PAŘÍŽ/PRAHA Nože, železné tyče, klacky a šroubováky zabavili francouzští policisté minulý týden při zásahu na jednom z pařížských předměstí. Zabránili tak hrozící hromadné rvačce – nikoli však nějakých gangsterů, ale desítek dospívajících dívek. Dvě party asi šedesáti děvčat ve věku mezi 15 a 17 lety, si daly v podvečer sraz na autobusovém nádraží na pařížském předměstí Chelles, aby si spolu „vyřídily účty“.
Podle francouzského Úřadu pro sledování delikvence (OND) nejde o ojedinělý případ. Z nedávné studie OND, kterou zveřejnil deník Le Figaro, vyplývá, že ve Francii prudce rostou počty dospívajících dívek se sklony k násilnému jednání. Počet děvčat obviněných z násilí vzrostl v posledních pěti letech víc než dvakrát. U dívek je přitom nárůst těchto obvinění o třetinu výraznější než u chlapců.
Podle odborníků si dívky pomocí násilí chtějí získat respekt u svých vrstevnic, ale i u chlapců. „Holka si musí zjednat respekt, pokud nechce skončit ve sklepě znásilněná všemi kluky z baráku,“ líčila jedna dívka listu Le Parisien své zkušenosti z jiného předměstí.
„Na středních školách jsou klany, jeden z Meaux, další z Noisiel a Montfermeil. Bitky jsou docela běžný, holky je domlouvají přes esemesky. Většinou je to kvůli klukům, ale taky kvůli vzhledu nebo malý sestře, kterou zmlátili,“ vypráví studentka ze střední školy Louise Lumiera, která nechtěla být jmenována. Jedna z jejích spolužaček byla mezi dívkami zatčenými před domluvenou bitkou v Chelles. Policie vzala minulé pondělí do vazby osm „bitkařek“. Za „účast na ozbrojeném shromáždění“ jim hrozí až tři roky vězení. Případ z minulého týdne byl přitom výjimečný počtem účastníků: proti sobě stály dvě desítky bojovnic a trojnásobný počet přihlížejících. Podle policie jde o klasickou „válku o území“.
Školou povinné výtržnice Domluvené rvačky mezi děvčaty jsou na francouzských předměstích stále častější. Zatímco v roce 2002 bylo z násilí obviněno jen 2406 nezletilých Francouzek, loni už to bylo 5768. S útoky za účelem okradení napadeného to loni bylo ještě o 2000 případů více. Sedmnáctiletá Marie chodí na lyceum Gastona Bachelarda v Chelles. O sobě mluví jako o typické „holce z Meaux“, přestože se prý skoro nikdy neprala – až na výjimku, kdy jedna dívka urazila její matku. Marie má na sobě skejťácké kalhoty s rozkrokem u kolen, ve stejné výšce jí končí obří tričko.
„My holky jsme pořád agresivnější. Vidíš to každý den v pohledech i slovech. Když sklopíš oči, znamená to, že jsi slabá. Je tu rivalita dívčích klanů, které někdy vznikají podle toho, odkud holky pocházejí – třeba z karibských ostrovů nebo Afriky,“ vysvětluje Marie. „Holky k tomu vlastně nutí kluci... tím, jak je podceňují a nerespektují. Myslí si o nich, že jsou to slepice, který jen píšou úkoly a myjou nádobí. A holky to štve. Tohle pak dělají, aby si zjednaly respekt... už se jim ani nedá říkat holky, jsou z nich skoro kluci,“ dodává Marie.
Její názor potvrzuje i jeden z učitelů na škole Louise Lumiera: „Dívky se tak musejí chovat, aby ukázaly, že nepodléhají klučičím pravidlům. Nechtějí být oběťmi. Je to otázka rovnoprávnosti.“
