Co potřebuje nadšenec, který touží začít hrát? Na startu je nutné investovat do dobrého vybavení - to je podle Petra Jandy základ. Rockový kytarista si musí pořídit nejenom nástroj, ale také zesilovač, kabel a elektrickou ladičku. „Jsem zastáncem kvality,“ říká Janda. „Nešetřit na ničem. Od strun, kabelů až k aparátu a kytaře.“Pokud navíc bude kytarista hrát v rockové kapele, musí hledět i na výkon aparátu. „Padesátka (výkon 50 wattů) je minimum, klasika je stowattový zesilovač. Jinak bicí kytaru přehluší,“ upozorňuje.
Krok první - základní akordy Začátečník, který nikdy nedržel kytaru v ruce, se musí nejprve naučit používat základní akordy,“ popisuje Janda úplně první krok.
„Čili E Dur, A Dur, C Dur, G Dur, a moll, d moll. Stačí opravdu pár akordů.“ Ty se pak kytarista musí naučit libovolně střídat.
„Cvičením se naučí vládnout trsátkem tak, že bude akordy rytmicky přehazovat. To znamená, že mezi akordy nenastane mezera, nebo třeba drnkání na utlumené struny, ale hezky akordy posadí přesně vždy na dobu,“ popisuje první stupeň cvičení Janda.
„Ideální je si k akordům zpívat i nějaké známé písničky, jak to dělají kluci u táboráku.
Myslím, že je dobré takto rozvinout muzikální cítění,“ dodává.
Ze začátku tedy elektrická kytara připomíná hru na španělku, ovšem hraje se na ni trsátkem, které se volně drží mezi palcem a ukazováčkem v takzvané špetce.
„Někteří mají opřenou ruku a jiní hrají volně,“ ukazuje Petr Janda obě popisované varianty. Krok druhý - Metallica Poté, co si kytarista dobře osvojí základy, může přejít k učení skladeb.
„Jako první rockovou skladbu bych doporučil Nothing Else Matters od skupiny Metallica. Je to hezká, pomalá píseň s rozkládanými akordy, nic složitého,“ radí Petr Janda a dodává, že hudba musí být pro člověka především zábava. „Cvičit hodinu dva tóny za sebou jen tak, to nikoho nebaví. Nothing Else Matters už je muzika.“ „Dvanáctka je dobrej start“ Žáka s hudebními předpoklady by Janda učil hrát stupnice. „Ale stupnice po mým. Na konzervatoři se učí hrát stupnice přes dvě oktávy. Já jsem vyznavač dvouoktávového hraní.“ To znamená, že levá ruka po hmatníku neběhá, ale hraje stále v jedné poloze a prsty hrají na všech strunách. Stupnice upevňují techniku hry, kvalitu tónu a používají se k sólové hře.
„Každý rockový kytarista by měl umět hrát blues. Blues je dvanáctitaktový útvar složený z tóniky, subdominanty a dominanty, které jdou přesně za sebou a každý muzikant ví, jak má takové blues vypadat,“ radí Janda. Při hraní bluesové „dvanáctky“, jak se dvanáctitaktovému útvaru říká, si muzikant vyzkouší doprovod, ale i sóla. „Dvanáctku si také může nahrát do počítače, v jakékoliv tónině, dokola si ji pouštět a s vlastním podkladem se učit sólovat. Do blues se totiž může hrát jen jeden tón, nejrůznější variace, stupnice. Blues, kde jsou jen základní akordy, nabízí obrovské možnosti improvizace, a to začne člověka strašně bavit a rozšíří si tím i vnímání hudby.“ radí Janda. „Dvanáctka je dobrej start. V začátečníkovi zapálí jiskru, aby měl chuť do hudby dál proniknout.“ Smoke on the Water „Smoke on the Water je asi nejslavnější hardrockový riff vůbec, chce to mít jen pořádný aparát, aby to zaznělo a dostalo zvuk, jinak na tom nic není. Říkám tomu kvartové hraní. Nejsou to celé akordy, v podstatě to jsou jenom intervaly, chybí v nich tercie. Použité akordy tak díky tomu nemají jakost durového či mollového akordu,“ říká Janda a hned riff hraje. Akordy bez tercie se používají hlavně v tvrdém hraní. „Tercie tam pak zní vlastně divně,“ říká Janda.
Vášeň dělá dobré kytaristy Pro hraní na elektrickou kytaru není podle Petra Jandy třeba umět nějaké speciální techniky. „Zažil jsem kytaristy, kteří kytaru drží v ruce jak prase kost a hrajou výborně. Žádná omezení v rockové kytaře nejsou,“ tvrdí a zmiňuje legendu elektrické kytary Jimmyho Hendrixe. „Ten si jen kytaru obrátil vzhůru nohama, protože byl levák. A jak hrál.“
Kytaře se však musí podřídit veškerý volný čas, tvrdí Petr Janda nekompromisně. „Doba věnovaná cvičení se nedá měřit na minuty, ale na více hodin denně,“ což sám potvrzuje tím, že každý den neustále cvičí. „Pokud se člověk do kytary nezblázní tak, že je ochoten vypustit třeba i rande, protože musí cvičit, tak ať to ani nezkouší, nikam to nedotáhne,“ upozorňuje. „I když prvotní impulz, proč hrát na kytaru, jsou často holky, tak by muzikant měl dbát na to, aby sex byl až na druhém místě,“ směje se Janda.
***
Petr Janda
* Narodil se 2. května 1942 Z prvního manželství má dceru Martu, která je zpěvačka, z druhého manželství má dceru Elišku.
* Jeho bratrem je Slávek Janda ze skupiny Abraxas * Po maturitě vystudoval skladbu na Konzervatoři pro pracující (nyní Konzervatoř Jaroslava Ježka) a začal hrát v kapele Sputnici, poté si založil instrumentální soubor B. B. Quintet * 1963 - vstoupil do skupiny Karkulka (její název je vlastně zkratka - KARlínský KULturní KAbaret) * 1963 - Skupina Karkulka je překřtěna na Olympic, Petr Janda je až do současnosti jejím frontmanem a autorem většiny hudby i textů.
* 1967 - vychází slavný singl s hitem Želva * 1970-1972 - působí s kapelou v Divadle Rokoko * 1981 - vznikají hity Okno mé lásky, Jasná zpráva. Olympic vítězí ve Zlatém slavíkovi v kategorii hudebních skupin.
* 1996 - je obnovena soutěž Zlatý slavík, Olympic opět vítězí * 2005 - Petr Janda se potřetí oženil. V Kutné Hoře si vzal fanynku Olympiku Alici Fojtíkovou. * 2007 - kapela vydala své 17. album Sopka.
*2008 - Olympic hraje přes 25 let v nezměněné sestavě
