* LN Váš život působí až kočovně – pracoval jste v Austrálii, Německu i Švédsku. Mají to tak všichni vědci, nebo jste rarita?
No někdy ano, někdy ne. Ono je to dané trošku tím, že rád cestuju. Rád se vracím a jsem dojatý při pohledu na Hradčany, ale rád se podívám po světě a navíc v této branži více méně děláme totéž. Tedy neopakujeme se, ale ten typ výzkumu funguje většinou stejně a všude se dá komunikovat anglicky. Člověk díky tomu může ty své vědomosti přenášet. To třeba právníci jsou na tom úplně jinak. Z hlediska biologických věd byl svět globalizovaný už dávno. My studujeme určité biologické procesy a lidské tělo se chová stejně v podstatě všude.
* LN Takže není pravda, že si Česko neumí udržet své vědce?
Já si myslím, že ještě ne. Já bych tady nebyl, kdyby se moje rodina nerozhodla vrátit. Není to jednoduché se sem vracet. Je tady určitá nevraživost vůči vědeckým pracovníkům ze zahraničí. Je to bohužel takový český zvyk a na Slovensku je to podobné. Je to ku škodě. V zahraničí je plno úspěšných českých vědců, kteří se nepotřebují profilovat. Jsou hmotně zajištění a zpátky je táhne patriotismus. Jim stačí málo, jen aby je někdo oslovil, někdo se jich na něco zeptal a oni rádi přijedou. Pro ně je to určitý krok zpátky, pokud se jim nevytvoří podmínky. Tady se někteří starší vědci bojí mladší konkurence, je tady nevraživost.
* LN Čeští vědci, kteří se vracejí ze zahraničí, se u nás setkávají s nevraživostí?
Nemají na růžích ustláno. Právě proto, že se někteří zde etablovaní vědečtí pracovníci bojí konkurence, ale neprávem. Čeští vědci ze zahraničí by sem mohli mnohé přinést. V dnešní době je jediná možnost, jak dělat vědeckou práci – získat granty. A moje osobní zkušenost, ale i zkušenost jiných, je, že v České republice je pro lidi vracející se ze zahraničí obtížné dostat grant. V Austrálii granty nezískávám snadno, ale pravidelně. Tady je v tom nějaká nevraživost a to je ku škodě.
* LN Vědec, který působí celý život v Čechách, dostane grant spíš?
Není to zcela pravidlo, abych nějak nenapadal tento systém. Vytvářel se v devadesátých letech z nuly, kdežto v Austrálii na něj měli sto let. Ale tady ty špatné aspekty pořád jsou. U některých lidí, ne u všech. Kdybych měl být adresný, tak si myslím, že dobrým příkladem v podpoře vědeckých pracovníků, kteří by se rádi vrátili, je současný ředitel ústavu molekulární genetiky profesor Václav Hořejší. Ale to není pravidlem. Lidé, kteří rozhodují o grantech, jsou přísnější na vědecké pracovníky, kteří se chtějí vrátit. Oni se nevracejí proto, že by ve světě zkrachovali, ale mají určitý vztah k této zemi. Mnozí z nich tu také mají starší rodiče.
* LN Mně jeden váš kolega vědec říkal, že ho zpátky přivedl pocit, že republice něco dluží, že musí vrátit vědomosti.
S tím nesouhlasím. Myslím si, že republice nedluží v podstatě nic. Větička ,jsem hrdý na to, že jsem Čech‘, je trošku fráze. Člověk nemusí být hrdý, že je z nějaké země, protože na tom, že je odtamtud, nemá moc zásluhu. Já se za to samozřejmě nestydím a Australany posílám do Prahy, ale neřeknu, jsem hrdý, že jsem Čech. Jsem náhodou Čech a nemyslím si, že této zemi něco dlužím. Já jsem vyrůstal za doby komunismu. Dlužím to komu? Těm bolševikům? To si nemyslím. Člověk se rozhodne, kde bude žít a nemá žádné závazky. Mám závazky určitě vůči rodičům, ale ne vůči zemi.
* LN Ale dostal jste tady informační základnu od generace před vámi.
Já jsem tady dostal nějaké základy, které bych získal i jinde, ale šanci něco dělat, uspět, jsem si vybojoval v zahraničí. Tady bych se nedostal tak daleko a myslím si, že by to bylo výrazně obtížnější. Tahle povinnost něco vracet je malinko z dob minulých, kdy vlastně lidi nejezdili nikam. Australan řekne, že miluje svoji zemi, ale klidně odjede do USA a bude tam žít. V Austrálii jim nikdo nezazlívá, že se odstěhovali.
* LN Vaším tématem je rakovina. Dnes se zdá být vše rakovinotvorné. Co by člověk měl dělat, aby nebezpečí minimalizoval?
Já vám na to nemůžu odpovědět, protože nejsem klinik. K rakovině jsem se dostal oklikou a výzkum, kterým se zabývám, se týká potenciální léčby rakoviny. Můžu si vymyslet něco, co bude znít rozumně nebo chytře, ale radši to přenechám odborníkům...
* LN Existuje očkování na rakovinu děložního čípku. Jak to funguje?
Je to povzbuzení imunitního systému. Pakliže dojde ke změnám, které způsobí vytvoření nádoru nebo novotvaru, imunitní systém proti tomu bojuje. V momentě, kdy prohraje imunitní systém, je to průšvih. Ale posílením imunitního systému se tomu dá předejít.
* LN Otázka pak je, proč se nedá očkovat jakákoliv rakovina?
To si nejsem úplně jistý, ale můžu si udělat představu takovou, že rakovina je neuvěřitelně proměnlivá záležitost. Liší se typem buněk, z kterého orgánu pochází a každý pacient se chová trošku jinak. Jsou různé mutace a i odpověď imunitního systému je odlišná.
* LN Jak jste vlastně přišli na to, že látka založená na vitaminu E dokáže zabít nádorové buňky?
To byl špatně naplánovaný pokus. Studovali jsme smrt rakovinových buněk a určitý derivát vitaminu E – protože je lépe rozpustný ve vodě – jsme chtěli použít jako ochranu buněk. Ta látka je ale namísto toho sama zabíjela. To jsme netušili. Díky této chybě jsme udělali nový významný objev.
* LN Náhoda přeje připraveným?
Když člověk špatně připraví pokus a náhodou to vyjde. Ale většinou to takto nefunguje.
***
ČESKÉ KARIÉRY V tomto seriálu představujeme zajímavé profesní dráhy
