Tento týden se pozapomenuté strašidlo vrátilo na titulní stránky. České úřady začaly vybírat půl milionu lidí důležitých pro chod státu, kteří v případě pandemie prasečí chřipky dostanou vakcínu. První hlavou státu, která se prokazatelně nakazila novým druhem chřipky, se v srpnu stal kostarický prezident Oscar Arias. Brzy ho následoval jeho kolumbijský kolega Álvaro Uribe. U něj se příznaky objevily během schůzky jihoamerických politiků v argentinském Bariloche; žádného dalšího státníka však nenakazil. Chřipka obou prezidentů měla mírný průběh. Podobné štěstí neměl šéf ochranky ekvádorského prezidenta John Merino, který po čtyřtýdenní hospitalizaci zemřel.
Hned na počátku epidemie – to se ještě po prvních mexických zkušenostech očekávalo, že novému viru značná část nemocných podlehne – způsobila poprask zpráva o možném nakažení Baracka Obamy. Amerického prezidenta totiž během návštěvy Mexika provázel ředitel Státního antropologického muzea Felipe Solis – muž, který týden nato zemřel na nemoc se „symptomy podobnými prasečí chřipce.“ Šlo nicméně o falešný poplach. Mexické úřady později uvedly, že Solisovu smrt nezavinil nový virus, nýbrž chronická srdeční choroba.
Mezi šéfy velmocí virus málem pronikl během červencového summitu G8, na němž se jednalo o snižování emisí skleníkových plynů. Poradce britského premiéra Browna pro otázky klimatu Michael Jacobs jel o plánu přesvědčovat Mexičany a při pobytu v zemi se nakazil... V době summitu byl už zdráv a podle lékařů nikoho nakazit nemohl. Přesto mu premiér Brown pro jistotu účast zakázal – tak silný je strach z nové chřipky.
Otázka zní, zda se bojíme správného strašidla.
Bunkr je připraven. Už padesát let Pod pražskou nemocnicí Na Bulovce stojí obří betonový bunkr. Je to podzemní nemocnice – za komunismu se stavěla pro případ jaderného útoku. Podobná je také v areálu Thomayerovy nemocnice v Praze Krči. Další rezervní, už ne podzemní, ale o to víc utajovaná, je armádní nemocnice ve východočeském Těchoníně. Spící lazarety jsou ještě u obce Hředle na Křivoklátsku a v Zábřehu na Moravě. Všechny tyto objekty mají sloužit jako poslední rezerva pro případ pohromy: například kdyby udeřila tak strašná vlna nakažlivých chorob, až by nestačila běžná oddělení nemocnic.
Vstup do betonového bludiště zakrývá nenápadná drátěná branka vylepšená polystyrenovými deskami. Od ní vede chodba k masivním „protiatomovým“ ocelovým dveřím, na nichž už viditelně zapracoval čas: těsnění zpuchřelo. „Natíráme to, impregnujeme,“ odpovídá krizový manažer Bulovky Jaroslav Hora na naše tázavé pohledy.
Se stavbou podzemní nemocnice se začalo v roce 1952, kolaudace přišla o deset let později a od té doby se objekt příliš nezměnil. Naprostá většina techniky – jako dieselagregát či vyvíječ destilované vody – pochází z 50. let. Lékařské přístroje jsou o něco modernější, ze 70. a 80. let.
Vcházíme do prvního pokoje a instinktivně se rozhlížíme po erárních přezůvkách: jednak je člověku líto šlapat špinavými botami po vyleštěných podlahách, jednak vybavení silně evokuje dobu, kdy bylo přezouvání v nemocnicích povinné. V pokoji stojí těsně vedle sebe kovové postele (původně byla nemocnice pro 150 pacientů, dnes je tu 48 lůžek pro dospělé a v improvizovaném dětském pokoji čtyři postýlky), mezi nimi jednoduchý noční stolek. Lůžka jsou povlečená a pečlivě zakrytá igelitem.
