Portugalský politik José Manuel Barroso včera obhájil druhý mandát na postu předsedy Evropské komise.
BRUSEL/PRAHA O místo předsedy Evropské komise se ucházel jako jediný kandidát a není se moc čemu divit. Následujících pět let ho čeká dlouhá pracovní doba, kritika ze všech stran a snaha vyhovět všem sedmadvaceti šéfům, z kterých většina nemluví jeho jazykem. José Manuel Barroso přesto vyvinul veškeré úsilí, aby mohl svůj mandát prodloužit o dalších pět let, a uspěl.
Zdá se, že tento 53letý politik má pro výkon této funkce veškeré předpoklady. Je schopný diplomat, který hovoří několika jazyky. Jako ministr zahraničí Portugalska například přispěl k podpisu mírové dohody v Angole a podařilo se mu na mezinárodní scénu dostat problém Východního Timoru. Jako politik prošel Barroso zajímavým vývojem. Z maoistického studentského aktivisty se vypracoval až na příznivce invaze do Iráku vedené Američany v roce 2003. „Byl velmi radikální, pracovitý a ambiciózní,“ líčila BBC jeho známá z doby, kdy se v roce 1974 jako levicový student účastnil karafiátové revoluce, která svrhla autoritativní režim Antónia Salazara. Už v 29 letech získal prestižní funkci na portugalském ministerstvu vnitra a přes křeslo ministra zahraničí se vypracoval až na místo portugalského premiéra, kterým byl v letech 2002 až 2004.
Mezi jeho základní schopnosti patří přizpůsobivost a ochota vyjednávat kompromisy. Když se média jednou zeptala jeho ženy, se kterou má tři syny, jak by svého manžela charakterizovala, řekla: „Kdyby byl ryba, byl by kanic,“ s odkazem na druh, který má podobně jako chameleon schopnost podle potřeby měnit barvy.
Právě umění vyhovovat všem mu umožnilo v roce 2004 poprvé stanout v čele komise díky podpoře tehdejší evropské pětadvacítky. Příznivce našel jak u velkých mocností, jako Francie a Německo, tak u menších států Evropy, které se ve stejném roce k unii připojily.
Jeho první mandát v čele komise byl však podle kritických hlasů poznamenán jen limitovaným výkonem. Podle jedněch se neodvažoval prosazovat nová a převratná nařízení z obavy, že by rozlítil velké státy v řadách EU - Francii, Británii a Německo. Jiní mu vyčítají, že se unie nedohodla na vlastní ústavě a neratifikovala Lisabonskou smlouvu, která má přinést reformu evropských institucí.
Když začala finanční a ekonomická krize, Barroso byl obviňován z toho, že na ni reaguje příliš pasivně (podle zlých jazyků se místo toho s plnou vervou vrhl do boje o své znovuzvolení). Hlasy na jeho obhajobu naopak tvrdily, že silné státy EU byly odhodlány poradit si v době krize s vlastními záležitostmi samy, takže komise měla jen omezené pole působnosti.
Barroso slíbil evropským občanům, že pokud bude znovu zvolen do čela Evropy, z ekonomické krize se je bude snažit dostat stůj co stůj. I když neměl proti sobě konkurenta, hrozilo mu, že nezíská potřebnou většinu hlasů. „Barrosova politika poškozuje ekonomiku, životní prostředí a demokracii. Nemůžeme si dovolit dalších pět let ve stejném duchu,“ citovala média Daniela Cohna-Bendita, vedoucího frakce zelených v Evropském parlamentu. A bývalý německý ministr zahraničí Joschka Fischer byl ještě méně shovívavý. „Barroso je tak slabý, že bude jistě odměněn dalším mandátem,“ řekl ironicky. Své odpůrce v EU má i v řadách socialistů a liberálů. „Měl by jít dále než jen jednoduše koordinovat jednotlivé národní politiky,“ řekl nedávno vůdce liberálů a bývalý belgický premiér Guy Verhofstadt.
Nakonec Barroso získal 382 hlasů od 718 přítomných poslanců. Podařilo se mu získat i absolutní většinu hlasů, což mu pomůže prosazovat důležité legislativní návrhy.
***
„Byl velmi radikální, pracovitý a ambiciózní,“ líčila Barrosa známá ze studentských let
„Barroso je tak slabý, že bude jistě odměněn dalším mandátem,“ řekl Joschka Fischer
