DIALOG
* Znal jste se před natáčením tohoto filmu s Johnem Travoltou?
Neznal jsem se s ním, ale už jsme se v minulosti setkali. Tentokrát jsme měli poprvé možnost spolupracovat, ačkoliv ani nyní jsme spolu zpočátku neměli šanci strávit příliš času. První tři nebo čtyři týdny jsme natáčeli odděleně, takže většina našich dialogů probíhala jen přes mikrofon a sluchátka. Zvukaři nám do šaten nainstalovali interkom, a když jsme první týdny natáčeli scény z řídícího centra, buď jsem byl před kamerami já a John seděl v šatně, nebo to bylo zase naopak. Přes mikrofony jsme se i zdravili, vyprávěli si vtipy a zpívali. Měli jsme zajímavý vztah. Bylo zajímavé sledovat, jak se vyvíjí - podobně, jako je tomu ve filmu.
* Jaký máte k metru vztah?
Vyrůstal jsem v New Yorku a metro bylo jediným použitelným dopravním prostředkem, takže jsem jako kluk strávil v metru spoustu času. Asi dvacet let jsem metrem nejel, protože jsem v něm cestou do školy a ze školy strávil denně dvě hodiny a víceméně jsem v něm žil - spal, jedl, psal úkoly. Jakmile jsem vydělal nějaké peníze, zařekl jsem se, že už do něj nikdy nevkročím, a splnil jsem to. Samozřejmě až do natáčení tohohle filmu...
* Jaké to je natáčet film v metru?
Bizarní. Musíte absolvovat osmihodinové bezpečnostní školení, což je naprostý základ. Musíte dojít z jedné stanice do druhé a nechat kolem sebe projet vlaky. Než jsem se dočkal prvního natáčecího dne, měl jsem dojem, jako bych v metru strávil už celé roky. S režisérem Tonym Scottem jsme také prohlíželi různé boční tunely a další místa, abychom zjistili, kde by se dobře natáčelo. Jako kluk jsem do metra vždycky toužil vlézt a párkrát jsem to i udělal, ale nikdy jsem se nedostal moc daleko. U řady scén, zejména u těch s Johnem a jeho partou, jsme natáčeli hluboko v tunelech, víc než kilometr od nejbližší stanice. Občas se někde poblíž nacházelo pár průlezů z ulice, kterými jsme mohli na místo natáčení slézt, ale tam dole byl úplně jiný svět. Bylo zajímavé sledovat výrazy lidí ve vlacích, které nás míjely ve čtyři hodiny ráno, když jsme zrovna přerušili natáčení. Časem jsme si na ty udivené výrazy ale zvykli.
* Jak jste se na roli připravoval?
Strávil jsem nějaký čas s vysloužilým dispečerem, který tam pracoval šedesát let, a s dalším dispečerem, Josephem Jacksonem z centrály řízení provozu, který svou kariéru začínal stejně jako moje postava, tedy jako strojvedoucí. Příprava na roli mě baví. Pochopíte, o jakou práci jde a co je pro postavy důležité.
* Co z toho, co jste se dozvěděl, bylo nejužitečnější?
Že elektrifikovaná třetí kolej je velice nebezpečná. Ukazovali nám fotografie toho, co může lidem způsobit: uškvaří vás a fakt na to není pěkný pohled. Po několika týdnech nebo měsících si člověk nicméně na nebezpečí zvykne a poleví v ostražitosti, takže jsem udělal všechno pro to, aby k tomu nedošlo. V metru pro nás sice proud často vypínali, ale já se choval tak, jako by byla elektřina vždycky zapnutá. Z nástupiště si to neuvědomujete, ale pod jeho úrovní se skrývají ještě dobré dva metry hloubky vlaku, ty vagony jsou obrovské. A když se kolem vás vlak přežene, náraz vzduchu s vámi pěkně zamává. V kolejišti to může být velice nebezpečné a pokud chcete přežít, musíte být neustále ve střehu.
* Přibral jste kvůli roli?
