tam jsem roku 1957 přinesl party několika spirituálů, které v té době nazpívala jedna americká operní společnost pro Supraphon. Sbor je nacvičil a měly velký úspěch. V roce 1960, po mém návratu z vojny, jsme tyto a pak i další spirituály začali provozovat v pánském kvartetu -odtud jméno. Mimochodem, to vybrali moji kolegové, já jako muzikolog bych asi namítal, že kvartet či kvintet je jméno skladby, těleso se správně jmenuje kvarteto či kvinteto, ale pod vlivem angličtiny, ve které jsme tenkrát zpívali, to je asi fuk.
* LN Spirituály byla černošská hudba a její interpreti byli ve Spojených státech vykořisťováni, ale na druhé straně to přece jenom byla kapitalistická cizina. Jak jste sháněli materiál?
Materiály se sháněly opravdu těžko - cizí desky se v ČSSR neprodávaly, zpěvníků bylo málo. Hodně nám pomohl Lubomír Dorůžka, který nám navždy „půjčil“ několik ročníků časopisu Sing Out!, ještě je mám schované. Ten vydávala skupinka nadšených folkařů kolem Petera Seegera a byly tam i notové materiály. Ze své bohaté sbírky amerických LP nám na magnetofonové pásky ochotně kopíroval vybrané písně Zbyněk Mácha. To jsme stále ještě „jeli“ v angličtině! K češtině nás dotlačila kuriózně až okupace v osmašedesátém a následné tažení proti všemu západnímu. Tehdy jsme si uvědomili, jaké možnosti nám spirituály utiskovaného etnika nabízejí.
* LN Před třemi lety jste slavili 45 let, teď už pomalu směřujete k půlstoletí. Jak se dá s tak úctyhodnou a bohatou minulostí pracovat dál? Svazuje to, nebo inspiruje?
My jsme většinou - skoro až do listopadu ’89 - měli svá civilní povolání a práci v kvintetu jsme nebrali nijak smrtelně vážně. Že existujeme již 48 let, je samozřejmě lichotivé, lichotivé především pro muziku, kterou provozujeme. A to již dávno nejsou jen spirituály. Máme za sebou alba renesančních popěvků, domácích lidových balad, písní českého obrození, nahráváme vlastní tvorbu. Myslím, že to všichni bereme s nadhledem - dokud to jde...
* LN Vidíte nějaké zásadní etapy v historii kapely?
Tak samotný rozjezd byl rozhodující a při zpětném pohledu si uvědomuji, jak skvělý manažer byl náš první bas Ivo Mach. Jinak každá sestava něčím přispěla, a mám proto radost, že téměř všechny jsou na DVD zachyceny.
* LN Spirituál kvintet měl vždy potíže s minulým režimem, postihovaly vás zákazy a vaše tvorba podléhala cenzuře. Vzpomenete si na výrazně absurdní momenty?
Měli jsme stejné problémy jako naši kolegové muzikanti a absurdnost všemožných zásahů přispívala neplánovaně k pomalému nahlodávání autority režimu.
* LN Neměl jste třeba obavy, když jste do kapely přijímal výrazné osobnosti jako třeba Irenu Budweiserovou, Karla Zicha a teď i Jiřího Cerhu? Nehrozí, že výrazní sólisté budou kolektivní těleso „válcovat“?
Karel Zich k nám přišel jako neznámý mládeneček - to u nás začínal svoji kariéru. Dokonce když se k nám po čase vrátil, vždy odmítal některé osobní otázky novinářů s tím, že je tu dnes jako Spirituál. U nás prakticky začínala a k nám se rovněž vrátila i Irena Budweiserová. Svým způsobem byli již známí spíše bratři Nedvědové a samozřejmě pojem v době příchodu byl kapelník CK Vocalu Jirka Cerha. Dobrý muzikant se ale neprosazuje na úkor celku, a i kdyby to zkoušel, velkou šanci by u nás neměl.
* LN Které období kapely bylo pro vás nejšťastnější?
Asi všichni, kdo zažili slávu Port sedmdesátých a osmdesátých let, na tyto chvíle rádi vzpomínají. My tehdy vystupovali v sestavě Irena Budweiserová, Zdena Tichotová, bratři Nedvědové, Oldřich Ortinský, Dušan Vančura a já. Byly to velkolepé zážitky. Ale stejně oceňuji i skutečnost, že postupně pozměněná sestava udržela životnost kapely dodnes. A takový společný koncert s Pražským filharmonickým sborem pod taktovkou Miroslava Košlera v Rudolfinu patří rovněž k nezapomenutelným zážitkům.
* LN Jak se Spirituál vyrovnává s módními trendy, vlnami? Jak dalece vás inspiruje to, co se v populární i vážné hudbě děje?
Já moc populární hudbu nesleduji, neposlouchám ji, a tak se s módními trendy nevyrovnávám. Na módní trendy vůbec nejsem moc stavěný, přes dvacet let jsem učil mimo jiné hudební historii a vím, že módnost je obvykle prchavá vějička v čase zrození už mířící k zapomnění. To vycházející DVD snad ukazuje jasně, že je možné jít za tím, co se nám líbí, co nás těší, případně posiluje, a je zbytečné se starat o to, je-li to právě v módě. A všem, kdo naši muziku poslouchají těch bezmála padesát let, opravdu děkujeme.
***
K češtině nás dotlačila kuriózně až okupace v osmašedesátém a následné tažení proti všemu západnímu
Karel Zich přišel jako neznámý mládeneček - to u nás začínal svoji kariéru. Když se k nám vrátil, odmítal osobní otázky novinářů s tím, že je tu jako Spirituál.
