Jak začít hrát na kytaru? „Jednoduše. Prostě vzít kytaru do klína a zkoušet to. Hlavně to chce chtít, nic víc,“ říká Wabi Daněk. I když přiznává, že on sám úplně poprvé používal kytaru jako hračku. „Tatínek byl muzikant, a tak se doma válely různé ,španělky‘. S bráchou jsme je úplně ze začátku používali jako náhražku samopalů,“ směje se Wabi. „Postupem času jsme zjistili, že se z toho dají také vyluzovat tóny. Brácha později našel jiný způsob balení holek, ale já jsem u kytary zůstal.“ Začátky s Dajánou Folková kytara je obecně doprovodný nástroj ke zpěvu. Kytaristovi pak stačí naučit se akordy, zrytmizovat pravou a levou ruku a může směle začít hrát. Pár dobře zvolených akordů tvoří písničku. Jakou tedy pro začátek vybrat?
„Jsem si jistý, že první moje píseň, kterou jsem zahrál (a to řekne každý kytarista), byla Dajána. V ní je klasický ,kolotoč‘ z akordů C Dur, F Dur, a moll, G Dur. Doporučuji začít právě Dajánou.
Je to jednak pěkná písnička, jednak si tam člověk procvičí otevřené akordy i barré,“ popisuje začátky Wabi Daněk. V první fázi ale postačí, když se kytarista naučí základní akordy bez barré. „Při hraní barré se musí pořádně zpevnit ukazováček, jinak to drnčí, ale jsou i kytaristi, kteří švindlují a prst pořádně ani nenapnou,“ říká Wabi.
Velmi zjednodušeně se dá říci, že hraní barré akordů nakonec hru kytaristovi usnadňuje.
Ve stejném hmatu se posouvá po hmatníku a pouze podle polohy zaznívají různé akordy.
Hraní otevřených akordů vyžaduje pohyb prstů, nejčastěji pouze v jedné poloze.
„Prsty se musí pořádně zohýbat,“ potvrzuje Wabi.
Ale nejde jen o levou ruku na hmatníku. „Speciálně u folkové kytary u hraní prsty, takovém tom vydrnkávání, nejsou důležité jen ty struny, které hraj e t e , ale také ty, které nehrajete. Protože když používáte takzvaně otevřené akordy, nejsou to ty barré, tak jsou struny, které člověk musí vynechat, protože by to neznělo. Takže levá ruka se pak stává jen takovou pomůckou, pravá ruka si musí zjistit, co ještě jde, a co už ne,“ říká Wabi a dodává, že na to je nezbytné cvičení a praxe. „Ale co je podstatné do začátků – používat co nejměkčí struny, desítky, jedenáctky maximálně.“
Tloušťka struny se měří v inchových jednotkách a znamená průměr nejtenčí struny „e“. „Profíci hrajou na třináctky, to už je prasárna. Bolí to, je to těžký, ale zase je z toho krásný, pevný zvuk. Zkrátka, silnější struna, jistější tón.“ Cvičení Ke zmáčknutí struny stačí používat jen nezbytnou sílu. Prsty musí být zpevněné, ovšem ne v křeči, hra má být uvolněná. Jakmile se dostanete při cvičení do bolesti, může to být známkou toho, že něco děláte špatně. Odpočiňte si, protáhněte ruce a zkoušejte to znovu.
„Při cvičení bolí prsty! Bez toho to ze začátku nejde. Ať si lidé popláčou, ale ať u kytary zůstanou,“ radí Wabi, který sám před nedávnem nemohl tři měsíce cvičit. „Byl jsem ve špitále, kde jsem nesměl mít kytaru. Po návratu jsem pak doháněl proležené měsíce a doslova jsem to při cvičení probrečel. Bolí to příšerně, když nemá člověk zmozolnatěné prsty. Bolí to jako prase. Takže, to chce pauzičku, pět, deset minut a zase na to jít. Až zkamenějí prsty, až se na nich udělají mozoly, tak už to jde samo.“ vypráví Wabi.
