Vyptávali se přitom na rozdíly mezi oběma festivaly návštěvníků, kteří letos stihli oboje. Glastonbury Festival of Contemporary Performing Arts, jak zní celý název, platí za největší festival na světě a odehrál se poslední víkend v červnu.
Udržované zahrádky Hlavní rozdíl je ve velikosti. „Glastonbury je obrovské. Z jednoho konce na druhý přejdete za tři a půl hodiny,“ říká Jenny z Londýna. Je to dáno i tím, že „Glasto“ umožňuje kempovat přímo v areálu festivalu, zatímco Roskilde má stanová městečka striktně oddělená. Samotný prostor pro hudbu je tak relativně malý a všechna pódia se dají obejít během hodiny. „A lidé mají k muzikantům mnohem blíž,“ doplňuje respondentka.
Ostatně i návštěvnost se liší: do Británie si letos našlo cestu 170 tisíc lidí, Dánsko hostilo „jen“ 100 tisíc, včetně třiceti tisíc dobrovolníků, kteří pomáhali s chodem akce. To, že se na Glastonbury smí bydlet přímo v areálu, znamená, že na koncerty si každý host může vzít vlastní pití ve vlastních lahvích. Roskilde má v tomto velmi přísná omezení a třeba nápoje v plastu ve „Festival Site“, jak se říká hlavnímu hudebnímu prostoru, neuvidíte.
„Líbí se mi, že festivalová městečka mají v Roskilde speciální atmosféru. Třeba jeden kemp si okolo vysadil květiny. To na Glasto neuvidíte,“ tvrdí Mark, který do Dánska zamířil z Británie. „V Dánsku nikdy nechybí toaletní papír, ale Britové si zase potrpí na mýdlo v umývárnách. A je tam levnější pivo,“ směje se Mark. Nejvíce se ocení praktické detaily...
Třetím největším a nejstarším hudebním festivalem je celý týden trvající maďarský Sziget, který se odehrává každoročně v první půlce srpna na ostrově Óbuda přímo uprostřed Budapešti. I on poskytuje možnost kempování přímo v areálu festivalu a vzhledem k rozsahu služeb, které Sziget nabízí přímo na ostrově (od bankomatů až po samoobsluhy), využije této možnosti na padesát tisíc lidí; celková návštěvnost je asi osmkrát vyšší.
