Čtvrtek 7. července 2022, svátek má Bohuslava
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Návod na čtení českých měst

Česko

Graffiti pokrývá veřejný prostor jako zvláštní druh odolné, všudypřítomné a mezi lidmi obecně neoblíbené vegetace. Jeho podobám a smyslu přitom rozumí málokdo. Nabízíme stručného průvodce po téhle džungli písmen a tvarů.

Abychom graffiti alespoň trochu pochopili, je třeba si stručně připomenout, jak vzniklo. Moderní forma se objevila někdy v roce 1970, kdy jistý sedmnáctiletý mladík z New Yorku začal při svých cestách po městě – živil se jako pěší poslíček – malovat na zdi a sloupy pouličních lamp nápis TAKI 183. Byla to zkratka jména Demetaki, hovorové varianty jeho řeckého křestního jména Demetrius, a číslo 183 odkazovalo na stotřiaosmdesátou ulici na Manhattanu, kde bydlel. „TAKI se soustředil na Upper East Side a obchodní manhattanské distrikty, kde se pohybovali spisovatelé, novináři, šéfové televizí a další mediální makléři, kteří by mohli jeho tag vidět a v něktrém médiu zmínit...“ napsal americký kulturolog Joe Austin ve své knize Taking the Train. TAKI chtěl být objeven – a to se mu podařilo. Záhy o něm vyšel článek v deníku New York Times. A okamžitě se objevili následovníci. Brzy se hlavním místem, kde se začali podepisovat, stalo newyorské metro. Pohyblivá galerie, která rozvážela čerstvé tagy po celém městě. Byl to způsob, jak mládež z nižších vrstev, co bydlela v Harlemu a Bronxu, komunikovala se zbytkem velkoměsta. Netoužila po tom, aby jí bylo porozuměno. Důležité bylo vytvořit stopu.

V newyorském metru se také během sedmdesátých let ten původní jednoduchý nápis fixem rozvinul do současných podob graffiti. Writeři začali vymýšlet nové futuristické podoby mnohabarevných písmen, objevovaly se tváře a postavičky, to vše na barevných pozadích. „Systém městské dopravy byl jako aerodynamický tunel, kde se vyvíjely nové podoby graffiti,“ vzpomínal na tohle období jeden z průkopníků tehdejší scény, loni zesnulý vizuální umělec a hudebník Rammellzee.

Stejně tak se v tehdejším newyorském sprejerském podzemí objevila řada tvůrců, kteří se posléze etablovali v oficiálním uměleckém světě. Nejznámější z nich jsou jistě Jean-Michel Basquiat a Keith Harring. Avšak samotné graffiti s establishmentem nikdy nesplynulo a zůstává tam, kde vyrostlo, tedy v podzemí. Velká část jeho pouličních projevů je nelegální, jeho řeč zůstává pro většinu lidí nesrozumitelná a většina subkultury, která graffiti tvoří, je přesvědčená, že do galerie v žádném případě nepatří. Většinová populace má pak ke graffiti vyloženě negativní vztah. Zeď pokrytá tzv. tagy (podpisy lidí ukrytých pod zkratkami a přezdívkami) se nelíbí, kromě jejich autorů, snad nikomu. A také větší, propracovanější graffiti zůstávají pro většinu obyvatel měst jen nesrozumitelným výtvarným znečištěním a projevem obyčejného vandalismu.

Postoj společnosti ke graffiti dobře ilustruje výrok konzervativního myslitele a dlouholetého profesora estetiky Londýnské univerzity Rogera Scrutona: „Graffiti jsou jistým druhem pomsty na psaném slově, jsou vyjádřením postoje, který si plíživě nárokuje tentýž veřejný prostor, v němž psané slovo dlouho vládlo svrchovanou mocí... Graffiti jsou kouzla vyřčená nad psaným slovem, jež mají potlačit jeho moc a uvolnit prostor, který (psané slovo) kdysi obývalo.“

Sami writeři, kteří graffiti malují, Scrutonův výrok do jisté míry potvrzují. Nijak se netají tím, že – na rozdíl od psaného slova, které má být srozumitelné všem – je řeč i estetika graffiti určena jen malé skupině zasvěcených. Nechtějí spolupracovat se sdělovacími prostředky. Vyjít z anonymity a vyvolávat zájem. Nevěří, že je možné poučit laika o estetice a smyslu graffiti. A hlavně – nic se jim ani vysvětlovat nechce.

Bylo tak celkem složité přesvědčit některého z českých writerů, aby popsal principy, podle nichž lze tyto velkoměstské hieroglyfy číst. Nakonec se podařilo získat člověka, který maluje pod přezdívkou Blunk a v rámci subkultury, jež graffity tvoří, patří mezi nejuznávanější. Jeho komentáře zaznamenáváme v pokud možno autentické, hovorové podobě. ?

Autor:

Cesta do Chorvatska 2022: Jak projet rozkopané Slovinsko a tankovat v Maďarsku

Premium Dobrá zpráva pro dovolenkáře mířící autem na Jadran. Cesta byla letos hladká, na nejrychlejší trase přes Vídeň, Graz...

Zbraně, které zaskočily Putina: „Muskovo“ bombardování

Premium Už druhý den po nočním překročení hranic měli triumfálně projíždět centrem Kyjeva, po čtyřech měsících místo toho vězí...

Jet sto třicet, nebo zpomalit? Na dálnici můžete uspořit litry paliva

Premium Ceny paliv opět atakují rekordy. Také si všímáte, o kolik víc řidičů jezdí poslední měsíce „na spotřebu“? Vyzkoušeli...

Léto venku s eMiminem: Na co se těšit v 1. soutěžním týdnu?
Léto venku s eMiminem: Na co se těšit v 1. soutěžním týdnu?

Léto venku s eMiminem je tady! Každý týden budeme soutěžit o fantastické ceny v celkové hodnotě 298.000 Kč. Sdílejte své letní zážitky, hodnoťte...