Sobota 7. prosince 2019svátek má Ambrož, Benjamin 1 °C občasný déšť Předplatné LN
1. července 2006 12:47 Lidovky.cz > Zprávy > Domov

Nebudou to líbánky, jen kompromis

vysvětluje ekonomický poradce premiéra Valtr Komárek, proč přesvědčuje Paroubka, aby se dohodl s Topolánkem na velké koalici.

Paroubek by strašně chtěl, aby ho lidi měli rádi, říká spolupracovník premiéra Valtr Komárek.

LN Jiří Paroubek oznámil, že jeho vláda hned v pondělí podá demisi. Radil jste mu to vy?

 Ne. My jsme o tom hovořili. Premiéra k rozhodnutí vedlo to, že se nechce ocitnout v situaci, kdy by byl považován za člověka, který do posledního okamžiku lpí na té funkci. Chce být realistický politik, který ví, že ta vláda už žádný mandát nemá. Takže považuje za slušné a rozumné odejít. Myslím, že současně tam působí jakási únava z osobních útoků na něj v poslední době. On nechce vytvářet další příčiny k nějakým útokům a demonstracím.

LN Nakolik se ho demonstrace namířené proti němu dotýkaly?

 Bere to velice osobně. Myslím, že zbytečně osobně. Jeho problém, jeho plus i minus je, že politiku bere strašně osobně. On to prožívá.

LN Je tohle rozdíl mezi Zemanem a Paroubkem? Když se konala akce „Děkujeme, odejděte“, Zeman nad tím jen mávl rukou.

Myslím, že tam je opravdu velký rozdíl. Já Miloše dobře znám. Miloš je v podstatě milý člověk a má tu masku drsňáka. Ale protože je sečtělý a dost už životem prošlý, tak v něm trošku toho cynismu je. On si z těchto věcí zas až tak moc nedělá. Kdežto ten Paroubek je velice kontradiktorní člověk. Jeho výrazový mechanismus tíhne spíše k aroganci a tvrdosti. Já nemám důvod snažit se Paroubka portrétovat s něhou. Ale on je velice citlivý člověk a maskuje to tvrdostí. Strašně mu záleží na tom, co si o něm lidi myslí. Strašně by chtěl, aby ho lidi měli rádi. Strašně těžce nese ty osobní invektivy. Přitom sám se jich zase dopouští. Paroubek je pod tou maskou kliďase a realisty poměrně emocionální člověk.

LN Jiří Paroubek má tedy deprese či nepříjemné stavy z tlaku okolí a maskuje to arogancí?

Myslím, že ano. Je to jeho obranný reflex. Měl jsem takové debaty i doma. Moji kluci jsou novináři a já jsem jim vždycky říkal: „Hele, ten Paroubek není hloupej.“ Všichni ho ze začátku přecenili, považovali ho za burana, kterému čouhá sláma z bot. Který neobratně vystupuje s tím strašným sebevědomím. Kjeho dokreslení bych řekl, že hodně čte - kupodivu i antiku. My o tom spolu debatujeme.

Teď nechci říct, že by to byl nějaký intelektuál. Ale chodí hodně do divadla, proti mně třeba dvakrát třikrát více. Poměrně hodně toho zná. A řekl bych, že vnitřně si není zdaleka tak jistý, jak vypadá.

On si zvykl na jakousi manažerskou rutinu, což používal v komunální politice. Chápe to tak, že musí rychle a jednoznačně reagovat. Takže vypadá jako člověk bez pochyb. A lidé bez pochyb jsou v politice samozřejmě nebezpeční. Já vím, že on ty pochyby vnitřně má. Řekl bych, že vnitřně nemá zdaleka takové sebevědomí, jako to vypadá navenek. Má problémy, má rozpaky, má pochyby. Je citlivý. Když Čechov mluvil o smíchu skrzeva slzy, tak u Paroubka je to tvrdost skrzeva sentiment či citlivost duše. Tím ho vůbec nechci vykreslovat jako nějakého strašně milého a hodného člověka, kterému je ukřivděno, protože vím, že v rychlé a ukvapené reakci dokáže být hrubý. Je to nešťastné. On potřebuje jako politik dlouhodobější kultivaci. Nemá dlouhodobou zkušenost z vysoké politiky. Je to člověk v určitém vývinu se všemi průměrnými ctnostmi i nectnostmi. Myslím, že on si při své výchově i vývoji myslí, že dát najevo vnitřní nejistotu je slabost.

LN Považujete za lepší, když třeba Mirek Topolánek v televizní debatě klidně na některé otázky odpovídal slovem „nevím“?

 To byla myslím Topolánkova výhoda. Paroubek to mylně považoval za Topolánkovu nevýhodu a sám se situoval do úlohy kafemlejnka, který vůbec není imponující - rozhodně ne inteligentním a rozumným lidem.

LN Kdo z těch dvou je větší politik či státník?

 Odpověděl bych diplomaticky. Oba skládají v těchto týdnech teprve první velkou státnickou zkoušku. Teprve se to ukáže.

LN Chová se státník tak, jako Paroubek, když říká o Topolánkovi, Kalouskovi a Bursíkovi, ať si pánové prohru při žádosti o důvěru vládě užijí?

