Už nechce být pouze tím, co umí nejlíp a co ho proslavilo. Na festivalu v Benátkách mluvil nejen o svém novém filmu Rob-B-Hood, ve kterém si zahrál na chůvu malého mimina.
LN Netajíte se tím, že chcete změnu. Chcete natáčet více dramatické role. Znamená to také, že chcete dělat stále méně a méně akčních věcí?
Pomaloučku ano. Chci ukázat, že jsem také herec, ne jen akční hvězda. Život akční hvězdy je tak krátký. Já mám štěstí, protože tu jsem stále. Důvodem je, že dělám akční komedie, mixuji humor s akcí. Vždycky tak mohu svůj akční styl změnit, třeba jako rodinnou akci. Dřív jsem dělal hlavně bojová umění a ztratil jsem velkou část diváků. Ztratil jsem ženy, rodiny, protože si mysleli, že je to násilné a že to nechtějí vidět. Za posledních pár let jsem si ale získal i rodinné publikum. Proč? Protože jsem změnil styl. Už to není jenom bum bác. Je to víc jako tanec, jako step.
LN Zmínil jste, že akční hrdina má krátký život. Váš přítel Sylvestr Stallone natáčí šesté pokračování Rockyho, čtyřku Ramba. Je mu šedesát, nemyslíte, že už je trochu starý na akčního hrdinu.
Ne, podívejte se na Clinta Eastwooda.
LN Ale to je trochu jiný případ.
Pořád ale dělá filmy, kde hraje bodyguardy. Možná, až mi bude šedesát, tak budu stále hrát policisty, protože když milujete film, tak prostě nemůžete odejít do důchodu. Je jedno, jaká role nebo jaký scénář, ale pořád chcete být ve filmu. Jednoho dne možná budu hrát mistra, který učí své žáky, namísto abych bojoval. Myslím, že Stallone prostě nechce do důchodu.
LN Stárnutí je pro akčního hrdinu těžší než pro charakterního herce. Je pro vás vaše práce stále obtížnější, nebo to ještě zvládáte v pohodě?
Samozřejmě je obtížnější. Nejsem už tak mladý, jak jsem býval, ale dobrá zpráva je, že já určuji kaskadérské kousky, koordinuji, co se bude dít, mám nad tím kontrolu. Vím, co zvládnu, a podle toho akci připravuji. Stále ovládám techniku a triky, ale už neskáču z deseti, ale jen z pěti metrů, přidám si tam meziskok.
LN Děláte všechny akční kousky sám a jste na to pyšný. Na konec filmů zařazujete záběry s nepovedenými akcemi, které jsou často evidentně bolestivé. Zranil jste se i při vašem nejnovějším filmu Rob-B-Hood, nebo už jste opatrnější?
Nehoda se stane vždycky. Nikdy nevíte. Nebezpečná může být i pouhá přezka od bezpečnostního pásu. Malé věci jsou mnohem nebezpečnější než velké akce. Zraníte se při nich vždycky. Když například skáčete na jedoucí horskou dráhu, tak si to můžete načasovat, přesně propočítat, ale třeba při šarvátkách se zraníte strašně snadno.
LN Je těžší dělat choreografii, docházejí vám nápady?
Je to těžší a těžší, protože dneska každý dělá to samé - pěstní souboje, kopy, padání, stoly, házení sklenicemi. Takže co je jiného, co je nového? Nic. Nic nového nevymyslíte. Cesta je přes příběh, přes drama, se kterým si hraju při vymýšlení choreografie. Jen akce je nudná, ale teď mi pomáhá příběh, drama. Pokud je dobrý, tak mi stačí jeden úder, a má to smysl. Pokud nemáte žádné drama, tak můžete bojovat deset minut, a co z toho, diváci řeknou o. k., ale nic míň.
LN Dřív jste se občas popral na ulici. Když se teď dostanete do nebezpečné situace, využíváte ještě svoje bojové schopnosti?
Teď už se neperu, ale občas mi pomáhá, že mám rychlé reakce.
LN Napadlo mě, jestli jste třeba neměl někdy chuť vyřídit si to s paparazzi, kteří vám znepříjemňují život. Dokonce jste se spojil s ostatními hvězdami a uspořádali jste pochod.
Ano. Je to otřesné. Paparazzi v Hong Kongu jsou jiní než ti v Evropě. Evropští píší pravdu.
LN No, spíš nepíší.
