4. listopadu 2017 17:00 Lidovky.cz > Zprávy > Domov

Násilím může být i plácnutí po zadku, říká genderová expertka Simerská

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 63Diskuse
Sexuální obtěžování - ilustrační | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Sexuální obtěžování - ilustrační | foto: Shutterstock

PRAHA Smí muž ještě vůbec otevřít ženě dveře, aby nečelil nařčení, že páchal sexuální násilí? Vždy záleží na konkrétní situaci a je potřeba sociální zdatnost, říká socioložka a­ genderová expertka Lenka ­Simerská. Rozhovor s ní pro sobotní vydání LN připravila Michaela Kabátová.

LN: Kvitujete kampaň Me Too?
Já ji vítám. Je to forma, jak dát problému konkrétní hlas. Ukázalo se, jak moc rozšířené sexuální obtěžování je. A jak moc ubližuje. A také že se to děje všude, že to není otázka jedné sociální skupiny.

LN: Co ale vypovídá o společnosti, že se o sexuálním násilí začne naplno hovořit až poté, co se vzbouří hollywoodské herečky?
Vlastně je to přirozená věc. Běžní lidé, v tomto případě hlavně ženy, získají odvahu až poté, co se začne něco dít viditelně, začne se to řešit třeba právě mediálně. Oběti jakéhokoliv násilí často trpí takzvaným stockholmským syndromem, což je forma loajality k pachateli. Je to takový paradox lidského chování. Místo aby se člověk vzepřel, dělá, že se nic nestalo. Ženy také o sexuálním násilí nemluví kvůli strachu z odmítnutí okolí a odsouzení. Pokud ale jedna žena dodá odvahu ostatním, má to lavinovitý efekt.

LN: Udělá tato kampaň ale pouze dobrou službu? Už nyní se objevují kritické reakce typu: „Plácl ji po zadku a ona hned mluví o tom, že zažila sexuální násilí.“
I když se takové hlasy ozývají, množství těch výpovědí každého donutí zamyslet se. Třeba nad tím, proč právě to plácnutí přes zadek ženy v mnoha situacích už mohou vnímat jako násilí. Zvlášť když už se tam objeví prvek strachu a ponížení. Někteří muži to nechápou. V dnešní době už jim to ale můžeme vysvětlovat.

  • 63Diskuse


Michaela Kabátová

Autor

Michaela Kabátovámichaela.kabatova@lidovky.czČlánky


Najdete na Lidovky.cz