Svoboda je možná jen v riziku, cituje Ivo Možný ve svém článku Náš milý pocit ohrožení (LN 29. 12. 2009) výrok filozofa Karla Jasperse. S tímto výrokem lze jenom souhlasit. Jinou věcí ale je, o jaká rizika se jedná. Zda si je vyvoláme svým jednáním sami a můžeme jim čelit, anebo jsou zcela nad naše síly.
Ideálem moderní společnosti a s tímto ideálem korespondujícím úkolem Úřadu pro ochranu osobních údajů proto není žádné utajování informací, natož prohlubování pocitu ohrožení. Má zabezpečovat, abychom o svých informacích mohli rozhodovat sami. Bylo by kontraproduktivní, kdyby občan byl chráněn před důsledky svého svobodného jednání, což jak zákon o ochraně osobních údajů, tak úřad vždy plně respektují. Přiznejme si však, že některým reálným hrozbám, jako je nepochybně terorismus, těžko můžeme čelit sami. Z tohoto důvodu jsme povinni, a to pod dohledem úřadu, naše některé zákonem striktně určené osobní údaje svěřit policii.
S nejrůznějšími riziky svobody jako by se v poslední době roztrhl pytel. Finanční společnosti i velmi bizarními způsoby vymáhají data, aby nás chránily před zadlužením a zároveň nám uložily přijmout jimi poskytovanou službu, kterou - ke své škodě - nechceme; obchodníci je žádají, aby nám mohli zakázat koupi nevhodného výrobku a prodali nám jiný, zcela náhodou podstatně dražší...
Takovýmto záchvatům dobra, které je nám poskytováno proti naší vůli, s nímž již ostatně máme své bohužel dosti bohaté historické zkušenosti, ovšem občan nemůže čelit sám. I z tohoto důvodu, jako jisté vyústění procesu, který v západní Evropě začal již v sedmdesátých letech minulého století, byl i v České republice přijat zákon o ochraně osobních údajů a zřízen úřad pověřený naplňováním tohoto zákona.
O tom, že si nepočíná špatně, konec konců svědčí i zákaz databáze Státního ústavu pro kontrolu léčiv - vedené jak bez zákonného zmocnění, tak bez souhlasu pacientů - která by toho s narkomany příliš nesvedla.
O autorovi| Jiří Maštalka, Úřad pro ochranu osobních údajů
