Přivítání je vřelé a jako na venkovské zabijačce, však pan ministr, se známou tváří veselého měsíčku, hned nabízí ranního panáka. Dáváme si radši kávu a brzy vzduchem létají "Jeníčkové" a "Ondřejové", byť se pan ministr s fotografem Němcem předtím v životě neviděl.
Dovedu si představit, že bodrý způsob řeči a jednání nového člena vlády dovede zapůsobit stejně úspěšně na členy kabinetu jako na náhodné kumpány z nádražní restaurace. Vždyť se také pár měsíců po svém nástupu dostal do čela žebříčku popularity politiků.
Dlouho jsme se neviděli, tak mě nenapadá lepší první otázka. Jak tě to vlastně napadlo, vzít funkci ministra kultury?
Proč jsem ji vzal? Člověče, když teď budu přemýšlet, tak ani nevím. Možná proto, protože bych ji normálně nevzal. Ale bylo to z jednoho prostýho důvodu. Jmenuje se Jirka Paroubek, kterýho já znám strašně dlouho a myslím si, že to je člověk, který prostě umí, má tlak na branku, vždycky byl rovnej a strašně korektní, ať stál na úplně jiným politickým břehu na radnici než já.
Taky k tomu bohužel nechtěně pomohli lidi, co nějakým způsobem pořád vystupujou jako svědomí národa, a já si řekl, prokristapána, proč mě pomlouvaj, když mě ani neznaj? Pak mi zas úplně jiný lidi řekli, ježiš, vem to, dyť ty bys tomu mohl dát nějakým způsobem drajv.
Dlouho jsem o tom uvažoval, bral to z různých stran a pak jsem si říkal, doprčic, jseš starej chlap, je to určitá výzva, já to zkusím, co se stane.
A co se stalo?
Hele, Jeníčku, pořád jsou možnosti, že abdikuju nebo mě vykopnou, ale mám takovej pocit, že teď by o kultuře mělo být malilinko víc slyšet. Řeknu ti příklad. Já jezdím po tý naší zemi, vidím ty památky, dyť se s tím nic neděje.
Když ti vymejou televize mozek pořadama jako ... no, nebudeme je jmenovat, že jo, tak když ráno půjdou lidi s tím vymytým mozkem do pracovního procesu kolem krásnýho starýho opravenýho renesančního baráku, tak si třeba, doprčic, uvědomí, že naši předci vytvářeli nějaký hodnoty a nejen spotřebovávali.
A třeba jim to malinko změní myšlení nebo je to potěší. To byl jeden z důvodů, že jsem to vzal. A pak jsem si myslel, když pořád klesají peníze na kulturu a všichni si stěžujou, tak třeba se mi nějakým způsobem podaří ten trend zastavit a třeba ho zvednout.
Jak, prosím tě?
Třeba oslovit podnikatelskou sféru, kterou znám, aby nekoukala jenom na sport a aby viděla, že tu máme něco po předcích, že tu máme živý umění, že...
Takže chceš jako Jiří Bartoška...
Já nejsem Bartoška.
Ne, myslím přes známou hereckou tvář shánět peníze.
To není o jenom penězích. To je, Jeníčku, o filozofii, že lidi si najednou musí kultury vážit, najednou si musí uvědomit, že to je potřebný v tomhle světě...
Ano, za pomoci zábavných pořadů televizí, které jsi před chvílí ani nechtěl jmenovat.
Ale Nova chce dělat Obsluhoval jsem anglickýho krále a to mi nepřipadá jako nekulturní záležitost. A natočila jedenáct filmů.
Třeba Román pro ženy...
Počkej, třeba se ten trend obrací, já na rozdíl od svých protivníků nezatracuju lidi ani instituce předem. Třeba se tam něco stane a začnou jaksi vytvářet filmy, který budou mít určitou uměleckou úroveň. O zábavných pořadech nemluvě, to je něco jinýho.
Tys byl v nějaké té veselé estrádě na Nově?
To nebyla estráda, to byl pořad, který dělala taková ta malá... jak se jmenuje, co byla u Havla na Hradě...
Bára Štěpánová...
Jo, Štěpánová, to byl pořad, otázky, seděli jsme tam různý lidi, jinak jsem v ničem na Nově ani na Primě nevystupoval. Já jsem na to už velmi starej mužskej.
Chápu, jsi dokonce o tři dny starší než bavič Petr Novotný. Na čem jsi byl naposled v kině?
