VĚDNOHUBKY
Zatím nejlepší kandidát na planetu, kde by mohl existovat život. Tak vypadá čerstvý úlovek amerických astronomů. Tým z Kalifornské univerzity v Santa Cruz a z Carnegieho ústavu pro vědu ve Washingtonu zkoumal oběžnice rudého trpaslíka Gliese 581, který leží v souhvězdí Vah, vzdálených více než dvacet světelných let od Země. Dosud se podařilo najít čtyři planety – a o dvou z nich se uvažovalo jako o potenciálně obyvatelných. Jenže oběžnice označovaná písmenem „c“ se ukázala příliš horká. O další kandidátce, planetě „d“, se odborníci zatím přou – někteří ji považují za moc chladnou, jiní věří v existenci husté atmosféry, jež může působit jako určitý izolátor.
Nyní každopádně americký tým narazil na nové kandidáty. Vědci vedení Stevenem Vogtem využili data z jedenáct let trvajících pozorování na havajské Keckově observatoři a objevili dvě další planety obíhající hvězdu Gliese 581. Jak uvádí studie v časopise Astrophysical Journal, dostaly označení „f“ a „g“.
Planeta Gliese 581 f se ukázala jako zmrzlý svět bez velké naděje na kapalnou vodu. „Géčko“ se ovšem zatím jeví jako nejvhodnější místo pro existenci mimozemského života. Pohybuje se v obyvatelné zóně a jeden oběh jí trvá 37 dní. Povrch pokrývají skály, svou hmotností zhruba trojnásobně převyšuje Zemi. Je tedy dostatečně hmotná na to, aby si udržela atmosféru. Vědci odhadují, že se průměrná teplota jejího povrchu pohybuje mezi –31 a –12 stupni Celsia. Pokud by se na této planetě podařilo najít vodu, byly by naděje na existenci života opravdu veliké.
Dávní předchůdci člověka a ostatních eukaryotických organismů si nelibovali v extrémním prostředí, zjistili biologové z Oxfordské univerzity. Dosud se vědci domnívali, že existoval společný předchůdce lidí a archaeí, organismů milujících horko, nebo naopak kruté mrazy. Nové genetické analýzy zveřejněné v časopise Proceedings of the Royal Society B ukazují něco jiného: nejbližšími příbuznými všech eukaryot, a tedy i nás, jsou organismy ze skupiny Thaumarchaea. Ty naopak dávají přednost mírným podmínkám.
Pokud myslíme na práci, spotřebuje náš mozek spoustu energie. Jenže „vypnutí, odreagování se a relaxování může být ještě mnohem náročnější, zjistili nyní američtí matematici. Je to podobné, jako když kamion brzdí v kopci, domnívá se Daniela Calvettiová z Case Western Reserve University v Clevelandu. Vede tým odborníků, kteří vytvořili počítačový model metabolismu mozku. Pomocí speciálního softwaru nasimulovali, jak se nervové buňky chovají, když člověk řeší důležitý problém. Zaměřili se ovšem i na „brzdění“, tedy situace, kdy mozek přestává myslet.
Jak uvádějí v časopise Journal of Cerebral Blood Flow & Metabolism, spotřeba energie se příliš nelišila. Daniela Calvettiová chce v simulacích pokračovat a zjistit další detaily. Většina chorob mozku totiž souvisí právě s energetickým metabolismem.
***
NEPŘEHLÉDNĚTE
Příloha Věda&Výzkum o rozsahu čtyř tiskových stran vychází v Lidových novinách každé úterý.
O autorovi| EVA HNÍKOVÁ, redaktorka LN