Ano, měl jsem nutkání, kterému jsem podlehl. Přibral jsem dost. Přistupoval jsem k tomu jako k věci, která z mojí postavy dělá obyčejného člověka. Walter zápasí se stejnými překážkami, se kterými zápasíme i my ostatní.
* Jak jste přibíral?
Prostě necvičíte, jíte hodně pozdě, dáváte si hamburger s hranolky, mléčné koktejly a zákusky a jde to skoro samo! Připadalo mi to pro tuhle postavu správné, měl jsem pocit, že jde o další věc, se kterou se Walter pokouší vypořádat. Myslím, že si ani neuvědomuje, že má nadváhu, ale k povolání dispečera to zkrátka tak nějak patří.
* Proč jste chtěl, aby byl Walter dispečer, když v původním filmu jde o policistu?
Hned zkraje, když jsme na tom materiálu se scenáristou teprve začínali pracovat, jsem Tonymu řekl, že nechci, aby šlo o policajta. Navrhl jsem, že by mohlo jít o někoho, kdo v životě žádnou zkušenost s pistolemi nebo s vyjednáváním s teroristy zatím neměl. Takže se tu jedná o to, že Johnově postavě, Ryderovi, je zkrátka sympatický. Ryder je sociopat: myslí si, že si s Walterem vybudoval nějaký vztah, a chce mluvit jenom s ním. A to nám připadalo zajímavější - ta možnost, že je v dané situaci lapený obyčejný civilista, který ale nabídne pomocnou ruku a ve finále vlastně zachrání sám sebe.
* Zapůsobila na vás nějak skutečnost, že byl Walter obviněný z braní úplatků?
Ano, samozřejmě, proto je ten chlap přece zajímavý. Má nadváhu, je neohrabaný, ale je to slušný člověk. Johnova postava se mu snaží namluvit, že jsou oba stejní, ale diváci se pravdu dozvědí až za nějakou dobu, když to šílený Travolta z Waltera konečně vytáhne.
* S Tonym Scottem jste už v minulosti natočil tři filmy - Krvavý příliv, Deja Vu a Muž v ohni. Je to důvod, proč jste se pustil do dalšího?
Ano, pravděpodobně to byl ten prvotní důvod. Byl jsem ochotný vyslechnout jeho nabídku právě proto, že to byl Tony. Když jsem dostal první verzi scénáře, nebyla ještě tak dobrá, ale já mu věřil. Vím, že se na natáčení obvykle připravuje podobně pečlivě jako já. Když za mnou přijde, je už většinou skvěle připravený a má vytypovanou osobu, na níž mou postavu založí, a tak podobně. Věřili jsme si vzájemně a pracovali jsme na materiálu tak dlouho, dokud jsme v rukou neměli něco, s čím jsme byli oba spokojeni.
Pokračování na straně 12
Dokončení ze strany 11
* Jaký je Tony Scott režisér?
Nedává mi zrovna hodně instrukcí a poznámek, ale pracuje opravdu tvrdě. Pobavíme se o tom, jakou má představu, a on mi pak poskytne prostor k tomu, abych ji realizoval. Jedním z důvodů, proč s ním rád spolupracuju, je to, že natáčí několika kamerami současně, takže nemusím hrát jednu scénu několikrát, aby se mohly natočit detaily. Točí například dvěma širokoúhlými kamerami a jednou zabírá detail. Já rád improvizuju a on je díky tomu schopen zachytit všechno hned napoprvé. Mezi záběry mívá větší pauzy, což mi vyhovuje, protože mi to dává možnost všechno si ujasnit. Když se pak jede ostrá, točí se všechno často hned napoprvé.
* Změnila váš pracovní vztah skutečnost, že jste si režii vyzkoušel i vy sám?
Ano, teď si uvědomuji, jak těžká režie je. Vážím si práce režisérů a snažím se chodit včas, protože vím, jaké to je, když někdo na plac přijde pozdě a nepřipravený. A pracovat s bratry Hughesovými, Spikem Lee, Edem Zwickem a bratry Scottovými, to je jako nechat si platit za to, že chodíte na filmovou školu. Něco od nich zkrátka okoukat musíte.
