Česká televizní zábava není příliš zábavná. A je to pořád stejné, tedy rok od roku horší. Opravdu není na co se těšit.
Začal nový rok a české televizní stanice vyjíždějí také s novým uspořádáním programu a s „novými formáty“. Lidé si o vánočních svátcích odpočinuli, po Novém roce zas nastoupili do svých zaměstnání a samozřejmě chtějí, když tak večer uondaní přijdou domů, plný kopec zábavy.
Už snaha o silvestrovskou zábavu ale ukázala, že to je každý rok naprosto stejné a – spíše než baviči – ukracovači času si vzácně udržují svou nízkou kvalitu. Jenže jíst musí každý, a když už se někdo narodil proto, aby lidi bavil, tak by byla obrovská škoda, aby to nedělal, že. Nejlépe na televizní obrazovce, neboť to je taky holka nenajedená. A pokud někoho z těchto vyvolených zábavných lidí postihne kalamita a vypadne z programu, nebývá to nadlouho. Musíme si přece pomáhat.
Jsme uvolnění a upřímní A tak kdo si myslel, že nejslavnější vodník Josef Dvořák už se v televizi objeví nanejvýš při laciném reprízování gastronomického seriálu o Sváťovi Kuřátkovi, pak se mýlil. Vloni moderoval Trapasy, jakousi reinkarnaci Bakalářů, s takovou vervou, že pořad byl trapasem opravdu v každém směru.
Svůj pořad Co týden vzal má na České televizi nyní rovněž Zuzana Bubílková. Poté, co jí na Nově zrušili Politické harašení, se tak navrátila do teplé náruče Kavčích hor a mohla už v úterý vyhrožovat tím, že „v příštím StarDance zatančí kankán naostro“. Že by jí k tomuto angažmá pomohl bývalý parťák z pořadu Co týden dal Ota Černý, který se coby vedoucí sportovní redakce na konci roku zjevoval v přímých přenosech sportovních klání a nutil prezidenta i fotbalové veterány, aby pronášeli přání do nového roku?
Michaela Jílková zas dosáhla dna sebeznectění v Kotli na Nově, ale to vůbec nevadí, i ona se vrací na obrazovky České televize v pořadu Máte slovo. A Café X na ČT začal moderovat Luboš Xaver Veselý, který je znám z Frekvence 1. Tam dělá rozhovory tím způsobem, že položí otázku, sotva nechá „celebritu“ jednoslovně odpovědět, a do toho už začíná hrát ABBA nebo Madonna...
Na svých internetových stránkách moderátor o prvním dílu televizního pořadu uvedl: „...včera jsme poprvé vysílali Cafe X. Do brněnského studia České televize přijel hudebník Michael Kocáb. Byl uvolněný a upřímný – jako vždycky. Kocába považuji za jednu z nejzajímavějších osobností naší země. Klidně a vyrovnaně vysvětloval podrobnosti kolem případu ,Pražský výběr‘, dost se zarazil ve chvíli, kdy jsem se ho ptal, zda má sepsanou závěť.“
Televizní obrazovka je plná snaživců, kteří na to méně či více nemají. Ale kardinální otázka zní: Kde vzít lepší? A tak se pořád dokola „přihřívají“ tytéž mediální tváře, tu Tomáš Hanák má novou talk show, která po chvíli tiše usne, tu moderuje Josef Carda pořad, který nepřežije ani první měsíc... Nejvytrvalejším slalomářem mezi televizními brankami je v tomto směru Karel Šíp.
Zvítězit může každý Někdy se ale věc musí vyzkoušet několikrát, a pak to vyjde – to je případ Jana Krause, který se v Uvolněte se, prosím jako moderátor neobjevil zdaleka poprvé... A když už je úplně nejhůř, zavzpomínáme na Hovory H, na Menšíkovy silvestrovské večery a na genialitu komunální satiry Vladimíra Dvořáka. A zatímco máma s tátou se v obývacím pokoji opájejí nostalgií, synek za dveřmi věší na internet film, který si tajně natočil v kině týden po premiéře.
Česká televizní scéna je tedy zacyklená a také bezvadně unavená. Často snad opravdu musí jít spíše o sociální výpomoc protagonistovi než o snahu vyrobit zábavný pořad. Ale někdy zafunguje i taková věc, jakou je pořad Hádej, kdo jsem na Primě. Čtyři herci tam hádají, jestli je dotyčný člověk porodník, nebo instalatér. U toho se zažije hrozně legrace, to byste nevěřili... Stejně jako u Hodiny pravdy na ČT. I srovnání se socialistickými Šesti ranami do klobouku zde dopadá asi tak, jako když se japonská kalkulačka položí vedle dřevěného knoflíku.
A tak, když člověk přijde večer domů, pustit si český zábavný či „diskusní“ pořad není příliš dobrá volba, protože ty disponují zvláštní schopností – v znaveném pracujícím dokážou zázračně vydolovat skryté zbytky sil k negativním emocím. Není totiž těžké propadnout pocitu, že na obrazovce probíhá jakási tajná soutěž o Žvanivého slimejše. A v tomto klání bez jasného favorita může vyhrát opravdu každý. Což však vůbec neznamená, že by šlo o souboj napínavý.
