Petr Urban (49), populární kreslíř, jehož vtipy opepřuje figurka Rudy Pivrnce, ale jednou za rok stále ještě uléhá na závodní saně. A rozumí si s nimi výtečně. Vždyť si na nich nedávno dojel ve Smržovce již pro sedmnáctý titul mistra republiky.
* LN Chtělo by se říct – mistru republiky by slušela účast na olympiádě. Vy byste nechtěl na své třetí hry?
Neblbněte, nepojedu se do Vancouveru přece zabít. Tam to bude o něčem jiným než ve Smržovce. Jel bych tam dolů jako starej fotr a dostal třeba dvě vteřiny od nejlepších. Ale k čemu by to bylo? Nikoho by moje umístění někde mezi závodníkama z rozvojových států nezajímalo.
* LN Olympionici mířící do Vancouveru s vámi síly nezměřili. Myslíte, že by se dali porazit?
Je jasný, že jsou natrénovaný a mají daleko lepší vybavení. Ale nikde není napsáno, že závod nemůžou zkazit. Na tuhle dráhu totiž nejsou zvyklí. Ono to na ní je hop sem, hop tam, lup, lup, tuhle, támhle, za cílem to rychle končí a ty se tam můžeš pomlátit. Byl bych rád, kdyby se mnou závodili, ale snad bych jim ani nepřál, aby se mnou prohráli. Ty kecy, který by si pak vyslechli, bych jim fakt nezáviděl.
* LN Je pravda, že vám saně přes léto zrezivěly poté, co vám je očurávali vaši psi?
Měl jsem je někde hozený v rohu a psi na ně fakt chodili čůrat. Rez jsem z nich dostával šmirglem snad tři hodiny.
* LN Jak je možné, že se na těch vašich sáňkách, které jsou o sedm let mladší než vy, dá ještě vůbec závodit?
Jsou jiný než ty současný závodní, to je jasný. Kování už je za ty roky hodně ušmirglovaný, z centimetru zůstal milimetr. Už z nich vylejzají i nejty. Při startu nemůžu zaklesnout nohy, takže se rozjíždím jako důchodce.
* LN Saně jste na povolených 25 kilogramů dovažoval činkou a krabicí cukru. Vezl jste sebou kostkový cukr...?
Nene, použil jsem sypkej. Saně jsem lepil izolačkou, abych vylepšil jejich aerodynamiku. Vyplácal jsem jí tři kila.
* LN Posledních šest let jste se ale titulu nedočkal. Čímpak to?
Když jsme před léty závodili s Lukášem Pollertem, tak mi chlapík, co na startu měří teplotu, udělal díru do hrany. Pak na mě udělali funkcionáři podraz, když po nás za mnohem lepších podmínek startovali junioři a oni pak obě kategorie sečetli dohromady. Párkrát se kvůli počasí nezávodilo a jednou jsem přibral tolik, že jsem neviděl.
* LN Co jste neviděl?
No, neviděl jsem přes pupek. Při závodě jsem se pak převrátil a šel na hubu. Loni jsem byl zase moc hubenej. Teď mám tak akorát, asi sto kilo. Letos ale všechno sedlo, i počasí. Asi mě ti nahoře mají rádi.
* LN Oním sedmnáctým titulem jste konečně překonal svého otce Horsta. Kdo měl větší radost, on nebo vy?
Táta je vážně nemocnej, ale na závodech byl. Připili jsme si šampaňským, udělali si spolu fotku a já mu ten titul věnoval. Měl jsem radost. Za pár měsíců mně bude padesát a řekněte, kdo v takovým věku je v nějakém sportu mistr republiky?
* LN Co mistr republiky na saních za titul dostane?
Malinkej poháreček. Medaili jsem ale nedostal žádnou, prej na nás už nezbyly... Ale představte si, že jeden fanoušek, Jan Kabourek ze Zlína, vyrobil nádhernej pohár i medaili s mojí fotkou a poslal mi to poštou.
