AALBORG Byl Napoleon otráven? Zemřel na rakovinu? Dánský lékař na penzi Arne Soerensen listuje tisícovkami svých poznámek sepsaných během padesáti let bádání a zdá se, že diagnóza někdejšího císaře je nezvratná: příčinou smrti byly jeho ledviny. Přední evropský nefrolog a odborník na dialýzu ve své knihovně s více než pěti sty svazky o Napoleonu Bonapartovi tvrdí, že objevil příčiny jeho smrti a „opravil“ tak historii.
Ve své knize Napoleons Nyrer („Napoleonovy ledviny“), která vyšla v květnu, vyloučil mýty okolo jeho smrti a prohlásil, že jednapadesátiletý muž zemřel na intoxikaci ledvin, nikoli na otravu arzénem či rakovinu žaludku. „Nejsem dějepisec, ale lékař a milovník historie. Napoleonův zdravotní stav jsem studoval od jeho dětství až do smrti,“ říká a pohledem spočine na fajánsových portrétech císaře a císařovny Josefiny, které zdobí zdi.
Soerensen, po osmadvacet let šéflékař nemocnice v Aalborgu na severu Dánska a otec pěti dětí, má pro tuto slavnou osobnost velkou vášeň, ačkoli Dánsko jako Napoleonův spojenec přišlo o část území a prožilo finanční bankrot. Od doby, kdy ukončil studia, si Soerensen zakoupil nebo zapůjčil na dva tisíce publikací týkajících se Napoleona. Denně prý stráví studiem tři až čtyři hodiny. Ve své kouzelné vilce v Aalborgu chová jako neocenitelný poklad popsané papírky, poznámky z knih, které studoval a které jeho manželka Birte léta přepisovala na počítači.
Ve svých dvaaosmdesáti letech si lékař „pamatuje data všech bitev, ale nevzpomíná si, kdy se narodily jeho děti“, usmívá se pobaveně jeho choť.
Arne Soerensen sdílel svůj zápal také s lékaři a sestrami v nemocnici v Aalborgu, kde je Napoleonem bavil při přestávkách na kávu a vysvětloval jim, jak měla jeho nemoc významný vliv na jeho rozhodování na bitevním poli. Podrobně analyzoval vývoj Napoleonovy nemoci a všechny bitvy a konstatoval, že zde existoval vztah příčina–důsledek. Napoleon navíc o všem rozhodoval sám, jeho maršálové z něho měli strach a neodvažovali se nic podniknout.
„Ve svých šedesáti bitvách měl tytéž urinární příznaky, které měly vliv na jeho rozhodovací schopnosti, jak tomu bylo v bitvě u Borodina 7. září 1812, kdy byl apatický a duchem nepřítomný,“ vysvětluje lékař. (Bitva u Borodina byla nejkrvavější jednodenní bitvou napoleonských válek. Proti Napoleonovi tu stál ruský vojevůdce Michail Kutuzov. Výsledek byl nerozhodný a následovalo stažení Napoleona z Ruska provázené těžkými ztrátami.) Francouzský císař byl hluboce zasažen nemocí a byl prý otupělý a nerozhodný také při osudové bitvě u Waterloo 18. června 1815.
Napoleon měl zdravotní problémy od svých tří let. Podle jeho matky byl agresivní a jeho kamarádi s ním těžko vycházeli, říká Arne Soerensen. Je přesvědčen, že bývalý císař trpěl urinárními poruchami celý život.
Podobně jako Roosevelt Měl zúžení kolem urinárního kanálku, chronické infekce atrofovaného močového měchýře a obstruktivní nefropatii (ztráta ledvinové funkce), která vyvolala žaludeční vřed a nakonec smrtelné komplikace, uvádí lékař. „Byl to muž ve zbědovaném stavu, svou nemoc však skrýval, podobně jako jiní velcí muži, například bývalý americký prezident Franklin Delano Roosevelt, který zemřel na nádor na mozku,“ konstatuje. „Konečná diagnóza tedy byla stanovena, pacient je však mrtvý, a to je opravdu škoda,“ dodává lítostivě Arne Soerensen a bere do ruky knížku o občanské válce ve Spojených státech. Pravděpodobně nová vášeň...
„Byl to muž ve zbědovaném stavu, svou nemoc však skrýval.“