Teď na tom pádu tý německý říše. Jak se to jmenuje? Poslední dny Hitlerovy?
| Vítězslav Jandák |
| se narodil 3. 8. 1947 v Praze. Vystudoval herectví na pražské DAMU. V letech 1969-77 byl v angažmá v Divadle Na zábradlí, poté byl až do roku 1991 členem hereckého souboru Film. studia Barrandov. Hrál např. ve filmech Tři oříšky pro Popelku, Osvobození Prahy, Skřivánčí ticho či Tankový prapor. Po listopadu 1989 byl mj. radním hl. m. Prahy, prezidentem Mezinárodního filmového festivalu pro děti a mládež ve Zlíně a předsedou správní rady nadace Lvíče. V srpnu letošního roku se stal ministrem kultury. Je ženatý a má dceru Kláru a syna Vítězslava. |
Vůbec jsem neměl od začátku potřebu se odlišovat. Jednak to nejde srovnávat, Pavel byl vysoký hezký chlap, což se o mně zase tak říct nedá, protože já jsem trošku jinej typ. Já jsem si ale myslel tohle: To ministerstvo nějakým způsobem funguje, ovšem nenachází moc odezvu ve společnosti.
Takže když jsem sem přišel, tak jsem skutečně některé kroky podnikal jako ten Pavel, některé zákony, které byly jím připravené, jsem předložil do parlamentu. Zatím se mi podařily dva, ale například sloučení Českého filharmonického sboru s Českou filharmonií mi propadlo.
No a protože jsem přišel ze soukromého sektoru, tak ať se na mě nikdo nezlobí, považuju ministerstvo taky za firmu. Ministr není apolitická figurka, ale měl by to být manažer. Já jsem zatím vyhodil dva lidi, nebo dva lidi jsem přesunul, ale přesto jsem si udělal personální audit, který bude tento týden hotov.
Měl zadání, jestli se tu pracuje na sto procent. Po výsledcích auditu budu moci více komunikovat s některými lidmi, o které se budu moci opřít, s některými se asi budu muset rozloučit.
Nejdřív ses ale rozloučil s tiskovou mluvčí, ne?
Jo, ta mluvčí. Já jsem zvyklý, že když přijdu do práce ve čtvrt na osm, tak mluvčí má být připravena přesně říkat, co bylo v tisku.
Bývalou paní mluvčí Besserovou jsem viděl kolem druhé hodiny odpoledne a k tomu některé věci, které jsem objevil na internetu a nebyl jsem jejich autorem... S takovým člověkem se nemám dál jaksi o čem bavit, protože život letí strašně rychle a chce to systémovou práci.
A na tu máš pověstného cenzora, pardon lektora Miloslava Kučeru, který za normalizace tzv. lektoroval nezávadnost písňových textů?
Při zdraví mých dětí pan Kučera není zaměstnanec ministerstva kultury. Znova vysvětlím, co je pan Kučera. Za Pavla Dostála vznikl paskvil zákona o digitalizaci, tvoří se od roku 2001, majoritu na tom zákonu má ministerstvo informatiky, poslední návrh je od pana poslance Skopala a podílí se na něm pan Kučera.
A tento člověk sem dochází, protože naše ministerstvo musí nějakým způsobem komunikovat s ministerstvem informatiky, a informuje mě nebo moje lidi, jak ten zákon v parlamentním výboru postupuje. Od nich upřímně řečeno moc podkladů nemám, protože paní Bérová se mi ze dvou schůzek omluvila, že je v zahraničí. Jeníčku, Kučera není náměstkem, ani poradcem, ani konzultantem. Takže to je kauza pan Kučera.
Tos mě uklidnil. A co jiná kauza Jiří Králík, šéf LFŠ, který kritizoval tvé jmenování ? Byl jsi v životě na Letní filmové škole v Uherském Hradišti?
Nikdy mě tam nikdo nepozval.
A nebál by ses jet mezi tu zdrogovanou mládež, která se tam sjíždí, jak jsi měl říct podle poslance Sedi?
Já tohle nikdy neřekl!!! Takový Španělsko má padesát sedm festivalů a já budu podporovat všechny naše festivaly, který budou mít smysl.
Já jsem se s panem Králíkem nikdy nesešel a nemám proti němu ani ň. Jenom mu nemůžu, když mi napíše, že se dostal do finančních potíží, zaplatit jeho dluhy z peněz daňových poplatníků. Milion dvě stě tisíc!
To jsem odmítl, na to přece nemám. Když to pořádá, musí si spočítat, jestli se do toho vejde nebo nevejde. Když působí v tom regionu, má to zaplatit kraj nebo město. Čekal jsem, že se aspoň u mě objedná, když jsem tu od rána do večera.
Nejsi proti němu zaujatý, když prosazoval na tvé místo někoho jiného? Podle tebe je to jen nějaký "správce kina".
Já jsem se informoval, že letní filmová škola je podle obchodního rejstříku vlastně školicí středisko pro zaměstnance kin, aby vybírali hezké filmy.
