Přestože se v knize sešly práce třinácti autorů, lze mezi nimi nalézt jistou vůdčí názorovou linii. Vydavatel ji formuluje již v úvodu - termínům sudetský Němec a sudetoněmecký přikládá politický, nikoliv geografický význam a nepokládá je za označení etnické skupiny, nýbrž za bojový prostředek vynalezený nacionalistickými (ve stylu obtížně přeložitelného německého termínu völkisch) politiky a publicisty. Neexistují tedy sudetští Němci jako kolektiv vyznačující se specifickým jazykem, kulturou a dějinami, ale pouze politické hnutí, jež od svého vzniku před více než sto lety prokazuje názorovou kontinuitu nesenou svými politickými představiteli až dodnes.
Podle tohoto pojetí, jehož přesvědčeným zastáncem Hans Hahn je, lze vysledovat přímou souvislost mezi všeněmectvím, které zažívalo svůj vrchol v 80. a 90. letech 19. století, nacionálním socialismem a „sudetoněmeckou“ politickou ideologií. V tomto kontextu se pak přirozeně vyzdvihují původ nacionálního socialismu v prostředí českých Němců stejně jako trvalé vazby sudetoněmeckých nacionálních socialistů na Hitlera.
Navzdory těmto kontaktům a vzájemnému ovlivňování se však nelze ubránit jistým pochybnostem nad konstrukcí úzkého a nezvratného spojení nacionálního socialismu před první světovou válkou a těsně po ní s hitlerovským nacismem, jehož pozdější podobu spoluutvářela řada jiných faktorů než nacionální socialismus v Česku a v Rakousku.
Koncepce Hahnových spočívá v přesvědčení, že nacismus není produktem situace v poválečném Německu, ale součást širšího politického proudu, který měl své „rodové“ linie i mimo Německo. Mimořádně silnou náchylnost k němu přitom projevovali právě Němci z českých zemí a jejich politické organizace. Hahnovi nespatřují hlavní cíl „sudetoněmecké“ politiky v úsilí o osvobození národa, ale v boji proti demokracii. Nakonec se zdá, jako by se za fasádou sudetoněmectví skrýval výlučně nacionální socialismus a odpor k demokracii. Proč by ale právě čeští Němci měli být zvláště disponováni k vnitřnímu ztotožnění s nacismem? Lze vyvozovat tento závěr z faktu, že od počátku třicátých let trvale podporovali čeští Němci nacismus silněji než Němci odjinud?
Obhájci této teze nedoceňují skutečnost, že sudetským Němcům nacismus zřejmě skýtal naději na likvidaci státu, se kterým se jejich většina nesmířila, a na realizaci jimi vyznávaného práva na sebeurčení. Za jednotlivými příspěvky zůstává klíčová otázka. Jestliže označení sudetský Němec zahrnuje všechny Němce žijící v českých zemích, pak je ústřední teze sborníku chybná (kromě jiného i proto, že pomíjí například sociální demokraty nebo křesťany mezi nimi). Přijmout ji lze jen tehdy, pokud budeme „sudetské němectví“ považovat za politický program vyznačující se směsí antidemokratismu, nacionalismu a rasismu.
ČESKY NEVYŠLO
Hundert Jahre sudetendeutsche Geschichte
Hans Henning Hahn(ed.) Vydalo nakladatelství Peter Lang, Frankfurt am Main, 2007. 324 strany.
Knihy vybíráme ve spolupráci s pražskými knihkupectvími Academia a Fišer
