Pevně doufám, že Evropská unie si zachová zdravý rozum. Členské státy nikdo nemůže donutit, aby výjimku (pro ČR z Lisabonské smlouvy -pozn. red.) ratifikovaly v rámci přístupové smlouvy s Chorvatskem, protože bez ohledu na vágní přístup z minulého roku jde o jejich svrchované rozhodnutí. Co je za strachem z Benešových dekretů Požadavek výjimky, se kterým vystoupil prezident Václav Klaus, byl nesmyslný minulý rok a je stejně tak nesmyslný i letos. Strach z prolomení tzv. Benešových dekretů u české veřejnosti jen zakrývá strach ze zodpovědnosti za činy našich předků, které sice většina národa kvůli svému špatnému svědomí ospravedlňuje, ale o kterých stejně dobře v hloubi duše ví, že byly nespravedlivé. Prolomení Benešových dekretů u soudů Evropské unie sice skutečně nehrozí. Ale i kdyby hrozilo, nijak bych se mu nebránil. Vždyť Benešovy dekrety jsou skutečně nespravedlivé a neobhajitelné. Že se naši někdejší občané budou možná domáhat u soudů EU zpět svého majetku? Vždyť to byl přece jejich majetek, který jim československý stát bez jakékoliv kompenzace zabavil, tak proč se divíme? Že se tito lidé provinili proti československému státu? Někteří ano, jiní ne, ale vyvlastněni byli všichni, dokonce i tzv. antifašisté, kterým stát ponechal státní občanství. Ostatně ani u těch, kteří se provinili, to ještě neopravňovalo stát k jejich totálnímu plošnému vyvlastnění bez náhrady.
Právo vlastnické přece není spojeno s podmínkou politické či trestní bezúhonnosti. Někdejším pracovníkům komunistického aparátu, pracovníkům StB a dalším funkcionářům byl v restituci také vrácen majetek, pokud jej měli před rokem 1948, a nikdo jejich vlastnická práva dnes nezpochybňuje. Postavme se konečně k věci čelem Bylo by lépe, kdyby se český stát místo vyžadování výjimek a opakovaného tvrzení o nezrušitelnosti Benešových dekretů konečně postavil k věci čelem a pokusil se v mezích svých možností o nějaké částečné majetkové vyrovnání se svými bývalými občany. Ostatně už jich mnoho nežije.
O autorovi| Jan Rychlík, historik, VŠ profesor
