Mirek Topolánek svým výrokem o tom, že projekt Nabucco je mrtvý, vstoupil způsobem sobě vlastním do energetické diskuse. Cynik by mohl vyslovit podezření, že Topolánek, ucházející se o funkci šéfa Mezinárodní energetické agentury, ani tak nekonstatuje fakta, jako se snaží svými výroky určitá fakta přivodit. Nabucco je projekt ve věčně embryonálním stavu a dojem může do značné míry spoluvytvářet realitu. Proč expremiér takto podráží projekt, jemuž se sám nemálo věnoval?
To by ovšem byly spekulace. Nabucco se opravdu nevybabralo z problémů a absence dodavatele plynu je jen jedním z nich, nicméně u plynovodu celkem podstatným. Írán politicky nepřipadá v úvahu, s Kurdistánem je to složité, ázerbájdžánského plynu není dost. Vytouženým dodavatelem je Turkmenistán. Jenže tím už je od 90. let, a nic z toho zatím není. Žádná západní firma či stát zatím nedokázaly dát dohromady dost peněz, vynaložit dostatek úsilí a prokázat dost cílevědomosti a prohnanosti k tomu, aby Turkmeny přesvědčily, aby vedle ruských odběratelů pustili ke svému plynu někoho jiného. Až se to povedlo Číňanům, kteří svůj plynovod zprovoznili v roce 2009. Evropa prostě v sobě opravdu nenachází potřebnou, řekněme, imperiální energii. Její nová ministryně zahraničí, bývalá okresní zdravotní radová Ashtonová, nevypadá jako člověk, který to změní.
Závislost na Rusku tak mnohem spíš zlomí technologické změny na plynovém trhu než jeden plynovod. I tady se opakují známé politické vzorce - Německo například hází klacky pod nohy stavbě polského terminálu na dovoz zkapalněného zemního plynu, který by mohl konkurovat rusko-německému Nordstreamu. Kéž by s tím Mirek Topolánek něco zmohl.