* LN Kdysi jste prohlásil, že mistrovství vyhráváte proto, abyste vytrestal funkcionáře, když vás po olympiádě v Albertville (1992) vyhodili z reprezentace. Tehdy to bylo kvůli památnému vtipu, kdy jste namaloval Pivrnce, jak stojí na stupních vítězů a říká, že forma není důležitá, že důležitější je bejt pořád trochu nalitej... Letos jste také vyhrál funkcionářům natruc?
Ne, už mě to přešlo. Tehdy jsem chtěl jet ještě na olympiádu do Lillehammeru, měl jsem i peníze, které jsem chtěl investovat do saní a přípravy. Postupem času člověku ale hlava vychladne, na svazu se taky nějaký lidi už změnili, nějaký odumřeli, jiný zase ještě furt držej...
* LN Říká se, že vás bafuňáři ze svazu zrovna moc v lásce dodnes nemají. Netušíte proč?
Já se jim ani moc nedivím. Přijdu na závody, někdo mě hned natáčí na kameru a mluví se asi hlavně o mně jako o kreslíři, kterej pořád ještě závodí. Když si člověk během života udělá trochu jméno, tak ale chápu, že novináře zajímá. Oni to ale chápou asi míň. Funkcionáři se ale hlavně asi bojí, abych sáňkování neznevážil. Třeba i toho, že za nima přijdou sponzoři a řeknou – proč bychom vám dávali prachy, když zase přijede Urban a vyhraje.
* LN Ještě závody sáňkařů provází tradiční rituál v podobě popíjení grogu?
Funkcionáři často sedí při závodech v boudě a popíjejí kořalku. Možná ani nevědí, co se venku děje. Já už si poslední roky grogy nedávám. Byl jsem po nich až moc v pohodě, všechno mi bylo víceméně jedno, nedokázal jsem se pak soustředit. Což není dobře. Já potřebuju trochu adrenalinu a cítit nervy. Pak se na trati určitě víc vymáčknu.
* LN Když už nezávodíte proto, abyste dráždil funkcionáře, proč tedy?
Sám sobě si dokazuju, že na to ještě pořád mám. Na saních jsem najednou takovej jinej, jako by si hlava pamatovala, jak jsem to jezdil někdy před třiceti roky. Jedete naplno, vyplavuje se adrenalin. Mám veselejší náladu, zase se cítím jako sportovec, a ne jako alkoholik. Navíc po mně jdou pak holky... Kdybych jezdil desátý místa, tak už toho nechám. Nechtěl bych si dělat ostudu. Letos jsem měl ale z titulu velkou radost a byl jsem dost překvapenej, jak mi závody sedly.
* LN Jak se jezdí na saních naplno. Člověk si přece na ně lehne a prostě jede, ne?
Dá se jezdit naplno, a taky připosraně. Naplno se jede tak, že se uvolníš a saně necháš víceméně jet. Pak ale trochu hrozí, že ti na těch hrbech zahnou a namlátíš si. Když to ale zase hlídáš křečovitě, tak ztrácíš desetiny.
* LN Do kolika let tedy hodláte závodit. Třeba do šedesáti?
Kdyby se ve Smržovce jezdila celá trať, až odshora, bylo by to vo hubu. Dráha už je stará, mantinely takový makový... Měl bych asi strach, že si udělám třeba něco s rukou a nebudu moct kreslit. Budu se rozhodovat rok od roku, ale člověk by měl umět odejít včas.
* LN Jezdí někdy váš Ruda Pivrnec také na saních?
Za život jsem udělal o saních jen asi 30 až 40 vtipů. Nikoho by to nezajímalo, není z čeho si dělat srandu. Sáňkaři by to pochopili, ale veřejnost ne.
* LN Saně jste tedy zase nejspíš na rok kamsi zastrčil a začal se věnovat čemu?
Chystám už kalendář na rok 2011 a knížku, která vyjde k mým srpnovým padesátinám. Mnohé v ní na sebe prásknu. Bude to bichle, nechtěl bych ale, aby měla hodně velký náklad. Každou osobně podepíšu. To slibuju.
