Pátek 21. ledna 2022, svátek má Běla
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Na začátku byly Medicejské hvězdy

Česko

Objev Jupiterových měsíců byl převratný. Přesně před čtyřmi sty lety je poprvé pozoroval Galileo Galilei. Svým pozorováním spustil lavinu dalších a dalších objevů.

Sedmého ledna 1610 Galileo Galilei poprvé pozoroval vlastnoručně vyrobeným dalekohledem Jupiterovy měsíce. V tu chvíli ještě nevěděl, jak zásadní objev učinil, netušil, že jde o měsíce, ostatně ještě dlouho potom se jim tak neříkalo. Také dalekohledu se neříkalo dalekohled. Byl vynalezen v roce 1608 v Nizozemí a měl sloužit ke sledování pohybu nepřátelských vojsk a lodí. Proto byl také okamžitě utajen. Galilei, ačkoli znal jen kusý popis, dokázal přístroj sestrojit sám. V dopise benátskému dóžeti Leonardu Donatovi jej nazývá kukátkem (occhiale), vyzdvihuje jeho vojenské využití a slibuje, že jej nikomu neukáže, dokud s ním neseznámí Jeho Veličenstvo.

Už na podzim roku 1609 Galileo Galilei namířil své kukátko na Měsíc. Uviděl krajinu překvapivě podobnou té pozemské. Tři hvězdičky v blízkosti Jupitera pozorované onoho večera počátkem roku 1610 považoval nejprve za stálice. Zaujaly jej však přesným uspořádáním do jedné řady. Následující noc jej překvapily ještě více. Všechny tři se ocitly na jedné straně od Jupitera a byly k sobě blíž než minule. Galilei je sledoval dál a záhy pochopil, že jsou to Jupiterovi souputníci, kteří, jak napsal, „se pohybují okolo Jupitera tak, jako se Venuše a Merkur pohybují okolo Slunce“. 13. ledna si všiml, že souputníci jsou dokonce čtyři. Psal o nich jako o Medicejských hvězdách či planetách, na počest svého mecenáše, velkovévody toskánského. Svá pozorování publikoval v březnu 1610 ve spise nazvaném Sidereus Nuncius (Hvězdný posel). Vzápětí se ozval německý astronom Simon Marius s tvrzením, že Jupiterovy satelity pozoroval už koncem listopadu 1609. Nebyl ale schopen předložit důkaz v podobě písemného záznamu. Simon Marius zavedl jména Io, Europa, Ganymed a Callisto, které se pro čtyři největší Jupiterovy měsíce užívají dodnes.

Nesmíme zapomenout ani na Johannesa Keplera, císařského matematika na dvoře Rudolfa II. v Praze. Byl to právě Kepler, kdo Simonu Mariovi navrhl ta čtyři jména. Navíc už v roce 1609 vydal tiskem dílo zvané Astronomia nova (Nová astronomie) a v něm uvedl zákony pohybu planet, které dokazovaly, že planety se netočí okolo nehybné Země, ale okolo Slunce, a podpořil tak Koperníkovu heliocentrickou myšlenku. Na Galileova Hvězdného posla Kepler vstřícně odpověděl spisem Rozprava s Hvězdným poslem.

Také on ihned pochopil, že na první pohled nenápadný objev Jupiterových měsíců je naprosto převratný.

Ještě v 17. století byl zkonstruován zrcadlový dalekohled. Ole Romer z pozorování Jupiterových měsíců určil rychlost světla, jež se o tři století později stala základem Einsteinovy teorie relativity. Christian Huygens objevil Saturnův měsíc Titan a rozluštil záhadu prstenců. V 18. století William Herschel objevil pomocí dalekohledu planetu Uran. Náhodou - v té době nikoho ani nenapadlo hledat planety neviditelné očima. V následujícím století tentýž astronom pomocí svých velkých dalekohledů zmapoval rozložení hvězd v našem okolí a odhalil, že žijeme v jakémsi hvězdném ostrově. Astronomové také pochopili, že důležitější než zvětšení je průměr objektivu dalekohledu, který určuje, kolik dokáže soustředit světla a jak slabé a vzdálené objekty zaznamená, a začali odlévat zrcadla obřích rozměrů.

