To už jsou Vánoce? To ani není možný... Doufal jsem, že svátky budou něčím zvláštní.“ To prosím není aktuální komentář k blikajícím jolkám, jež se zjevily z vůle obchodníků a radnic už teď. Je to začátek písničky Vánoce bláto smetí, jak ji skupina Květy zpívá na novém albu nazvaném Myjau.
Když na sebe brněnská skupina autora a zpěváka Martina E. Kyšperského před časem upozornila albem Kocourek a horečka, v recenzi nazvané Vyléčit z horečky! jsem se neubránil klení. Zdálo se mi, že při hledání neotřelých tvarů pro píseň se Květy až moc často utíkají k emocím a „divnému šansonu“ - snad proto, že tahle poloha jde Kyšperskému snadno a má ji rád.
Dvě alba poté, s Myjau, je evidentní, že Květy nedaly na dobře míněnou radu recenzentovu, který je tomu dnes velmi rád. Kyšperský se totiž vypsal do melancholie tak zvláštní, že jeho texty, tentokrát nepochybně nejlepší ze všech alb Květů, nepřipomínají nic z dnešní české produkce. Písnička Když Láďa Kerndl zpíval na lodi si ze swingujícího veterána neutahuje, ten obraz je napínavější: „Poslouchej, Láďo, povídá bubeník, mám doma krtka a nevím co s tím, nalévám vodu do všech těch děr, trávím ho dýmovnicí (...) Ale nepomáhá nic, jsem na to sám, úplně sám...“ I když muzikanti mají v zádech všechny krásy svého světa, někdy je to málo: „Mackie Messer a můj Funny Valentine, New York, New York... Say something stupid, like over the rainbow, fever when you hold me tight.... Ale nepomáhá nic.“
Album Myjau (vydali Indies) patří k těm, která si člověk nechce vypálit: o všechny ty mysteriózní koláže ze starých novin by byla škoda přijít. Kyšperský umí pozorovat a obklopuje se inspirativními lidmi - a stejně nakonec coby vypravěč zpívá „zůstal jsem sám jak v plotě vůl“. „Na vernisážích hrají jenom ti největší zoufalci, s divadlem hrají jenom ti největší chudáci“ -někdy je skeptického pohledu ažaž, a člověk by rád třetinu těch pěkných chmur vyměnil za světlejší intermezza. Ještě že Květy umějí připomenout, že slova je někdy užitečné nebrat doslovně: „Jsou dopisy lásky, věřím, že to poznáš, třebaže v nich píšu, že už s tebou nechci nic mít!“ No kéž by.
O autorovi| Pavel Klusák, hudební publicista