„Během dvou hodin může nemocnice přijímat pacienty. Tady jsme se snažili vybudovat něco jako jednotku intenzivní péče,“ ukazuje Jaroslav Hora na další místnost. Ale přístroje se do podzemí dostaly, až když o ně nemocnice nestála. I velké tlakové hrnce určené pro sterilizaci nástrojů vypadají jak z cesty do medicínského pravěku. V dalším patře krizový manažer Hora ukazuje jídelnu, na jejíž stěně visí černá tabule s plánem objektu načrtnutým křídou: „Zhruba do roku 2000 vše podléhalo utajení. Žádné plány se nedochovaly, tak si vypomáháme takto.“
Jediná podstatnější modernizace proběhla v roce 2002 – v době celosvětových obav z virového onemocnění dýchacích cest SARS. Tehdy se za peníze ministerstva zdravotnictví jedno patro vybavilo hepafiltry – díky nim může podzemní nemocnice přijímat nakažené pacienty bez rizika, že choroboplodné zárodky uniknou ven (v době stavby šlo především o to, aby se zamořený vzduch nedostal dovnitř). „Udržujeme objekt v chodu s minimálními prostředky,“ vysvětluje Jaroslav Hora. Sám říká, že peníze jsou potřeba jinde: za téměř šest desetiletí nebyl v podzemní části Bulovky jediný pacient a Hora neskrývá názor, že to nejspíš nezmění ani chřipková epidemie.
Pro Prahu však objekt přece jen může mít smysl. Například během povodní v roce 2002 se uvažovalo, že by zde mohli najít útočiště lidé, kterým domov vzala voda.
Vakcína pro každého čtvrtého Šest let starý strach z nemocni SARS vedl ke změnám nejen v podzemí Bulovky. „Byl to budíček, při kterém celá řada států zjistila, že se musejí na podobné situace začít připravovat,“ říká Martina Havlíčková. Tyto organizační práce hrají v každé pandemii podstatně větší roli než podzemní „spící“ nemocnice. Ministerstvo zdravotnictví v současné době připravuje algoritmus rozdělení pandemické vakcíny. Podle všeho budou očkováni především zdravotníci, hasiči, chronicky nemocní a těhotné, rozdělení však není ještě definitivní.
Státní orgány budou také rozhodovat o použití antivirotik Tamiflu a Relenza. Těch má Česká republika pro 25 procent obyvatel. „V tuhle chvíli je to dostatečná zásoba,“ míní Martina Havlíčková. „Ani velmi černé scénáře pandemie nepředpokládají, že by onemocnělo více než 50 procent obyvatel. Uvětšiny z nich bude mít navíc nemoc lehčí průběh, takže nebudou antivirotika vůbec potřebovat.“
Kolik je dnes vůbec nakažených? Světová zdravotnická organizace WHO se dlouho snažila držet si přehled o počtu potvrzených případů. Dne 6. června, kdy se dobrala 94 512 případů, další pokusy o evidenci vzdala. „Laboratoře nezvládaly nával případů, takže se už přesné přehledy nevydávají,“ říká česká zástupkyně u WHO Alena Šteflová. „Dále hlásí jenom případy, které jsou něčím zajímavé, třeba způsobem přenosu, nově zasažené země a úmrtí.“
Zdánlivě přesné počty proto klamou. Novou chřipkou podle různých odhadů onemocněly ve skutečnosti miliony lidí, především na jižní polokouli, kde v průběhu našeho léta vrcholila chřipková sezona. Australské nemocnice v polovině srpna přijímaly denně až 800 lidí s mexickou chřipkou. U statisíců lidí na jižní polokouli nebyl mexický virus nikdy ověřen laboratorně. Nový virus se tam stal dominantním původcem chřipky.
