Když před volbami chtěli novináři po Jiřím Paroubkovi vyčíslit, kde vezme na své volební sliby, vyhodil je. Svůj osobní rozpočet rozepsal včera na tiskovce na tabuli, ať to celý svět vidí. Poslanecké náhrady určené na reprezentaci a dopravu započítal mezi své disponibilní příjmy se zdůvodněním hodným vůdce národa: ve sněmovně to tak dělají všichni.
Jenže poslanci nejsou jediní, kdo má v oblibě tento princip „peněz s mašličkou“. Co na tom, že vychází z premisy, že většina lidí je verbež neschopná zodpovědně hospodařit s penězi?
Máme ho rádi, protože umožňuje spojit veřejný zájem se soukromým prospěchem. Kdo by něco namítal proti stavebnímu spoření, když za něj můžete třeba jet na Kilimandžáro jako Pavla Topolánková? Kdo by se nezastal stravenek, když si za ně v supermarketu můžete naplnit spíž?
I za pastelkovné si jistě rodiče něco pěkného koupí.
Takže nezazlívejme poslancům jejich náhrady. Postarali se, aby nějaké drobky od stolu zbyly na každého. Paroubek má pravdu: dělají to tak všichni.
