Kdy může David Černý slavit svůj den? Třeba na Den mystifikátorů. A kdy by ten Den mystifikátorů mohl být? Právě teď. Pokud bychom věřili knihám, jež vycházely po většinu dvacátého století, 6. dubna bychom slavili sto let od dobytí severního pólu. Jenže většina světových autorit se už kloní k názoru, že tehdejší úspěch Američana Roberta Pearyho byl v lepším případě omylem, v horším mystifikací z dobré vůle či přímo podvodem. I spolehlivá Wikipedia to formuluje tak, že Peary si čin jen nárokoval, nikoliv že ho skutečně dosáhl.
Vzpruhu tak dostávají čeští cimrmanovci. Jejich Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem je totiž datováno k 5. dubnu 1909. A porovnámeli mystifikaci Roberta Pearyho a mystifikaci pánů Svěráka a Smoljaka, pro leckoho to vyjde podobně. Ať tak nebo tak, severní točna k sobě opět přitáhne pozornost, notně živenou odtávajícím arktickým ledem.
Kdy férově? Až za Husáka Severní pól je fascinující místo, a to i ve srovnání s ostatními výspami planety. Lze ho dosáhnout mnoha způsoby - po ledě (na lyžích, se psím spřežením či sněžným skútrem), vzduchem (letadlem i vzducholodí), po moři (ledoborcem) i pod mořem (ponorkou). To jižní pól pouze vzduchem a po zemi, vrchol Mount Everestu jedině pěšky (vrtulník tak vysoko nevystoupá) a nejhlubší mořský příkop pouze batyskafem.
Potíž je ale v tom, že dosažení severního pólu lze jen těžko ověřit. Na Everestu poslouží za důkaz vrcholové foto, na dně Marianského příkopu údaj hloubkoměru, na jižním pólu stačí vyčkat na slunce či hvězdy, ale severní pól je nutné hledat na ledě pohybujícím se po zamrzlé mořské hladině až o kilometry denně. Kompas je na dálném severu zcela nespolehlivý, přesná navigace je obtížná, a ještě obtížnější byla před sto lety. Právě v tom spočívá největší část Pearyho smůly či podvodnosti.
Peary vyrazil z arktické ostrovní základny na saních tažených psy 1. března 1909. Jenže 1. dubna, z tábora asi 250 kilometrů od pólu (na 87°45’ severní šířky, poslední spolehlivě ověřené poloze), odeslal zpět podpůrnou skupinu, v níž byli právě lidé znalí navigace. Zásadní otázka tedy zní: mohl odlehčený tým šesti mužů za dalších šest dnů urazit zbývajících 250 kilometrů? A to počítáme jen s ideální vzdušnou čarou. Znamenalo by to 42 kilometrů denně, tedy trojnásobek dosavadní rychlosti postupu, a to ovšem ve složitém, neustále se měnícím terénu. A další otázka: mohli dosažení cíle změřit?
Před čtyřmi lety Pearyho výkon - a s replikou jeho výstroje, ale s nesrovnatelně většími znalostmi a zkušenostmi - zopakoval Brit Tom Avnery se čtyřmi muži. Trasu k pólu urazili za 36 dnů a 22 hodin, o pět hodin rychleji než Peary. Jistě, podali důkaz velkého lidského výkonu a obdivu ke starým polárníkům, ale dokázali tím, že Peary skutečně dosáhl pólu? Další britský polárník Wally Herbert, původně stoupenec Pearyho úspěchu, se po studiu jeho deníků přiklonil ke skepsi: dospěl k názoru, že Peary musel údaje v deníku falšovat.
Dnes převažuje vůči Pearyho výkonu jasná skepse. Zajímavé ovšem je, že jinou skepsi podnítila už původní Pearyho mystifikace. Tím, že ohlásil dobytí pólu, ztratila severní točna přitažlivost pro taková esa, jako byl Roald Amundsen. Ano, právě před sto lety Amundsen změnil priority a svou chystanou výpravu přesměroval na pól jižní - kde koncem roku 1911 uspěl těsně před Robertem Scottem.
A dále. Tím, že Pearyho mystifikace ovládla na zbytek dvacátého století literaturu faktu, vytratili se z povědomí lidé, kteří si dobytí severního pólu mohou nárokovat férověji. Je to zajímavý test. Zkuste hádat. Kdy byl severní pól poprvé dobyt klasicky se psy po ledě bez veškerých pochyb a bez leteckého výsadku? Podle Wikipedie teprve před čtyřiceti lety, těsně předtím, než se stal Gustáv Husák generálním tajemníkem KSČ!
Jistě, v roce 1926 pól přeletěl v letadle Richard Byrd, ale i jeho trasa byla sporná. Těsně po něm to byl už nesporně Amundsen se vzducholodí Norge, o dva roky později Umberto Nobile s nešťastnou Italií. V roce 1948 tam polárníky letecky vysadili Sověti. V roce 1958 pól poprvé podplula ponorka - jaderný americký Nautilus, před půlstoletím se tam poprvé ponorka vynořila. Ale až 6. dubna 1969 na pólu stanul Wally Herbert s třemi muži coby první „féroví pěšáci se psy“. Že vám to jméno nic neříká? Není divu, mystifikace se prodávají lépe než výkony, jaké předvedli Herbert či v roce 1982 Ranulph Fiennes s Charlesem Burtonem: cesta kolem planety, ale ne po rovníku, nýbrž přes oba póly.
A pro fanoušky mystifikací závěrečná hádanka. „Teď stojím přesně v místě, kde zemská osa protíná povrch planety. Severní pól je dobyt!“ „Konečně pól. Cena tří století, můj cíl po dvacet let.“ Co z toho napsal do deníku Peary a co vyslovil cimrmanovský Karel Němec?
***
Sto let na pólu
1909 - 6. dubna údajně Peary
1926 - 9. května přelétá Byrd,
12. května Amundsen
1948 - 23. dubna letecky
vysazeni sovětští polárníci
1958 - 3. srpna pod pólem
ponorka Nautilus
1959 - 17. března na pólu
ponorka Skate
1969 - 6. dubna Herbert se
třemi muži
1977 - 17. srpna sovětský
ledoborec Arktika
2007 - 2. srpna ruský batyskaf
na mořském dně pod pólem
O autorovi| Zbyněk Petráček, komentátor LN
