Středa 25. května 2022, svátek má Viola
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Napříč hranicemi

Česko

Chtěla jsem jít ve středu brzo spát, ráno vstát časně, jít se projít v době, kdy ještě není vedro, a napsat fejeton o jedné daleké zemi ve Střední Asii. Jenže člověk míní... a pak si nerozvážně udělá čáru přes rozpočet. Připravila jsem si k posteli knížku Tomáše Vilímka, která se jmenuje Solidarita napříč hranicemi a má podtitul Opozice v ČSSR a NDR po roce 1968. Myslela jsem si, že ji prolistuju a sem tam něco přečtu – vznešeně se tomu říká „zběžně se seznámit“. Pak o knížce někdy něco napíšu, říkala jsem si – od chvíle, kdy jsem se na webové stránce jisté instituce dočetla, že v létě 1989 „občané SRN nasedli do svých wartburgů a trabantů vyrazili za svobodou do Prahy a Budapešti“, mám totiž pocit, že se tady toho o NDR asi už moc neví. Když takovou pitomost mohou napsat odborníci, co chudák veřejnost?

Zalehla jsem do postele, otevřela knížku a zjistila, že začíná stručnými dějinami opozice v NDR. Nebylo nijak pozdě, i začala jsem číst. Typologii protirežimního jednání jsem vynechala, nejsem vědec, ale pak už jsem se nemohla odtrhnout. Jak by taky: líčení toho, proč vlastně opozice v obou zemích, které měly mnoho společného, existovala, proč ti lidé vystupovali proti režimu a jak to prožívali, mě nesmírně zaujalo. Mohla jsem to docela dobře poměřit s vlastními vzpomínkami. Text je náramně doplňoval – na část společných prohlášení a projevů vzájemné solidarity jsem už zapomněla, část jsem, podezírám se, nikdy ani neznala. A jak kontakty československé a enderácké opozice vnímaly StB a Stasi, o tom jsem samozřejmě v příslušné době neměla ani tušení. Vlastně jsem ho neměla až do včerejška.

Četla jsem a četla, a než se mi začaly klížit oči, byly čtyři ráno, venku hlaholila ranní ptáčata a já bych je byla nejradši nakopla. Sebe taky: nemám snad rozum? Nemůžu jít spát dřív?

Pak jsem se pokusila svůj vztek přenést jinam: nemohl to autor napsat nudněji? Mohl, nebyl by přece první, spousta studií týkajících se nedávných dějin je nudná k ukousání. Pak jsem ale usoudila, že to není moc dobrá výčitka a že ráno moudřejší večera.

Probudila jsem se s mírně provinilým pocitem: jednak bylo pozdě a jednak bylo jasné, že svůj fejeton o pohnutém dění ve středoasijské zemi nenapíšu. Navíc mi vzadu v hlavě pořád strašily problémy Ústavu pro studium totalitních režimů, jako každé ráno v posledních víc než třech měsících. Tentokrát nějaká připitomělá diskuse o tom, že akademičtí historici a archiváři chtějí archivy uchovat pro sebe, nepřejí je veřejnosti, a chtějí naopak předžvýkávat, co v nich vyčetli – a pak obalamuceným nebožákům bez přístupu k archivům nakukat, co si mají myslet. Ale archivy jsou přece v Česku i v Německu otevřené zákonem! Takový argument je nesmyslný!

Podívala jsem se na knížku vedle postele: každý si přece může do archivů dojít (nebo dojet, ale musí umět německy) a přesvědčit se, jestli pan Vilímek cituje opravdu to, co je v nich napsáno. A přestalo mi být líto, že jsem vstala tak pozdě. O Kyrgyzstánu napíšu prostě jindy.

POSLEDNÍ SLOVO

Autor:

V předdůchodu si odpočinu a pak se uvidí. Možnost, o které se moc neví

Premium Má do penze pět let a je v předdůchodu na tři roky. Na víc totiž nemá naspořeno. Že to nejde? Ale ano. Legislativa to...

Mami, ty se uzdravíš! Jana Vránová o synově cestě do NHL i boji s rakovinou

Premium Před sedmi lety si prožila peklo. Bojovala s rakovinou lymfatických uzlin a nevěděla, jak to synovi, hrajícímu tehdy...

Půst, občas večeře, čtyři kávy denně. Jak jíst podle výživového poradce Havlíčka

Premium Strava ovlivňuje nejen naši váhu či kondici, ale i náladu a zdravotní stav. Ostatně až dvě třetiny všech nemocí mají...

Chcete zpevnit tělo? Vyhrajte unikátní gely značky bioten
Chcete zpevnit tělo? Vyhrajte unikátní gely značky bioten

Plavková sezona pomalu klepe na dveře a my pro vás máme speciální soutěž o zeštíhlující gely od přírodní značky bioten. Stačí se jen přihlásit.