LN: Když chce člověk investovat do umění a nemá zkušenosti, na co by si měl hlavně dát pozor, aby neudělal chybu?
Je velký rozdíl, zda se takový zájemce na koupi uměleckého díla dívá čistě investičně, nebo chce obrazy či jiná díla využít také pro svou potěchu. Ten druhý pohled je přirozenější a má výhodu i v tom, že i když by investice nepřinesla zhodnocení uměleckého díla v budoucnu v takové míře, jakou si zájemce sliboval, bude vlastnit umělecké dílo, které mu bude pořád přinášet radost. Toto je podle mého názoru cesta pro začínající privátní sběratele, kteří nevnímají koupi umění jen jako alternativní investici.
LN: Jaký by měl být postup?
Začínající sběratel by si tedy měl nejdřív vyjasnit, jaký druh umění se mu líbí. Nemusí jít nutně jen o obrazy a sochy, může se jednat o segment fotografie, která se stále více prosazuje jak v českém, tak zahraničním měřítku, zajímavým a velmi hodnotným segmentem je také umělecké sklo.
Poté bych se snažila vytvářet sbírku uměleckých děl tak, aby jednotlivá díla byla spojena určitým sjednocujícím prvkem, může se jednat například o určité období, okruh autorů nebo společný motiv nebo techniku a podobně. Určitě je vhodné se poradit s odborníky, kteří se orientují na trhu s uměním.
LN: Lze nějak eliminovat koupi padělku?
To je nejspíše nejvýznamnější riziko při investicích do umění. Podobně jako v jiných oblastech investic lze před nákupem uměleckého díla provést„due diligence“, které riziko koupě padělku minimalizuje. Její provedení je více než žádoucí, pokud se jedná o nákup díla vyšší ceny.
.