Na začátku 20. století ukázal Edwin Hubble pomocí dalšího z největších dalekohledů na světě, že Galaxie je jen jedním z mnoha hvězdných ostrovů a že teprve z nich je vesmír poskládán. Objevil také rozpínání vesmíru předpovězené Einsteinovou teorií. Teorie velkého třesku objasnila vznik chemických prvků. Víme, jak vznikají ve vesmíru hvězdy, planety a snad i život. Koncem 20. století se dalekohledy dostaly na oběžnou dráhu okolo Země. Sondy oblétly všechny planety sluneční soustavy, na některých i přistály. Lidé se dostali až na Měsíc a zblízka si prohlédli krajinu, již před čtyřmi stoletími poprvé pozoroval Galileo Galilei. Na Jupiterově měsíci Europě sonda Galileo našla dvakrát větší zásoby vody než v pozemských oceánech.

Dnes by se Galileo Galilei ničemu nedivil Ve 21. století už dokážeme pomocí největších dalekohledů z povrchu Země vyfotografovat kilometrovou hroudu zmrzlého bláta kroužící okolo Jupitera. Počet měsíců největší planety se tak vyšplhal až na 63! Na Saturnově měsíci Titanu, 1,5 miliardy kilometrů od Slunce, přistála sonda Huygens. Známe 417 planet mimo sluneční soustavu. Do tří let sonda Kepler objeví u cizí hvězdy planetu podobnou Zemi. Největší současné pozemské dalekohledy mají složená zrcadla o průměru přes 10 metrů, případně celé soustavy zrcadel. Už se vyrábí teleskop Magellan se sedmi osmimetrovými zrcadly, chystá se dalekohled, jehož průměr přesáhne 40 metrů. Největší ze současných kosmických teleskopů se jmenuje Herschelův a obíhá spolu se Zemí přímo okolo Slunce. Plánují se vícenásobné soustavy kosmických dalekohledů srovnatelných s největšími pozemskými. To nejsou sny. Tyto projekty už běží nebo se na jejich realizaci usilovně pracuje.

Galileo Galilei věděl, že svým pozorováním spustil lavinu. Spolu s Koperníkem a Keplerem navždy připravil Zemi o výsadní postavení ve vesmíru. Nemohl ale tušit, jak gigantických rozměrů ta lavina dosáhne za pouhých 400 let. Země od té chvíle čtyřistakrát oběhla okolo Slunce. Jako statistický vzorek, z něhož bychom usuzovali, že se tak bude chovat i nadále, je takový počet oběhů naprosto nedostačující. Galileo Galilei ukázal, že k cíli vede jiná cesta, a kdyby dnes viděl stav našeho poznání vesmíru, vůbec by se nedivil. Princip je pořád stejný. Pomocí dalekohledů a dalších přístrojů co nejpečlivěji pozorujeme dění okolo nás a na základě toho, co vidíme, nacházíme zákonitosti fungování přírody. A že galileovské měsíce krouží okolo Jupitera neúnavně dál, se i dnes můžeme přesvědčit na vlastní oči. Jupiter je ta neobvykle jasná hvězda nízko nad jihozápadním obzorem. Stačí vzít malý dalekohled a namířit. Jako Galileo Galilei před čtyřmi stoletími.

***

Spolu s Koperníkem a Keplerem Galilei navždy připravil Zemi o výsadní postavení ve vesmíru. Nemohl ale tušit, jak gigantických rozměrů ta lavina dosáhne za pouhých 400 let.

O autorovi| JAN VESELÝ Autor je vedoucím kulturního oddělení Hvězdárny a planetária v Hradci Králové, zabývá se popularizací astronomie a příbuzných věd

Autor:

ANALÝZA: Tři důvody, proč Rusko vpadne na Ukrajinu. A tři další, proč ne

Premium Copak se asi odehrává v hlavě Vladimira Putina? To je otázka, kterou dnes řeší celý svět. Ruský prezident rozehrál...

Velký test samotestů na covid: lépe fungují výtěrové, některé neodhalí nic

Premium Ještě před dvěma lety znamenaly dvě čárky na testu, že se budou chystat křtiny, delta byly americké aerolinky, gama...

Nevěra dříve či později vztah zničí. A není cesty zpět, říká filmařka Sedláčková

Premium Vede doslova dvojí život ve dvou zemích. Ve Francii pracuje Andrea Sedláčková především jako střihačka filmů, u nás...