BRATŘÍČKU, ZAVÍREJ VRÁTKA Karel Kryl
Bratříček spadl z nebe. Skutečně! Bylo to 21. srpna v Jičíně. Šel jsem po ulici a viděl jsem dva malé kluky, byli to asi bráchové. Kolik jim mohlo být? Deset, možná méně - možná víc. Nevím! Seděli před zahrádkou, střapaté hlavy měli položené v dlaních a mluvili spolu. Bratříčkové! Mluvili dětsky prostě, mluvili o světě dospělých. Nemohl jsem se zastavit, protože bych porušil tu upřímnou atmosféru. Šel jsem a padaly na mne slova, věty, verše, šel jsem a obklopovala mne melodie. Byla to divná atmosféra a z ní vznikla tahle písnička, vznikla za dvě hodiny. Ještě týž den jsem ji zpíval na jičínském náměstí.
(Z rozhovoru Zdeňka Pavlise s Karlem Krylem, Svoboda Praha, 1969)
Ami C
Bratříčku, nevzlykej, to nejsou bubáci,
G E7
vždyť už jsi velikej, to jsou jen vojáci,
F E
přijeli v hranatých železných maringotkách.
Se slzou na víčku, hledíme na sebe Buď se mnou bratříčku, bojím se o tebe na cestách klikatých Bratříčku v polobotkách
Ami Emi Ami Emi Ami Emi Ami Emi
Prší a venku se setmělo,
Ami Emi Ami Emi Ami Emi Ami Emi
tato noc nebude krátká,
Ami Emi F Ami
beránka vlku se zachtělo,
F Ami E
bratříčku, zavřel jsi vrátka?
Bratříčku nevzlykej, neplýtvej slzami Nadávky polykej a šetři silami Nesmíš mi vyčítat, jestliže nedojdeme Nauč se písničku, není tak složitá Opři se bratříčku, cesta je rozbitá Budeme klopýtat, zpátky už nemůžeme Prší a venku se setmělo, tato noc nebude krátká, beránka vlku se zachtělo,
F Ami F Ami F Ami F Ami
bratříčku, zavírej vrátka! Zavírej vrátka!
SEVERNÍ VÍTR Jaroslav Uhlíř / Zdeněk Svěrák Když Ladislav Smoljak natáčel film Vrchní, prchni!, řekl jednou, že by tomu filmu slušela nějaká ústřední písnička. Ale ne přímo o vrchním, nějaká romantická, která by vyjadřovala touhu zbohatnout. A tak jsem sedl a napsal tuhle zlatokopeckou a Jaroslav Uhlíř k ní složil hudbu. Tyhle písničky k filmům se někdy, když mají štěstí, dokážou osvobodit. Jako třeba Není nutno ze Tří veteránů nebo Dělání z pohádky Princové jsou na draka. Jestli se to povede i písni Ani k stáru z Vratných lahví, to se teprve uvidí. (Zdeněk Svěrák)
C Ami
Jdu s děravou patou, mám horečku zlatou,
F C
jsem chudý, jsem sláb, nemocen
Ami
hlava mě pálí a v modravé dáli
F G7 C
se leskne a třpytí můj sen.
Kraj pod sněhem mlčí, tam stopy jsou vlčí, tam zbytečně budeš mi psát, sám v dřevěné boudě sen o zlaté hroudě já nechám si tisíckrát zdát.
C C7 F
Severní vítr je krutý, počítej,
C G7 C C7
lásko má, s tím, k nohám ti dám zlaté
F C G7 C
pruty, nebo se vůbec nevrátím.
Tak zarůstám vousem a vlci už jdou sem, už slyším je výt blíž a blíž, už mají mou stopu, už větří, že kopu svůj hrob a že stloukám si kříž.
Zde leží ten blázen, chtěl dům a chtěl bazén a opustil tvou krásnou tvář, má plechovej hrnek, v něm pár zlatej zrnek a nad hrobem polární zář.
NÁMĚŠŤ Jaroslav Hutka Vroce 1973 jsme pořádali poslední svobodný pětidenní festival v Náměšti na Hané. Čtrnáct dní před začátkem ho zakázali. Napsal jsem tuhle písničku jako hymnu pro tento festival. Názvem jsem chtěl zakázaný festival uchovat v paměti.