Pokračování na straně 22 Dokončení ze strany 21
Podle neúplných výsledků se zdá, že virus je na jižní polokouli původcem více než 60 procent všech chřipce podobných onemocnění. Lékaři jich přitom ošetřili za letošek miliony (více než milion případů byl v samotné Argentině). Pandemický virus na jižní polokouli postupně vytlačuje především původní variantu A(H1N1), ale zatím nemáme dostatek indicií k tomu, aby se dalo odhadnout, jestli ji úplně nahradí. Další sezonní kmeny chřipky jsou stále aktivní“, shrnuje Martina Havlíčková.
Máme se tedy bát?
Nezastavitelný barevný vláček Většinu onemocnění v posledních letech měly na svědomí tři typy viru: dva subtypy A (H1N1 a H3N2) a subtyp B. „Větší pandemickou hrozbu představují viry typu A,“ vysvětluje Hana Roháčová, primářka infekční kliniky nemocnice Na Bulovce. Ty se rychleji mění, a navíc mají k dispozici bohatou zásobárnu „prototypů“ u různých druhů zvířat. Největšími rezervoáry jsou prasata a divocí i domácí ptáci. A především v oblastech, kde lidé žijí v blízkosti domácích zvířat, bývá vývoj nových onemocnění nejrychlejší.
Na pohled jsou si ovšem všechny chřipkové viry téměř k nerozeznání podobné. Náš imunitní systém je rozpoznává podle látek na povrchu obalu, které viru pomáhají při napadání jednotlivých buněk. Z této imunitní reakce vychází také vědecké pojmenování virů.
Ani původce nové chřipky svým vzhledem nijak nevybočuje z řady. Ale ve svém nitru skrývá překvapivou směsici. Martina Havlíčková vypočítává: „Nový virus obsahuje materiál ze sezonního subtypu H3N2, některé části z chřipkových severoamerických virů ptačí linie a prvky ze severoamerické i euroasijské linie prasečí chřipky.“ Taková kombinace je pro náš imunitní systém úplnou novinkou, takže proti ní nedokáže tělo účinně chránit.
K „sestavení“ původce nové pandemie došlo patrně v buňce neznámého nedobrovolného
Náš strach z chřipky
hostitele, do které se dostaly dva viry najednou. Martina Havlíčková si pomáhá příměrem své kolegyně: množení viru v takové situaci připomíná skládání barevných vláčků potmě. Virus má totiž genetickou informaci „rozbitou“ na části, a tak se jejich skládání při množení často nepodaří bez chyby. Vlastně je to tak nepravděpodobné, jako složit potmě z různých vagonků stejnobarevný vláček.
Náhodné přeskládání genetické informace přitom neznamená vždy vznik nového pandemického viru. „Je to slepý proces, který nakažlivost viru vůbec nemusí zvýšit,“ říká Martina Havlíčková. Jako jinde, ani u viru evoluce neprobíhá „cíleně“, ale postupuje náhodně.
Běžné viry, které k nám přicházejí obvykle v zimě z jižní polokoule, procházejí mnohem mírnějšími změnami, a tak je imunitní systém na ně lépe připraven. Většinou díky zkušenosti z předchozího roku. „Mexická“ chřipka proto vůbec nemusela vzniknout v Mexiku, byť její virus lidstvo poprvé objevilo až tam. „Mohlo to být i o několik měsíců dříve. Nezbývá nám než říkat, že k tomu došlo neznámo kdy, neznámo kde,“ vysvětluje Martina Havlíčková.
Pandemie vznikají především tehdy, když se objeví zcela nový virus, s nímž lidé nemají zkušenost. Starší lidé mají výhodu, jejich imunitní systém se už mohl s podobným virem setkat. Proto na celém světě nákaza zasahuje hlavně ty mladší. „Jinak se ovšem virus neprojevuje nijak odlišně od viru běžné chřipky,“ říká Hana Roháčová. „Dokonce bych řekla, že se snad chová méně nebezpečně. Alespoň u nás.“
Žádný ze zaznamenaných případů také neskončil smrtí. Naprostá většina nemocných do nemocnice zavítala jenom na vyšetření a poté se léčila doma. „Přijímali jsme hlavně ty, kteří mohli nemoc šířit ve zvýšené míře, například po internátě.“ Žádná pohroma. Úmrtí jako obvykle Šíření mexické chřipky nebylo možné v globální době zamezit. Proto bylo jasné, že Česká republika nezůstane ušetřena. „V Německu narůstá počet nemocných, vysokou nemocnost hlásí také Velká Británie,“ popisuje současnou situaci primářka Hana Roháčová.
