Vynikající film 3 sezóny v pekle, inspirovaný autobiografickým textem Egona Bondyho, je nejen vzpomínkou na výraznou osobnost české literatury, ale i děsivým mementem minulého režimu.
Že filmem podle autobiografické knihy Egona Bondyho bude celovečerně debutovat režisér reklam a videoklipů, mohlo vzbuzovat nedůvěru, případně očekávání, že výsledek dopadne jako jedno velké, drahé, načančané nic. Tomáš Mašín však snímkem 3 sezóny v pekle dokázal, že je jedním z našich nejlepších režisérů nejenom reklamních spotů, nýbrž i „plnohodnotných“ filmů.
Mašín napsal i scénář podle námětu Lubomíra Drozda, který se inspiroval Bondyho textem Prvních deset let. Ve filmu jsou roky tři (1947-1949) a postavy se od svých předobrazů v něčem odchylují. Bondy, vlastním jménem Zbyněk Fišer, se jmenuje Ivan Heinz, anarchistickým básníkem s levicovým cítěním však zůstává. Jeho osudová láska Honza Krejcarová nese jméno Jana Franková a i jí hlavní charakteristika divoké, živočišné, hédonistické ženy zůstala.
Ivan je zaopatřený synek z dobré rodiny, který však proti svému otci (a jeho prostřednictvím proti šosáctví střední třídy) rebeluje. Tíhne k lidovějším vrstvám, a tak uteče z domova a bydlí načerno na internátu. Zkouší psát básně, konzultuje je s kritikem Viktorem Lukasem (jehož předobrazem byl Záviš Kalandra), bláznivě se zamiluje do Honzy. Do toho dojde ke komunistickému puči - a přestože si mladý pár myslí, že se ho dějiny netýkají, a žije si ve své idealistické bublině, všechno začne jít od desíti k pěti. Praha jako živá Reklamní zázemí filmu je znát v obdivuhodně věrné výpravě. Praha 40. let je precizně rekonstruovaná od nejposlednějšího detailu až po velké davové scény, v nichž Jindřišskou ulicí projíždějí historické tramvaje. Ještě náročnější muselo být vytvořit věrohodnou kulisu válkou zničené Vídně. Nejde ale jen o to, že na film byly peníze; ke světu reklamy patří i umění vyjádřit se zkratkou. Puč je například koncentrován do mrazivého záběru, v němž na korbě náklaďáku jedou Lidové milice se zaťatými tvářemi.
Mašín vypráví úsporně, s vnitřní disciplínou a jistotou. Oporou mu je islandský kameraman Karl Oskarsson, jeden z detailů vedoucích k dokonalosti představuje i nenápadná hudba Filipa Jelínka.
Své postavy se Mašín nesnaží vidět černobíle, nechce hrdiny idealizovat. V tom mu velkou měrou pomáhají skvělí herci. Karel v podání Luboše Kostelného zpočátku vyznívá jako jeden z bezostyšných konjunkturalistů, v závěru se však projeví jako složitější charakter. Proti typu chytře obsazená Polka Karolina Gruszka Janu zachycuje v celé škále poloh od zhýralé chlapolapky (která však svou amorálnost jen předstírá) po zlomenou ženu.
Ivan je potom už teď životní rolí Kryštofa Hádka. Vidět, jak si nesympatický floutek a salonní idealista, který se cpe, kam nepatří, postupně začíná uvědomovat, jak se kolem něj zužuje kruh a dochází kyslík, je samo o sobě důvodem na Mašínův film vyrazit.
Když byl i pesimismus trestný Na první pohled se 3 sezóny v pekle můžou zdát skvěle, ale přece jen konvenčně natočeným výsekem jednoho života. Film se odvíjí chronologicky, nešije na diváka žádné „boudy“, schéma individuálního osudu na pozadí „velkých“ dějin je rovněž prověřené a osvědčené.
Nad tím vším se však klene nijak zvýrazňované, leč tiše drtivé zobecnění příběhu mladého, naivního, neškodného kluka, který s komunismem zpočátku dokonce i sympatizuje, ale dostane od něj v podstatě za nic a preventivně tak strašně „na držku“, že během titulních tří sezón vnitřně zestárne snad o třicet let. Filmů, které takhle výmluvně ukazují, že komunismus funguje ve svých důsledcích jako výtah pro ty nejbezpáteřnější lidské zmetky, není nikdy dost.
***
3 sezóny v pekle ČR 2009 Scénář a režie: Tomáš Mašín Kamera: Karl Oskarsson Hudba: Filip Jelínek Hrají: Kryštof Hádek, Karolina Gruszka, Jan Kraus, Tomasz Tyndyk, Luboš Kostelný a další Distribuce v ČR: Falcon Premiéra: 26. 11. 2009
