Když onemocněla tuberkulózou, napsal lékař k diagnóze poznámku „výsledek nejistý“. Betty byla ztělesněním života na svou dobu spíše nekonvenčního a byla všechno jiné než ukázněný pacient. Přesto zvládla „studený odchov“ v plicním sanatoriu, rozhodla se vyléčit a podařilo se jí to. Aby přežila všechna nařízení a zákazy typu „Nemusíte kašlat, kašel lze ovládnout!“, pozorovala lidi kolem a posléze z materiálu nasbíraného v bezesných nocích a dnech na lůžku vytěžila vtipnou, inteligentní, břitkými postřehy oživenou, ale poctivě prožitou sondu do světa nemocných a těch, kdo je léčí. Kniha Morová rána se stala bestselerem.
Betty ovšem nepsala jen o „tubeře“. Ještě předtím ji manžel, naprosto se svou náturou s inteligentní, společenskou a zvídavou ženou míjející, uvěznil na osamocené slepičí farmě. „Otročit“ vydržela čtyři roky, kdy hledala pozitiva svého náhle diametrálně změněného života a díky tomu si ženy celého světa už od roku 1945 bez omrzení opakovaně čtou její knížku Vejce a já, které se za jediný rok prodalo milion výtisků. Nadhled, schopnost suše glosovat neuvěřitelné příhody, bohémská povaha násobená sympatickou aktivitou, nezištností a obětavostí z knih Betty MacDonaldové (1908–1958) přímo čiší. Píše v první osobě, je autorkou i hrdinkou a rozhodně její knihy nejsou „dámským čtením“. Muži, kteří je neotevřeli, prohloupili. Dozvěděli by se leccos o partnerském soužití, manželské (ne)toleranci, a ještě by se suchým humorem této stále moderní autorky báječně bavili.
