I čeští skokani na lyžích vědí, že kvůli nedokonalým pravidlům na mistrovství světa nemusí vyhrát nejlepší
OSLO/PRAHA Na bájném Holmenkollenu se nejspíš už dnes budou honit všichni čerti. Skokany na lyžích čeká na lyžařském mistrovství světa kvalifikace na středním můstku a vysoko nad Oslem se očekává pořádný průvan.
Průvan doslova a do písmene. Na Holmenkollenu totiž často fouká, takže se zcela jistě chystají i mnohá překvapení. Tím spíše, že právě vítr ještě složitěji než dříve může ovlivnit pořadí.
Poprvé na mistrovství světa se totiž budou výsledky propočítávat podle poměrně složitého větrného vzorce.
O co vlastně kráčí?
Kromě tradičních bodových přídělů za délku a styl do hry vstupují i bonusy, či škrty za směr a sílu větru.
Nebo-li když fouká zpředu, což skokani mají rádi, body se jim odčítají, když je k doskoku připlácne vítr zezadu, dostávají naopak bodovou kompenzaci.
A pro úplnost – bodově se zvýhodňuje i skutečnost, když se elitní skokani rozjíždějí z nižšího nájezdu než slabší závodníci.
„V létě jsem tenhle střední můstek vyzkoušel a foukalo tam teda fakt hodně,“ vzpomíná rozpačitě na můstek, na němž ho dnes čeká kvalifikace, nejlepší český skokan této sezony Roman Koudelka.
„Dá se předpokládat, že všichni budeme skákat podobné metry, takže právě vítr může víc než kdekoliv jinde hrát obrovskou roli.“
Koudelka zároveň připustil, že není velkým obdivovatelem nových pravidel, protože cítí, že k dokonalosti mají hodně daleko.
„Pořád to není dobře sladěné, takže kolikrát bodové bonusy, nebo srážky vůbec neodpovídají realitě,“ zlobí se.
Jeho slova podepisuje i Jakub Janda, jenž by si v Norsku rád připomněl své zářné roky...
„Systém zůstává hodně nedokonalý; podle mého názoru by se mělo používat víc větroměrů a měly by být taky lépe nastavené. Pořád to není dobře vychytané. Ostatně, často si pročítám ohlasy od fandů a můžu potvrdit, že jsou na tenhle systém hodně naštvaní. Jde holt víceméně jen o byznys, aby se závody nezdržovaly a neopakovala se kvůli proměnlivým podmínkám soutěžní kola.“
Jan Matura, který dal letos o sobě vědět především čtvrtým místem v Sapporu, připomíná i další do očí bijící nesmysl: „Nahoře na věži naskočí zelená a v tu chvíli se spustí větroměr. Jenže já můžu čekat ještě deset vteřin a za tu dobu se podmínky klidně zhorší, nebo naopak zlepší. Takže se kolikrát stane, že vám za protivítr body odečtou, přestože vás v reálu naopak zadní vítr srazil dolů...“
I Matura si všiml, že když se sečtou všechna pro i proti, pokaždé mu vyjde, že pro skokana je rozhodně za každé situace lepší protivítr.
„Jednoznačně se vyplatí, když vás vítr poodnese k lepším metrům a cosi vám odečtou, než naopak. Když vám fouká zezadu, odletět prostě nemůžete, i kdybyste dělal možné i nemožné. A bodová kompenzace nikdy chybějící metry nenahradí.“ A co na to Walter Hofer, šéf skokanského úseku Mezinárodní lyžařské federace?
„Neříkám, že pravidla jsou naprosto spravedlivá, ale určitě spravedlivější než dříve.“
***
Pravidla pořád nejsou dobře sladěná, takže kolikrát bodové bonusy, nebo srážky vůbec neodpovídají skutečné realitě na můstku
Za každý metr délky skoku se připočítávají body. Pět rozhodčích hodnotí styl, nejvyšší a nejnižší známka se škrtá a výsledná hodnota se připočítává k bodům za délku.
Podle síly větru se připočítávají nebo odpočítávají body. Za protivítr, který skokanům pomáhá, se body odčítají, za zadní vítr naopak připočítávají. Srážky či pomocné body jsou na každém můstku jiné, platí však - čím větší můstek, tím jsou bodové hodnoty vyšší.
Dále se hodnotí výška nájezdu. Nejlepší skokani se zpravidla rozjíždějí z nižšího nájezdu než ostatní, za což rovněž dostávají bodově přidáno.
Všechny body se nakonec sečtou a podle nich se určí pořadí.
