Chystá se nová česká mise v Afghánistánu. Bude to test ohněm, ale je správné, že naši jdou právě tam
Píárťáci nebo prti se jim říká a jejich status, úkoly, schopnosti, možnosti i nálady zůstávají většině afghánských obyvatel utajeny (PRT, provinční rekonstrukční týmy - pozn. red.). Ano, novináři a možná dokonce ani afghánské vedení nemá přesně jasno, co od těchto tzv. částečně humanitárních, částečně vojenských a částečně stavebních struktur očekávat.
Je celkem irelevantní, co od nich očekávám já nebo člen humanitární mise. Nejdůležitější ze všeho je, co od nich očekávají občané Afghánistánu, horalé, kmenoví náčelníci, kteří mají větší moc než prezident. V Afghánistánu je svobodomyslnost obyvatel bez ohledu na jejich původ a majetek povýšena nad oficiální ústavu. Budou vás mít rádi, přežijete. Nebudou, radši tam nejezděte anebo si rovnou přibalte zinkovou truhlu.
Problém ale spočívá v tom, že jestliže žádný národ není monolitickou masou s identickými charakterovými vlastnostmi a světonázorem, pak o Afgháncích to platí stonásobně. Já osobně jezdím v Afghánistánu na víkendy do provincie Bamján. Šikmoocí Hazárové jsou milí a mají rádi cizince. Provincii Lógar, kam směřuje náš rekonstrukční tým a kde žijí převážně Paštúnové, bych jako cílovou destinaci pro svou dovolenou nezvolila. Ne že by obyvatelstvo nebylo přívětivé, ale má k cizincům, zvláště pak k těm v uniformách, vztah ambivalentní.
Lógar je problematická provincie, ale ne nejhorší
Každá oblast v Afghánistánu má své přirozené, tradiční vůdce. Lógar i okolí měl pod kontrolou Gulbudín Hekmaťjár. Kdysi spojenec Američanů v boji proti sovětské okupaci Afghánistánu, dnes zarytý odpůrce přítomnosti zahraničních vojsk v zemi. Na druhou stranu jeho vliv jako vůdce zbojníků klesá. Navíc obyvatelstvu ale už od Hekmaťjára velká hojnost neplyne, takže je možné, že v soutěži s rekonstrukčním českým týmem bude on tím, kdo prohraje.
Za talibanců se většina Lógarčanů fundamentálnímu režimu nijak neprotivila. Naopak, stejně jako to známe z dob, kdy se u nás vstupovalo kvůli nejrůznějším výhodám do komunistické strany, po pragmatické úvaze se přidávali k talibancům. Osoby se sadistickými sklony se vyžívaly v tzv. mravnostní policii, která byla právě v Lógaru pověstně přísná a aktivní. Dodnes potají mnozí Lógarčané vzpomínají, jak řezali hlava nehlava své sousedy, kteří se zapomněli pětkrát denně pomodlit. Ne že by Lógar byl jedinou provincií, kde se občané tak horlivě zapojili do nápravy mravů, ale Lógarčané byli aktivnější než například obyvatelé severu a západu Afghánistánu.
Lógar je dodnes provincie neklidná, ale ne nejneklidnější, nebezpečná, ale ne nejnebezpečnější. Občané tiše vyčkávají, jak to celé dopadne a zda zvítězí talibanec, nebo Američan, aby se pak přidali na stranu vítězů. Zjevné agrese proti cizincům se prostý Lógarčan zpravidla nedopouští, ovšem po nocích bych tady vojákům zahraničních misí doporučovala raději sedět ve stanu a nekoukat se po domácích slečnách. Za to se stínají hlavy bez pardonu, zvláště v tak tradiční oblasti, jakou Lógar, na rozdíl třeba od Kábulu, je. Ani bombové útoky nejsou výjimkou, i když ve srovnání třeba s jihoafghánskou baštou talibanců Kandahárem je pobyt v Lógaru procházkou růžovým sadem.
I ve srovnání s Badachšánem, kde už náš rekonstrukční tým působí, je Lógar provincie problematická. Severní Badachšán je tádžický, a i když je tady soustředěno i na místní poměry hodně vášnivých kuřáků a kuřaček opia, bombové útoky jsou zde vzácnější a lidé jsou k Čechům přívětivější. Zato v Lógaru budou muset prý Čechům pomáhat udržet se naživu Američané. Osobně bych se raději pomoci amerických vojsk zřekla, ale nejsem český píarťák a nepobíhám obyčejně po afghánské vesnici v maskáčích. A lepší než americká záštita je pak už jen pomoc partyzánů, a to by asi jaksi nešlo.
Přátelství? Za pokus to stojí
Pokud se podaří vnuknout místnímu obyvatelstvu myšlenku, že PRTým, zvláště ten český, bude pro ně lepším a perspektivnějším partnerem než negramotný talibanec se samopalem, je vyhráno. Češi by se mohli pokusit opravit místní cesty necesty a pomoci třeba Afgháncům s nějakou tou výrobou potravin. Zatím se jak do Lógaru, tak do ostatních provincií dovážejí z Pákistánu i vajíčka. Takže je možné začít třeba s tím, že naši vojáci rozdají pár nosnic a zajistí si tak hned přízeň místních farmářů. Omyl by ale bylo domnívat se, že dary a investicemi si koupíme Afgháncovo přátelství, a tedy vlastní bezpečnost. Spřátelit se s Afgháncem, především se členem jihoafghánského či východoafghánského kmene, je obtížnější než si získat přízeň tygra. I poté co obdarujete celou vesnici, se může hlaveň obrátit proti vám.
Stojí to ale bezesporu za to - pokusit se. Badachšán byl pro náš rekonstrukční tým jakousi zkouškou. Lógar bude test ohněm, ale je správné, že se Češi pouští právě do této oblasti. Mají větší šance než Američané - nebo i Britové - uspět. Jsme flexibilnější a méně nafoukaní, což se při styku s afghánskými stařešiny dost vyplácí.
Lze pak třeba i přesvědčit místní obyvatelstvo, že člověk se zbraní doprovázený civilním specialistou, což je podstata PRTýmů, může být užitečnější než talibanec se samopalem a bez specialisty. Ostatně samopal má člen PRTýmu výhradně k nutné obraně a neběhá po horách jako amerických voják, který se cíleně honí za Usámou bin Ládinem a dalšími nezbedníky. Pokud se českým vojákům a odborníkům podaří nejen opravit pár silnic v Lógaru, vrátit se domů ve zdraví, ale i navázat alespoň minimální kontakt mezi touto provincií a Českem, bude jejich mise více než úspěšná.
***
Čeští vojáci v Afghánistánu
Počet českých vojáků v Afghánistánu, dosud působících ve Fajzabádu v odlehlé horské provincii Badachšán se kvůli plánovanému českému vedení provinčního rekonstrukčního týmu (PRT) v jihovýchodní provincii Lógar zvýší asi o sedmdesát. V současnosti má armáda v Afghánistánu 225 vojáků. PRT v Lógaru by mohlo tvořit asi 170 vojáků a 30 civilních expertů.
O autorovi| Petra Procházková, spolupracovnice LN
