Wima Wenderse ani jeho Der Himmel über Berlin na velkém plátně totiž nevidí člověk každý den, kromě toho se nabídka festivalu neomezuje na černobílé, německy mluvené filmy pro intoše. Třeba tzv. new queer cinema, konkrétně zde snímky Gregga Arakiho. Nejoblíbenější typ filmů autora diáře, hned po komiksových adaptacích, fiktivních dokumentech, Harrisonu Fordovi a černobílých, německy mluvených filmech pro (pseudo)intelektuály.
Nabídka nenabídka, je to rok od roku těžší. V Arakiho snímku Living End nosí Jon tričko s Morrisseym, hrají tam KMFDM a jiný účastník děje označí Jona za citlivku, protože „mu trvalo dva týdny, než se dostal z depky po rozpadu Echo & the Bunnymen“. To jsme se nasmáli! (I když se v kině nikdo nesmál.)
Což o to, ve spoustě filmů je spousta užitečných odkazů, vodítek a připomínek k muzice a nemusí to být nutně soundtrack. Jenže tentokrát jen samotné soustředění se na plátno narušovalo mnohem víc živlů. Můžou za to v zásadě tři desky, přesněji noví Isis, Thermals a Paper Chase.
K Isis je řečeno mnohé hned vedle, jediná chyba desky Wavering Radiant je, že její necelá hodinová stopáž uplyne obvykle za deset až patnáct minut. A kupodivu i svět kolem se tím pádem zrychluje, jinými slovy, hodiny pak lítají jak v kanastě. Thermals jsou větší pohoda, totiž nejzábavnější deska letos. S Paper Chase to tak jednoduché není.
Když jsem jejich nové album, první ze dvou dílů Some Day This Could Be All Yours, půjčila grafikovi LN, vrátil mi ji po cca deseti minutách s tím, že je to „konec světa“ a ještě se, velmi slušně a evidentně se zájmem, zeptal, jestli „tohle opravdu někdo poslouchá“. Steven Patrick odpustí, ale novinka Paper Chase je jasná deska roku. O ní na těchto stránkách až někdy příště.
V praxi to vypadá tak, že člověk nikdy neví co takzvaně dřív, u Isis myslí na Paper Chase, při nich ve chvilkách slabosti v oblasti srdce zase na Thermals, a když hrají, stýská se mu zase po Paper Chase a Isis a do toho vleze Leonard Cohen, jehož živák z Lodnýna má tři hodiny...
Tak přátelé, kde to jsme? Uff. Ještě že jsem tím hudebním, a ne filmovým fanouškem. To bych si toho Wenderse vůbec neužila.
O autorovi| Jana Kačurová, redaktorka LN
