Žádný jiný politik nebudil při oslavách 17. listopadu větší emoce než český prezident Václav Klaus.
PRAHA Stačilo, aby se Václav Klaus přiblížil k památníku na pražské Národní třídě a rušnou ulicí se rozezněl hlasitý pískot a nadávky. Desítky lidí třímající vlajky EU mu tu chtěli dodatečně vynadat za průtahy při schvalování Lisabonské smlouvy.
Ve chvíli, kdy prezident mířil do podloubí k pamětní desce, se na Národní rozjela překřikovaná. „Hanba“ a „nedělej ostudu,“ křičela jedna skupina lidí. „Ať žije Klaus,“ pak zastánci prezidenta.
„Čekal jsem to daleko ostřejší. Drtivá většina byla na mé straně, doufám, že jste to viděli stejně,“ komentoval Klaus přijetí na Národní o půl hodiny později v rozhovoru pro Českou televizi. Pískot na Národní není pro Klause ničím jiným než projevem demokracie. „Je to přirozená věc demokracie a obrovské vítězství, že je možné vykřikovat na prezidenta nebo primátora a nezasahuje policie s obušky. To je vítězství, které ne všichni doceňují,“ dodal prezident s lehkým úsměvem. Na Klause se pokřikovalo už v sobotu, při jinak poklidném koncertu, který pořádal bývalý prezident Václav Havel v centru Pražská křižovatka na Anenském náměstí. Poté, co Havel Klause přivítal na pódiu a dozněly prezidentské fanfáry, rozhostilo se v sále trapné ticho. Ze dvou či tří míst se poté ozvaly výkřiky nesouhlasu. Na Klause křičela například studentská vůdkyně z listopadu 1989 Monika Pajerová. „Volala jsem fuj. Klaus neměl na koncertě být, protože otevřel dveře lidem, kteří rozkradli zemi,“ řekla později.
***
Očividně hrdinství, rovnost a vůle k odboji není nejlepší kvalifikace pro další politický život s jeho intrikami. Karel Schwarzenberg
To, co se teď tady odehrává, je přirozená věc demokracie. Václav Klaus o tom, jak na něj na Národní třídě někteří lidé pískali
Po městě jsem se prošel, ani se mi počty lidí v ulicích nezdály příliš intenzivní. Václav Exner, komunistický poslanec
