Procházíme chodbami připomínajícími nemocniční prostory. Naše kroky dělají až překvapivě velkou ozvěnu. Spíš než studenta by tu člověk čekal zdravotní sestru. „Je to fakt šílené. Všude je tady znát, že to není původně plánované jako koleje. Jsou tady hrozně neefektivně využité prostory,“ říká student fakulty dopravy ČVUT Vojtěch Albi, který na kolejích bydlí už čtvrtým rokem.
Když odemkne dveře do jejich pokoje, objeví se před námi kamrlík dva a půl krát pět metrů. Taková úzká nudle. Starými dřevěnými okny pěkně táhne. „My jsme na tom ale ještě dobře. Lidi, co mají okna na západ, mají v pokojích zimu ještě větší. Občas si tam tajně přitápějí vlastními přímotopy. To se ale nesmí,“ uvádí mě do zdejších problémů Vojta. Do jejich pokoje se stěží vejdou dvě postele. „Kamarád studuje architekturu a občas potřebuje dělat velké nákresy. Sem se s tím ale nemá šanci vejít,“ vysvětluje Vojta.
„A sprchu máte hned tady u pokoje?“ ptám se. Ihned poté, co se Vojta přestane smát mé naivitě, mi vysvětluje, že na patře je sprch jenom šest. Pro padesát lidí. S vařiči je to podobné - ty jsou na patře dva. Na každém kroku je znát, že koleje by potřebovaly obrovskou investici. Jeden blok budov z dvanácti už před několika lety opraven byl. Jsou tam nová plastová okna a hlavně zvětšené pokoje na úkor zbytečně obrovských chodeb. „To už je o něčem jiném,“ uvažuje Vojta nahlas...