Ale v Hongkongu jsou rozhodně horší. Vyfotí mě, jak sedím vedle vás, z úhlu, který se jim hodí, a napíší Jackie Chan někoho líbal nebo Jackie Chan někomu šahal na prsa. Jeden časopis nás vysloveně nenávidí. Uděláme něco dobře a nic, uděláme něco špatně a rozmáznou to. Je to válka.
LN V Hollywoodu jste se prosadil filmem Křižovatka smrti (Rush Hour). Neštvalo vás trochu, že jste dostal menší plat než Chris Tucker, když jste byl mnohem větší hvězda?
To mi vůbec nevadí. Dělám filmy už tak strašně dlouho, že jediné, na čem mi záleží, je spolupracovat tak, abychom natočili dobrý film. On byl příliš mladý, takže, pokud chce být jednička, tak ať klidně je. Já jednička pořád být nemusím. Hlavně, že uděláme ten film.
LN Kdy jste začal být ve filmech sentimentální?
Když nedávno zemřela moje matka a můj dědeček, tak jsem se rozhodl, že zkusím do svých filmů dostat nějaké drama. Už mě nebavilo být jenom policajt, chtěl jsem něco změnit, udělat něco, co jsem předtím nedělal. Proto jsem natočil Rob-B-Hood - akční komedii s dítětem. Nevím, jestli se to bude líbit. Viděla jste film? A líbil se vám?
LN Docela jo.
Problém je v tom, že nikdy nemůžete říct, jestli budete mít úspěch, nebo ne. Když jsem natočil Křižovatku smrti, tak jsem si říkal, to je ale příšerný film, to je tak špatný. Vrátil jsem se do Hongkongu a ten film byl obrovský úspěch. Teď chtějí natočit třetí pokračování.
LN V jaké je to fázi?
Začínáme natáčet 24. září v Paříži.
LN Váš nový film Rob-B-Hood je i o rodičovské lásce. Váš syn se stává velkou hvězdou. Co vy na to?
Nevím. Nechtěl jsem, aby dělal showbyznys. Je na něm velký tlak. Cokoliv udělá, nevyhne se srovnání: „Podívej se na jeho otce.“
LN Ptal se vás na nějakou radu?
Občas se mě zeptá, když chce dělat nějaký kousek. Ale je muzikant, je chytrý, nikdy nedělal bojová umění, radši brnkal na kytaru, skládal písně a zpíval.
LN Máte v plánu otevřít si vlastní školu bojových umění. Jak se to vyvíjí?
Zatím jsem koupil pozemek. Tréninková škola není snadná. Musíte mít program. Velmi dobré plány, ne, že si řeknete: „Zítra si otevřu školu.“ Kdybych zítra na budovu napsal Škola bojových umění Jackie Chana, tak by přišly statisíce lidí, ale to já nechci, dokud se tomu nebudu moci pořádně věnovat. Nechci učit všechno, ale chci mít pravidelně několik hodin, dohlížet.
LN Zavedete takový přísný režim, na jaký jste byl zvyklý vy, když jste se učil v Čínské dramatické akademii?
Dneska už to nejde. Žáci vás můžou klidně zažalovat. Řeknou vám, že něco nechtějí dělat, a já je nijak nemůžu donutit. Dneska je každý jen přemlouvá, aby šli trénovat.
LN Byl váš trénink ta správná cesta, nebo je lepší dnešní přístup?
Ve staré škole mě učitel naučil všechno za jeden rok. Všechno. Dnes to trvá pět let. Proč? Protože dneska je musíte přemlouvat, musíte s nimi mluvit: tohle nedělej, prosím, tohle udělej, prosím. Nikdy neposlouchají. Jako můj syn. Deset let jsem se ho snažil naučit, aby si rovnal boty, když přijde domů. Já jsem dostal jednu ránu a od té doby jsem si ty boty vždy srovnal.
LN Trénink ze staré školy je podle vás lepší?
Mnohem lepší. Když jsem něco neudělal, dostal jsem ránu a v jedné sekundě jsem se naučil to, k čemu dnešní děti musím přemlouvat.
LN Takže vy byste nebyl proti fyzickým trestům.
Ne. Mladá generace má všeho moc. Jsou líní. Nemají žádný respekt. Zvláště mladí lidé v Hongkongu, kteří odešli v roce 1997 do anglických a amerických škol. Když já jsem jako mladý viděl starého člověka stát, tak jsem ho pustil sednout. Byli jsme velmi uctiví.
LN Vy tedy jste pro disciplínu ze staré školy?
Ano, disciplína je důležitá pro každého.