Zatím však viru nenahrává počasí. Daří se mu v kombinaci nízké vlhkosti a teploty mezi nulou a pěti stupni: v takových podmínkách nezmrzne. Nižší teploty a malá vlhkost vzduchu v zimě také patrně narušují sliznice v krku i v nose, které pak pro viry představují menší překážku.
Otázkou je, co se stane, až se počasí změní. Zatím je (téměř) jisté, že by se virus před začátkem chřipkové sezony na severní polokouli neměl změnit do nějaké zásadně nebezpečnější podoby. Na tom se shodují nejen čeští, ale také zahraniční odborníci. Původce nové chřipky se patrně bude měnit jenom mírně, v podobné míře, v jaké se mění sezonní viry v průběhu roku.
Také je velmi nepravděpodobné, že by virus zmutoval zcela zásadně, například si „proházel“ geny s virem ptačí chřipky. „Protože se to ještě nestalo – a tím nemyslím jen od dubna doteď –, tak si myslím, že není na místě vytvářet nějaký černý scénář,“ říká Martina Havlíčková.
Podstatně menší jistota panuje v tom, jak a kdy se letošní chřipková sezona rozběhne. „Není jasné, jestli bude nárůst počtu případů explozivní, nebo spíše postupný,“ říká Martina Havlíčková. Proto je podle všech epidemiologických plánů nejdůležitější průběh epidemie zpomalit, rozložit ji v čase. Odborníci se za každou cenu chtějí vyhnout tomu, aby se došlo k současnému vyvrcholení epidemie sezonní a nové chřipky.
To je v tuto chvíli nejhorší možná varianta. Nejde ani tak o počty úmrtí, ale o počty nemocných: stejně jako při každé větší epidemii sezonní chřipky. „Budeme se snažit držet plný provoz do poslední chvíle, ale předpokládáme, že se nám to nemusí podařit,“ říká například tajemník libereckého magistrátu Marek Řeháček. Jeho úřad se rozhodl připravit vlastní plán, jak zajistit chod správy města během pandemie. „Ale myslíme si, že stavební povolení třeba budou moci týden nebo dva počkat. Nejdůležitější bude zajistit fungování městské policie a dopravy.“
Radnice se rozhodla všem zaměstnancům nabídnout očkování proti běžné chřipce a připravuje osvětovou kampaň. Podobnou akci za čtyři miliony korun připravil také pražský magistrát.
Přípravy jsou v plném proudu. „Ale to neznamená, že lidé nebudou umírat,“ varuje Martina Havlíčková. „Nemoc není nebezpečnější než obyčejná chřipka, ale protože virus je nový, nakazí více lidí. Proto i počty komplikovaných případů, včetně úmrtí, mohou být vyšší než při běžné sezoně, kdy na chřipku umírá kolem 2000 lidí.“
Hned na počátku epidemie vzbudila poprask zpráva o možném nakažení Baracka Obamy. V Mexiku ho totiž doprovázel muž, který týden nato zemřel. Ke vzniku viru mohlo dojít mnohem dřív než v Mexiku. Nezbývá nám proto než říkat, že k tomu došlo neznámo kdy, neznámo kde. Martina Havlíčková Státní zdravotní ústav
***
Budeme se v případě epidemie snažit držet plný provoz do poslední chvíle. Ale předpokládám, že se nám to nemusí podařit. Marek Řeháček tajemník magistrátu v Liberci