Pan ministr po ránu šprýmuje!
Tak je to tam fakt napsáno! O tom se neperme, já chci podporovat všechny festivaly, který mají smysl, ale ne je platit. Víš, nikdo mi nepřišel, aby řekl, je to takhle důležitá věc. Je tady oddělení, který mi mělo přijít říct, prosím vás, pane ministře, je tady takový problém, ta škola má takovou a takovou historii.
Ty i na tohle potřebuješ zprávy nějakého oddělení?
Když to tak vezmeš, tak jsem zavřen ve zlaté kleci. Vedle za dveřmi by měl sedět ekonomický náměstek, legislativní náměstkyně, abych měl pružnou spolupráci, abych měl okamžitý informace.
Ale když je chci, tak jim musím volat do baráku, který je úplně jinde než naše ministerstvo, a ona řekne: "Okamžitě sedám na tramvaj a jsem u vás." A jsme, Jeníčku, oba v háji. Jsme u toho systému, že tady musíme nastartovat tok informací a koncepci.
Třeba tady je taky církevní odbor a já se ptám, má být církevní odbor, který je nominován za KDU-ČSL? Není to střet zájmů? Do toho všeho se postupně dostávám a myslím, že do konce roku dojde k systémovým změnám, aby to ministerstvo mohlo pracovat slušně.
Dříve jsi býval prezidentem zlínského festivalu. Jak ses jím vlastně stal?
Někdy v roce 1997 mě tam instalovaly Ateliéry Bonton Zlín, kde jsem se stal místopředsedou představenstva, a uvažovalo se o tom, jestli ten festival padne nebo nepadne. Mé sentimenty k němu vyplývaly i z toho, že jsem na něm jednou byl s filmem Metráček, a pak jsem si říkal, že dětský festival je něco jinýho a podstatnýho a my si ten festival taky pod sebe vezmeme.
Jak mě znáš, jsem člověk, který rád rve věci dopředu, tak jsem řekl, že z něj udělám obrovský festival. Tak jsem na něm pracoval, až se z něj stal největší festival na světě toho druhu. Až když přišla ministerská nabídka, tak jsem slíbil, i když to nebylo tak dramatický jako s Rathem, že mé veškeré podnikatelské a jiné aktivity tím končí.
Kde se tedy vzaly zprávy, že přidáš peníze právě zlínskému a karlovarskému festivalu?
Nevím. Můj první krok naopak byl, že jsem řekl, že se nebude navyšovat ani Zlínu, ani Varům. Honzo, dyť bych byl blázen! Někdy si myslím, že jsem hodně blbej, ale takhle blbej zase nejsem, to by byla sebevražda.
A to nebyla sebevražda, když jsi v předvolebním klipu za KAN s Ringo Čechem v roce 1992 burcoval jako blanický rytíř vlast před komunisty?
Bylo mi o třináct let méně, byli jsme naivní a nadržený a řekli jsme si, že konečně to všechno svinstvo skončí a vymažeme ho z povrchu. Ale pak jsme zjistili, že je to velmi složité. Jak jsem nedávno řekl, ono se to tehdy nějak zanedbalo a najednou nám komunisti bobtnají. Ale stala se z nich jiná komunistická strana, jsou registrováni na ministerstvu vnitra, jejich stanovy jsou demokratické...
Čteš jejich "demokratický" deník Haló noviny?
Proč bych to četl? No dovol. A kdy já si můžu číst noviny? Já tu hákuju od sedmi do večera.
Škoda, třeba by ses z nich o KSČM dověděl něco víc než stanovy.
Ale my žijeme v právním státě, tak je pro mě podstatnější, jestli ministerstvo vnitra registruje tuto stranu. Já jsem v tomhle bohužel státní úředník. Myslím, že v roce 1990 byla absolutní vůle celého národa, aby byli postaveni mimo zákon, aby byli zrušeni, a když dneska oponují někteří politici, že by se rozptýlili do jiných stran, tak říkám: Jako by se to nestalo. Šestnáct let po listopadu tady jsou, volili prezidenta, v parlamentu hlasují z osmdesáti procent s ODS, takže je to strana, která tady něco hraje a neuspěje se taktikou, která byla vůči nim zvolena, protože Češi mají rádi ty, kterým se ubližuje...
Komunistům se ubližuje? Tak proto sis tak hezky notoval nedávno s Miroslavem Grebeníčkem v Partii na P
rimě? Já si nemyslím, že bych si s ním notoval. Dokonce jsme se střetli. Já se komunistů nebojím, protože jsme pevná součást NATO a nás nemá kdo ohrozit. Komunisti byli vždycky pátá kolona někoho. A čí jsou dneska pátá kolona? Kim-Ir-Sena nebo Fidela Castra?