C Ami Dmi G
Krásná je zem, krásnější je moře,
C A7 F G
co je nejkrásnější, co je nejkrásnější -
C G C
usměvavé tváře.
Pevný je stůl, pevnější je hora.
Co je nejpevnější, co je nejpevnější, ta člověčí víra.
Pustá je poušť i nebeské dálky.
Co je nejpustější, co je nejpustější, žít život bez lásky.
Mocná je zbraň, mocnější je právo.
Co je nejmocnější, co je nejmocnější, pravdomluvné slovo.
Velká je zem, šplouchá po ní voda.
Co je však největší, co je však největší, ta lidská svoboda.
JÓ, TŘEŠNĚ ZRÁLY Waldemar Matuška / Ivo Fischer Ivo Fischer začínal jako básník, první písňové texty napsal pro divadelní revui Skandál v obrazárně. Psal texty do divadelních inscenací i do filmů (například do pohádky Šíleně smutná princezna), vydal sbírku svých písňových textů pod názvem Písmena. Kromě toho, že napsal desítky textů pro mnoho českých zpěváků, byl dvorním textařem Waldemara Matušky, jemuž psal písničky na tělo, přesně vystihující zpěvákův naturel.
C G C
Jó, třešně zrály, zrovna třešně zrály,
E7 Ami F G7 C G
sladký třešně zrály a vlahej vítr vál,
C G C
a já k horám v dáli, k modrejm horám v dáli,
E7 Ami
sluncem, který pálí,
F G7C G7
tou dobou stádo hnal.
C Ami Dmi G7 C
R: Jó, třešně zrály, zrovna třešně zrály,
E7 Ami F Dmi G7 C
sladký třešně zrály, a jak to bylo dál? Tam, jak je ta skála, ta velká bílá skála, tak tam vám holka stála a bourák opodál, a moc sa na mne smála, zdálky už se smála, i zblízka se pak smála a já se taky smál.
Řekla, že už dlouho mě má ráda, dlouho mě má ráda, abych prej si ji vzal, ať nechám ty svý stáda, že léta pilně střádá, jen abych ji měl rád a žil s ní jako král.
Pokud je mi známo, já řek' jenom: dámo, milá hezká dámo, zač bych potom stál, ty můj typ nejsi, já mám svoji Gracie, moji malou Gracie, a tý jsem srdce dal.
Jó, u tý skály dál třešně zrály, sladký třešně zrály a vlahej vítr vál, a já k horám v dáli, k modrejm horám v dáli,
E7 Ami F
sluncem, který pálí,
Dmi G7 C G#7 C
jsem hnal svý stádo dál.
KAREL PLÍHAL Kde jsou Kdesi v hlavě se mi odjakživa usazují kousky melodií a textů, které raději žijí svým nezávislým způsobem života, než aby se sešly v nějakém tom nerozlučném svazku. K jednomu z těchto vzácných okamžiků došlo kdysi v Brně před koncertem na Musilce. Spolu s Jarkem Nohavicou jsme ihned onu píseň svrhli přímo z pódia do hlubokých vod šoubyznysu. To je zajímavý, že tyto popěvky, za které člověk vlastně ani nemůže, vydrží na hladině déle, než písně, se kterýma se dost natrápí, ach jo... Nejspíš ztěžknou samolibým pocitem vlastní důležitosti....
G G C
Kde jsou, kdepak jsou
G Emi D G D
naše velkolepý plány,
G G C
kde jsou, kdepak jsou
G Emi D G D
na hřbitově zakopány.
F C D
Sedíš tu tiše jako pěna,
F C C D
žijem svůj život, no jak se říká -do ztracena,
G G C
kde jsou, kdepak jsou
G Emi D G D
naše velkolepý plány.
Kde jsou, kdepak jsou naše velkolepý plány, kde jsou, kdepak jsou písně nikdy už nedopsány.
Život byl prima a neměl chybu, teď je mi zima a nemám ani na Malibu, kde jsou, kdepak jsou naše velkolepý plány.