Rosa na kolejích Po Dajáně, kterou vybírá Wabi Daněk jako základ, radí dál prohlubovat znalosti a dovednosti na složitějších písních. „Postupem času člověk rozšiřuje spektrum, učí se nové. To je stejné v hraní na kytaru jako v každém jiném kumštu,“ uzavírá.
Více akordů si kytarista procvičí třeba právě na Wabiho hitu, písni Rosa na kolejích.
„Popravdě řečeno, když se čtenáři naučí hrát Rosu na kolejích, tak mohou taky dobře zahrát Pramínek vlasů,“ rozesměje se autor známé folkové melodie. „Ten akordový postup, který jsem v Rose použil, to F6 Fis6 G6, to je v obou písních stejné. Já se za to nestydím. Když jsem Rosu skládal, tak mi to tenkrát nesepnulo. Kořeny té písně jsem začal dohledávat, až když se Rosa na kolejích stala tak slavnou.
Jediná píseň, u které bezpečně vím, jak vznikla, je Outsider Waltz. To jsem vzal Mill of Kentyre a tak dlouho jsem to překopával, až to nebylo poznat,“ směje se Wabi. „Myslím si, že není nic jenom z nás samotných. My jsme jako kolektory, které nějakým způsobem nasbírají okolní vlivy, aby si to pak přetvořily k obrazu svému, a vpustily to do světa. Za mými úspěchy stojí táta, a dále všichni mě blízcí autoři.“
Podle Wabiho je důležité pořád poslouchat hudbu a přehrávat písničky. „Ale nejtěžších je prvních dvacet let a pak už to jde samo...,“ směje se Wabi.
***
Wabi Daněk
* Stanislav Jan Wabi Daněk * hudebník, písničkář * Narodil se 30. ledna 1947 ve Zlíně *Má jednoho bratra Jiřího * Je ženatý, manželka Eva mu pomáhá s managementem *Má čtyři děti: Markétu, Renatu, Stanislava a Šimona * 1965 – vyučen zámečníkem v Gottwaldově * 1966–1983 – pracoval v profesích: zámečník, svářeč, prodavač zkapalněného plynu, řidič sanitky (nejdéle) * od 1983 – svobodné povolání * Bydliště: 1947–1962 Zlín (později Gottwaldov) 1962–1963 Ostrava 1963–1966 Gottwaldov 1966–1968 vojna 1969–1972 Chodov u Karlových Varů 1972–1985 Gottwaldov od 1985 Praha * V současné době vystupuje v duu s Milošem Dvořáčkem * Ocenění za píseň: Autorská Porta 1981 / Ročník 47 Autorská Porta 1982 / Fotky Autorská Porta 1983 / Nevadí * Ocenění s hudební skupinou: Interpretační Porta 1971 - Plížák Interpretační Porta 1974 – Rosa Zlatá Porta 1979 – za zásluhy o rozvoj žánru Tip Melodie 1982 – Bílá vrána
Tabulka
Dajána
C Ami F G
1. Tam, kde leží věčný sníh, tam uslyšíš dívčí smích,
C Ami F G
tam, kde můžeš jenom snít, věrnou lásku těžko mít.
C Ami F G
přece ta zem dívku má, je smutná a je sama,
C Ami F G C Ami F G
krásné jméno má Dajána.
2. Lidé o ní říkají, že je v lásce nevěrná,
ona zatím potají jediného v mysli má,
na toho, kdo klid jí vzal, dnem i nocí čeká dál,
krásná, bláhová Dajána.
3. Ten, kdo jí klid navždy vzal, odešel si bůhvíkam,
Dajána má v srdci žal, žije marným vzpomínkám,
předstírá-li ve dne smích, pláče v nocích bezesných,
krásná,bláhová Dajána.
4. Ospalá jde ulicí, nezbaví se lásky pout,
sny, jež voní skořicí, sny, jež nelze obejmout,
navždy bude sama snít, nenalezne nikdy klid,
krásná, bláhová Dajána.