Takže ti nevadilo sednout si s ním do studia?
Já jsem tam měl být původně s někým jiným, Prima to změnila. Kdybych tam nešel, tak napíšou, že jsem zbabělec. Šel jsem tam, protože si stojím za svým názorem... Ale co komunisti?
Teď ti řeknu, že jsem velice rozčilen na naši polistopadovou politickou reprezentaci, co měla veškerej pouvoir, aby v téhle zemi začal pořádek, aby se začalo na zelené louce, to se nestalo. Já se ptám, proč se to nestalo, a ptá se spousta lidí. Mě zklamalo, že jsme nedotáhli věci do konce. Začít tuhle zem dávat dohromady. Vyčistit věci od lidí, kteří škodí, kteří nejsou loajální....
To říkal Miroslav Sládek taky.
Kterej Sládek? Ten snad už neexistuje, já nevím.
Jaké máš vzpomínky na staré zlaté časy na pražské radnici?
To byla doba, kdy chtěl člověk najednou zachránit celý svět a stal se komunálním politikem a chtěl všem lidem pomoct, protože tu bylo čtyřicet let křivdy, a kdo za tebou přišel, tomu jsi pomáhal, třeba blbě, třeba nekompetentně, ale snažil ses věci napravit a narovnat.
Pokoušel se tě někdo někdy uplatit?
V životě ne. Ani na tom magistrátu, o kterým se povídaly různý věci. Jo, někdo třeba přinesl flašku, ale zavolal jsem sekretářku, odšpuntoval a dal si s dotyčnýma panáka. Někdy jsem zděšen, jak se píše o korupci v politice, ale o mně se ví, že nejsem nejchudší kluk, takže se nikdo ani nepokoušel mě uplácet.
Jak se na tebe dívají kolegové ministři ve vládě? Jako na herce, který je třeba na chvilku ve vrcholové politice?
Ne. Nakonec se mi některý věci už podařily, dostal jsem věci v parlamentu do dalšího čtení, zatím neprokazuju, že jsem jenom herec. Navíc ta profese není diskvalifikace, vždyť ten, který uzbrojil Rusáky, byl ,druhořadý herec', jak se o něm psalo. Reagan je můj obrovský vzor.
Reagan nikdy nebyl na obálce NEI Reportu.
Já to nevěděl, kam a do kterých novin tě prsknou. To nemůžeš vždycky sledovat.
Aspoň, že jsi sledoval, jak to bylo s antichartou v Národním divadle.
V Divadle Na zábradlí nám akorát řekli, že je schůze v Národním divadle, zkouška se ruší, jedeme tam. A všichni tam šli, nikdo nevěděl, co se chystá. Já řek' dobře, ale předtím jsem si skočil do Slavie na panáka. Pikantní je, že tam seděl Pavel Landovský a já mu ještě říkal: "Ty tam nejdeš?" A on říkal: "Ty vole, to je proti mně." Těch panáků bylo víc, já tam nakonec v tom mým stavu nedošel, bylo to nějak daleko přes ulici. Takovej je život.
Patřilo k životu hrát třeba ve Vávrových Dnech zrady nebo Osvobození Prahy?
Jednak žasnu, že je Vávra odměňován v každým režimu... A ty filmy? Tam hrálo tolik lidí, že to svět neviděl.
Taky odpověď. Odmítl jsi někdy nějakou roli?
Hodněkrát, ale konkrétně bych těžko vzpomínal. Něco o osmašedesátým, asi od Steklýho. Ale mně politický role nebyly moc nabízeny, možná jsem byl takový enfant terrible.
Nicméně stalo se ti něco, když jsi ten film nevzal?
Prosím tě, šlo to odmítnout. Jako šlo odmítnout vstup do KSČ. Ať mi nikdo neříká, že tam musel vstupovat. Já jsem v Divadle Na zábradlí nabídku do partaje dostal, odmítl ji a nic. Proto mě uráží, když někdo byl komunista a dnes proti nim bojuje.
Za jakých okolností bys zůstal ve vládě dál?
Zaprvé, jestli mi to někdo vůbec nabídne. Zatím nikdo, ani kdybychom volby vyhráli.
Co budeš dělat, až třeba za pár měsíců nebudeš ministrem?
Když nebudu ministr, budu možná poslanec. Nějak bych se snažil pracovat v kulturním výboru a iniciovat svého nástupce, aby dotáhl do konce věci, které se nestihly. Ale pozor, už jsem starý chlap, bude mi devětapadesát, je možný, že zapadnu do propadliště dějin a odejdu na svůj srub do jižních Čech. Budu chodit po lese a sbírat houby.
