Dost bylo Havla, bude se prý – jak komentuje stav Václav Havel – zanedlouho zase říkat. Loňská kniha vzpomínek a poznámek z Hradu Prosím stručně se letos dočkala francouzského a polského vydání, na světě je zbrusu nová divadelní hra, festival Havlových her měl v New Yorku velký ohlas, a dokonce, jak autor přiznává, našlo americké publikum v některé hře nové významy a novou aktuálnost. Také běží cyklus scénických čtení z Havlových rukopisů, před dokončením je sběrný dokument o životě v prezidentské funkci, právě se odehrála premiéra nového nastudování Audience, chystá se vydání korespondence s Františkem Janouchem a ještě leccos dalšího...
Návrat do veřejného života se exprezidentu Václavu Havlovi letos povedl. Po jistém útlumu, kdy byl vidět a slyšet jen vzácně, vyslyšel přání z mnoha stran, aby se k důležitým otázkám vyslovil častěji. Vyjadřoval se tedy k situaci doma, v Moskvě se sešel s představiteli ruské opozice, podepsal prohlášení k situaci v Bělorusku, komentoval volby v Polsku i potlačování lidských práv v Barmě, vysvětlil, proč by bylo dobré umístit u nás radarové zařízení, nesmlčel svůj názor na neúnosnou situaci kolem budoucí Národní knihovny, uspořádal další dobře obsazené kolo prestižní mezinárodní akce Forum 2000. Věnoval se zásadním tématům domácí i světové veřejné sféry. Přesto největší pozornost zjevně vyvolal fakt, že dopsal novou hru.
Když v únoru zakončil Václav Havel čtyřměsíční stáž ve Spojených státech (s manželkou přijali pozvání Kolumbijské univerzity do New Yorku a Knihovny Kongresu), bylo zřejmé, že svou novou hru „má pokupě“. Odcházení je po dlouhých letech (poslední jeho dramatické dílo Zítra to spustíme bylo z roku 1988) opět dychtivě očekávaný kus. Ovšem peripetie s tím, kdo, přesněji které divadlo bude mít čest nastudovat jej ve světové premiéře, se táhly a přinesly víc rozpaků, než by bylo třeba. Od Národního divadla, v němž avizované problémy s požadavky autora na obsazení hlavních postav nakonec převýšily touhu být první, kdo uvede nového Havla, se náš nejzajímavější dramatik současnosti nakonec odklonil. Premiéra tedy bude napřesrok v Divadle na Vinohradech. Do té doby se Václav Havel rozhodl k poměrně nezvyklému kroku: svolil, aby rukopis jeho hry Odcházení uvedlo formující se vydavatelství Respekt Publishing jako první titul vznikající edice. Hru, kterou divadlo ještě ani nezačalo zkoušet, už tedy čtenáři Respektu drží v ruce – a povětšinou se baví.
Odcházení je hra aktuální, vtipná, chytrá, ironická, chvílemi roztomilá. I zralý Havel dbá na bohatý a přitom přesný jazyk. Jeho vidění absurdity světa, v němž je nám dáno žít, se léty v prezidentském úřadě nerozostřilo, vysoký post neutlumil jeho pozorovací schopnost a všechny pocty, jimž byl za dobu „pobytu“ v roli hlavy státu vystaven, nezměnily Havlovu chuť dělat si legraci ze sebe i z lidí, s nimiž ta poslední léta prožil. Čímž nebudiž řečeno, že Odcházení je hrou čistě autobiografickou. Spíše využívá bohatých zkušeností ze života ve vysoké v politice a se vším, co s tím souvisí, a – tak jak je Václavu Havlovi dáno – přetavuje je ve výpověď typickou sebeironizujícím autorským nadhledem.
Václav Havel se ale veřejnosti letos odkryl i v jiném projektu. Zvláštním svědectvím o „létech dozrávání“ jeho i přátel a spřízněných duší, jakož i celé společnosti jsou citace z Havlových textů, jež vznikaly v různých desetiletích od autorova útlého mládí. Prologem cyklu scénického čtení bylo uvedení méně známé Havlovy hry Spiklenci v režii Tomáše Töpfera. Sám cyklus šesti komponovaných večerů koncipovaný chronologicky po jednotlivých desetiletích dokumentuje historii českého národa a české kultury od 50. let do současnosti prostřednictvím exprezidentovy tvorby a tvorby autorů jemu blízkých.
To, co možná přinese další možný úhel pohledu na prezidentský život, je právě dokončený film, který po dobu deseti let „sbíral“ režisér Pavel Koutecký. Měl od Havla dovoleno pobývat v jeho blízkosti kdykoli, a je zřejmé, že taková příležitost je mimořádně atraktivní. Po zesnulém režisérovi se úkolu film dokončit ujal dokumentarista Miroslav Janek, premiéra bude v lednu.