JARMILA Pavel Dobeš Před mnohými lety, ještě před začátkem mé kariéry, jsem pojal nápad udělat parodie na řadu písniček, které se tehdy začátkem 80. let v rádiu hrály. Tedy některou zádumčivou, některou veselou, jinou hloupou, takové, jaký byl vzorek toho, co se vysílalo. A protože na mě nejvíc působil Ivan Mládek, chtěl jsem začít s ním.
Na Mládka jsem měl chuť, ale byl jsem si vědom, že parodie musí být lepší než to, co paroduje, tedy že v tomto případě musí být ta písnička nejen vtipná, ale taky chytrá. Tak jsem napsal Jarmilu.
A po mnoha letech, když už jsem byl tak známý, jako ta Jarmila, jsem jednou hrál nedaleko od Prahy, v takové venkovské hospodě. A u prvního stoku seděl Ivan Mládek. Tak jsem v úvodu řekl tu obvyklou větu, že zazpívám písničku, jak by ji asi napsal Ivan Mládek, ale přidal jsem ještě „kdyby to uměl“.
A on se bavil a já si ho vážím nejen pro humor, který vysílá ven, ale i proto, že dokáže akceptovat i humor, který směřuje k němu.
G Hmi
Jarmila vždycky mi radila,
D7 G D7
abych pracovní dobu dodržel,
G Hmi
dneska mně ale náramně
D7 G
táhlo domů, a tak jsem prostě šel
Emi
Jarmila má totiž dneska narozeniny,
D7
proto jsem dnes přišel dříve o dvě hodiny,
G
na stole sklenice,
Hmi
smích slyšet z ložnice,
D7 G D7
v předsíni stojí pánské střevíce.
Vytahuji z aktovky květiny, uvažuji, kdo asi přijel z rodiny, tipuji nejspíše na strýce, kdo jiný měl by přístup až do ložnice. Kdo jiný, kdo jiný než strejda z dědiny, vzpomenul si na Jarmilu, nejsem jediný, v ruce mám kytici, už stojím v ložnici, vidím, že nevymřem po přeslici.
Kdepak, jejda, není to strejda, Františku, ty máš boty úplně jak on, přičemž nechávám prostor úvahám, vyhledávám optimální tón, kterým bych oba dva jednak pohanil, přitom abych nikoho slovem nezranil, takže jsem chvíli stál, pak říkám: „Krucinál, tebe bych, soudruhu, tady nehledal.“ Dodnes mě mrzí, že jsem byl drzý a že jsem pracovní kázeň porušil, dřív než o hodinu vypnul jsem mašinu, čímž jsem rozdělanou práci přerušil.
Oba si mě postavili na kobereček a to, jak zle mi vyčinili, nedal jsem za rámeček, z nevěry nedělám závěry, mrzí mě, že jsem u nich pozbyl důvěry.
BEDNA OD WHISKY Miki Ryvola Miki Ryvola, legenda českého folku, hrával tuto píseň, nejslavnější ze všech „ryvolovek“ vůbec, Bednu vod whisky, spolu se svou skupinou Nezmaři. Píseň se kdysi stala hymnou festivalu Porta.
Ami C
Dneska už mně fóry
Ami E
ňák nejdou přes pysky,
Ami
stojím s dlouhou
C Ami E Ami
kravatou na bedně vod whisky,
C
stojím s dlouhým vobojkem
Ami E Ami C Ami
jak stájovej pinč, tu kravatu, co nosím,
Ami C Ami
mi navlík' soudce Lynč.
A D
R: Tak kopni do tý bedny,
E A
ať panstvo nečeká,
D
jsou dlouhý schody do nebe
E A
a štreka daleká
D
do nebeskýho baru,
E A
já sucho v krku mám,
D
tak kopni do tý bedny,
E Ami
ať na cestu se dám.
Mít tak všechny bedny od whisky vypitý.
postavil bych malej dům na louce ukrytý.
postavil bych malej dům a z okna koukal ven a chlastal bych tam s Billem a chlastal by tam Ben.
Kdyby si se hochu jen pořád nechtěl rvát.
Nemusel jsi dneska na týhle bedně stát.
Moh' si někde v suchu tu svoji whisky pít nemusel si hochu na krku laso mít.
Až kopneš do tý bedny, jak se to dělává do krku ti zůstane jen dírka mrňavá.
Jenom dírka mrňavá a k smrti jenom krok.
mám to smutnej konec a whisky ani lok
