A jak vypadá realita? V současnosti by se pomocí magnetických nanočástic měla například zlepšit dostupnost magnetické rezonance při léčbě rakoviny. Na tomto úkolu pracují vědci z Hamburské univerzity a několika tamějších výzkumných ústavů. Speciální nanočástice mají sloužit zejména k objevování rakovinných buněk přímo v těle pomocí magnetické rezonance. Rakovina by se pak léčila pomocí takzvané hypertermie (přehřátí), což je už známá, ale málo používaná léčebná metoda.
V praxi by vše vypadalo následovně: superparamagnetické nanočástice se vpraví do určené části pacientova těla a označí zhoubné buňky, které se mají zlikvidovat. Zobrazování probíhá několikrát v různých fázích tepelné léčby, aby se zjistilo, jak je účinná.
Pro ostrý obraz
V čem je novost této metody? Hypertermie je jako doplňková léčba rakoviny známá už 37 let, ale problém byl zatím v nepostačujících „značkovačích“ - chemických látkách označujících rakovinné buňky. A právě ty jsou výsledkem práce hamburských vědců, jimž se podařilo syntetizovat superparamagnetické nanočástice MnFe2O4.
Vědci umístili nanočástice dovnitř takzvaného amfifilního polymerového obalu, který je zčásti hydrofilní (rozpustný ve vodě) a zčásti hydrofobní (odpuzující vodu), a dovnitř tukové micely (takzvané kapénky). Všechny tyto úpravy jsou důležité pro lepší zobrazování nádorových buněk uvnitř orgánů pomocí magnetické rezonance - obraz je pak mnohem detailnější a kontrastnější. Nejlepší obraz byl zatím dosažen při použití nanočástic o velikosti šesti nanometrů. Experimenty ovšem pokračují a vědci chtějí svůj „značkovač“ ještě zdokonalit. Dalším snem nanomedicíny jsou nanoroboti „spravující“ lidské tělo zevnitř. Už nyní mohou nanotechnologie přispět k tomu, aby lidské tělo lépe přijalo voperované implantáty, jako třeba umělé klouby.
Za lepšími implantáty
Vědci z Brown University pod vedením Thomase Webstera vytvořili nový materiál pro implantáty, který by měl podstatně zvýšit počet úspěšných transplantačních operací. Sáhli přitom po již používaném titanu, ale upravili jej podle své vlastní metody - narušili jeho povrch a vzniklé trhlinky vyplnili kobaltovým katalyzátorem. Potom kov osázeli mnohavrstvými uhlíkovými nanotrubičkami metodou vysrážení par.
Na povrch nového materiálu nakonec umístili lidské buňky tvořící kostní tkáň, které dali pro srovnání i na povrch obyčejného titanu, a dále na titan s narušeným povrchem. Všechny materiály pak na tři týdny umístili do inkubátoru. Jejich předpoklad se potvrdil: Na novém materiálu, kde byly použity uhlíkové nanotrubičky, rostly buňky nejlépe - dvakrát rychleji než na normálním titanu.
Použití nanotechnologií v medicíně neznamená vznik udivujících vynálezů vedoucích k nesmrtelnosti, ale spíš piplavou práci, která však nese výsledky.
O autorovi| JITA SPLÍTKOVÁ, Autorka je vydavatelkou webového magazínu Futurologie
