19. srpna 2017 18:28 Lidovky.cz > Zprávy > Domov

Na táboře pro dospělé. Pro ty, kteří už mají všechno

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 5Diskuse
Tábor pro dospělé | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Tábor pro dospělé | foto: Jiří Šofka

Místo dovolené u moře nebo na chatě v lesích si sbalím spacák a karimatku a se skupinou lidí, kteří se předtím nikdy neviděli, vyrazím mimo civilizaci. Na letní tábory jezdí i dospělí. A taky se tam něco naučím: jaké to je zase si hrát, co je to týmová práce a jak je osvobozující nechat druhé nahlédnout do svého života.

Jednoho horkého letního dne vystoupím z autobusu v malé vesnici uprostřed Krušných hor s mlhavým obrazem dětských táborů před očima: stany na dřevěných podsadách postavené do kolečka na čerstvě posečené louce, pár chatek a velká bouda sloužící jako jídelna a společenská místnost. Ve svých skoro třiceti jedu na tábor znovu. Na tábor pro dospělé, kterému se učeně říká kurz.

Přišlo období dovolených, kamarádky odjely se svými partnery k moři, a já přemýšlela, jak strávit léto. Chtěla jsem podniknout něco aktivního a nejlépe i poznat nové lidi, a při surfování na internetu mě zaujala nabídka „zážitkového kurzu“ jménem Vítr ve vlasech. Příliš jsem nevěděla, co si pod tím pojmem mám představit. Podle popisu, který hlásal, že cílem programu je pomocí hry, pohybu a tvořivosti přispět k všestrannému rozvoji osobnosti člověka, jsem však usoudila, že to by mohlo být to pravé. Proč? Sama netuším.

Na zastávce se mnou stojí pár dalších lidí. Neznám nikoho. Máme však společné poznávací znamení: na zádech krosnu se spacákem a karimatkou. Kdosi téhle právě utvořené skupince táborníků předá mapku s vyznačeným cílem. Dopravit se tam musíme sami.

Tábor pro dospělé

Tábor pro dospělé

Po sedmi kilometrech chůze krušnohorskými lesy naše dvacetičlenná skupina konečně dorazí na místo. Místo stanů je před námi horská chata, místo přivítání vedoucími a nachystané večeře zeje dům prázdnotou. Nacházíme pouze lednici plnou jídla a televizní obrazovku na stěně hlavní místnosti, na které po vteřinách zběsile běží odpočet času. Ukazuje, že za celých patnáct hodin se cosi stane.

Ponecháni svému osudu se překvapivě přirozeně rozdělíme do skupinek. Jedna se vypraví do lesa na dříví, abychom mohli rozdělat oheň, druhá se pustí do hovoru a já se spolu s dalšími ujmu vaření. Při práci se trochu poznáváme. Je mezi námi lékařka, ,,ajťák“, učitel, kuchařka, i vědec ve výzkumné laboratoři Stanfordovy univerzity, někteří ještě studují vysokou školu, jiní se brzy stanou prarodiči. Věkové složení je stejně nesourodé, týden tu společně prožijí lidé ve věku od osmnácti do pětapadesáti let.

Poté, co se zabydlíme, ulehneme ke spánku celí nedočkaví, co nás druhý den čeká. Krátce po probuzení uplyne poslední vteřina odpočtu ze včerejšího večera a na obrazovce se objeví samé nuly. V tu chvíli nás z poklidného rána vytrhnou potulní kejklíři – poprvé se tak setkáváme s vedoucími „tábora“. Za hlasitého zpěvu a hry na bubny a píšťaly nás vyzývají, abychom si okamžitě do batohu sbalili spacák a to nejnutnější. Začíná den plný jednoduchých i náročných aktivit: luštíme hádanky, hrajeme deskové hry, lezeme po stromech, na polévkové lžíci přenášíme vodu, aniž bychom ji rozlili. Jako malé děti běháme po lese až do čtyř do rána následujícího dne, kdy naprosto vyčerpaná usínám na louce pod širákem. Proč všechny tyhle kejkle vlastně děláme, mi není úplně jasné. Brzy se to však dozvím. Tohle je totiž teprve začátek.

Celou reportáž si přečtěte v magazínu Pátek LN, který vyšel 18. srpna.

V magazínu dále najdete:

Příběh princezny Diany, od jejíž tragické smrti letos uplyne už 20 let.

Rozhovor s fotografkou Líbou Taylor o krojovaných moravských ženách a cestách po devadesátce zemí světa.

Marie Vejvodová
  • 5Diskuse




Najdete na Lidovky.cz