* Lidé ve vašich filmech hledají jednotící téma, například že hrajete realistické postavy nebo že nenatáčíte moc romantických filmů... Vidíte tu nějaké téma vy?
Ne, já se minulostí moc nezabývám. Zajímá mne jen to, abych měl k dispozici slušný materiál. Co se stalo, stalo se, minulost je minulostí. Možná se občas zahloubám nad tím, co jsem natočil, ale rozhodně nepřemýšlím, proč jsem se do toho pustil. Pokud nějaký důvod hledáte, jistě ho naleznete - to ale neznamená, že půjde o ten správný.
* Jak se tedy rozhodujete, ve kterém scénáři budete hrát?
Není to žádná záhada, prostě si jen přečtete scénář a zamyslíte se, jestli vás něčím zaujal. Poté co jsem si zahrál Franka Lucase v Americkém gangsterovi, jsem netoužil po další roli dealera a to bylo jediné kritérium, které hrálo při přijetí postavy dispečera Waltera nějakou roli. Všechno závisí na materiálu: když máte špatný scénář, nikdy z něj kvalitní film neuděláte.
* Jak se vám spolupracovalo s Johnem Travoltou?
Byla to zábava. John je hrozně milý člověk. Určitě existuje nahrávka, jak s Johnem v pauze mezi záběry přes interkom zpíváme duet. Ale právě to, že je John tak milý, mu umožňuje, aby padoucha Rydera zahrál ještě efektivněji. Když se s ním Walter konečně setká, chová se Ryder téměř svůdně, stylem „jste vyšší, než jsem si myslel, a taky hezčí, pojďte se posadit“. Probíhá to jako čajový dýchánek, ale přitom sedí vedle člověka s ustřelenou hlavou! To je na jeho postavě tak zvrácené: čím je vlídnější, tím je úchylnější.
* Co bylo na tomhle natáčení nejtěžší?
Všechno to běhání. Zrovna jsem měl po operaci kolene, nosil jsem tlusté obvazy a doktoři mi říkali, ať mě ani nenapadne běhat. Ačkoliv ve filmu trávím spoustu času za stolem, když mě pak konečně vidíte běžet, jde o dobrých osmnáct devatenáct záběrů, v nichž běžím na doraz, honím taxi, běhám po mostě a tak. Bylo to náročné, protože se do toho vloží vaše ego a říkáte si, že přece není možné, abyste byli takhle udýchaní, zpocení a úplně vyřízení, přestože máte nadváhu a jste po operaci. Takže jsem usoudil, že v tom všem musím najít nějaký styl a eleganci.
* Jak se natáčelo v New Yorku?
Točil jsem v New Yorku spoustu filmů a cítil jsem se tu jako doma. Posadil jsem se třeba někde ve stanici a vzpomínal, jak jsem jako malý neměl dost peněz na lístek a musel jsem jet načerno. A teď sedím v téže stanici a točím film za sto milionů dolarů. Život je hrozně zajímavý.
* Co si myslíte o vývoji, kterým vaše postava ve filmu projde?
Waltera v podstatě zachrání vlak. Zachránila ho jeho první láska. Vystoupal po žebříčku až nahoru, tvrdě spadl zpátky na dno, ale láska k vlakům ho vytáhla zase nahoru.
* Budete zase jezdit metrem?
Ne, užil jsem si za těch pět měsíců metra až až. Pořád smrdí přesně tak, jak jsem si pamatoval. Ale bylo čistší než dříve a neviděl jsem tam žádné krysy, což mě překvapilo. Asi je vyděsil rámus, co dělali osvětlovači a členové štábu, kteří na plac chodili přede mnou.
***
Jako školák jsem v podzemce prakticky žil - spal, jedl, psal úkoly. Jakmile jsem si vydělal nějaké peníze, zařekl jsem se, že už do ní nikdy nevkročím.