 Mně se to těžko posuzuje. Myslím, že Paroubek je přesvědčený, že ty volby měl vyhrát. Je přesvědčený, že jeho prohru ovlivnila Kubiceho aféra. Myslím, že má silný vnitřní pocit, že za jeho politikou stojí víc než polovina národa.

LN Není to dětinské - obrazně řečeno bít se do prsou a křičet: „Ty volby jsem měl vyhrát já!“?

 Myslím, že je lepší být nad tím. Je možné si to myslet, ale výhodnější je se nad to povznést a brát ten výsledek tak, jak je.

LN Sám jste řekl, že Paroubek má pořád ještě rozměr komunálního politika. Prospěje mu pobyt v opozici?

 Může mu prospět. Může mu prospět, když uvidí běh politických věcí z té odvrácené strany. Když pozná, že lidi se k člověku chovají jinak, pokud je na výsluní moci. A blíž pozná problémy ČSSD, protože se svou stranou bude muset daleko víc zabývat. Ta strana se bude muset demokratizovat a intelektualizovat.

LN Jak se má demokratizovat?

Sociální demokracie původně vyrůstala v marxistických idejích. Pořád má na sobě nánosy politických stran minulého století. Včetně složitých stanov, včetně různých stranických trestů. Já bych to udělal daleko jednodušeji. Když se někdo chce stát členem strany, tak není důvod, aby ho někdo důležitě přijímal a prověřoval, jestli je hoden toho přijetí. Prostě je to jeho rozhodnutí. Všechny tyto rituály by mohly odpadnout. Mohou odpadnout i ty mezistupně. A strana pak bude mít víc času diskutovat, věnovat se ideologii a vážným aktuálním věcem. Tam vidím prostor, kudy by mohla jít modernizace a demokratizace strany.

Prostě je potřeba chod strany zjednodušit a ztransparentnit. V tomto je velká rezerva Paroubka. Když půjde touto cestou a bude vést ve straně neustálý dialog... Ano, tady má obrovskou rezervu. Musí komunikovat se svými voliči. Ta strana je teď zamknutá sama do sebe, dusí se ve vlastní šťávě. Neustále volí sama sebe do nejrůznějších orgánů. To je hlavní problém strany - musí se otevřít.

LN Paroubek málo komunikuje?

 Zatím je pod velkým tlakem.

LN Pod čím tlakem?

 A je to hlavně tlak vnější. Tlak médií a politických konkurentů. Ale já nechci interpretovat jeho názory.

LN Já si je ráda vyslechnu od vás, protože Paroubek odmítá s LN komunikovat.

Ochuzuje sám sebe, když s vámi odmítá komunikovat. Pro mé stařecké srdce... On je bláhový! Velmi slušně řečeno.

LN Paroubek prohlásil, že s LN bude komunikovat, až se mu omluvíme. Nepochopila jsem za co. Ale myslím, že třeba mně by se omluvit měl. Za to, že mě vyhodil a odmítl mi podat ruku. Když mu před volbami nepodal ruku Topolánek, používal to pak Paroubek jako zbraň.

 On si bere ty věci velice osobně. Pokud jde o jeho osobu, je přecitlivělý. To je ale hluboce lidské.

LN Nakolik se Paroubek zabývá názory v ČSSD? Zarazil mě jeho výrok v MF DNES tento týden. Byl tázán, zda vláda podá demisi, protože se tak rozhodl on, nebo si to přeje strana. A odpověděl: „A jak by mě k tomu strana dotlačila? Ten návrh jsem předložil já. Kdybych to nechtěl říct, tak bych to nikdy neřekl. Já, Jiří Paroubek jako předseda ČSSD a vlády.“ To zní solitérsky. A vlastně i trochu diktátorsky.

 On někdy vystupuje ve smyslu: „Strana jsem já.“ Ale myslím, že jsou to spíše výrazové zkratky. On se ty věci snaží formulovat jasně, protože si uvědomuje, že v tom spočívá síla politika. A on si současně myslí, že musí být stručný. A neuvědomuje si, že je to někdy zkratovité.

LN Říkáte, že Paroubek dostatek sebevědomí nemá. Co samotná ČSSD? Ztratila sebevědomí teď po volbách?

Ne. Řekl bych, že ti rozumní lidé, kterých je tam dost, se na to dívají filozoficky. Bilancují, analyzují a nevidí nějaký důvod k panice nebo ke katastrofě. Ti nerozumní... V každém hnutí jsou umírnění a radikálové. Ti straničtí radikálové to vidí jako zmařenou výhru, jako nechutnou provokaci pravice, nechutné manévry pravice. A věří, že by mělo dojít k odvetě a že by nové volby vyhráli. Tito lidé si situaci vždycky vysvětlí ve svůj prospěch. Teď je taková doba, že je nejvíce slyšet hlasy radikálů. A v ODS jsou slyšet také. Radikalizují se skupiny, kterým je bližší mocenské postavení strany, a tam bych viděl překážku k dohodě, k rozumnému řešení mezi ODS a ČSSD.

LN Kdo z ČSSD je tak radikální?

Nechci tady jednoznačně definovat vnitrostranické proudy. Zas tolik bych se nepřeceňoval.

LN Je to tak, že lidé, kteří byli ve vládě dlouho, jsou umírnění? Třeba Zdeněk Škromach, který říká, že Paroubkova vláda už dosluhuje a je potřeba nová krev? A naopak lidé typu Davida Ratha, kteří byli v kabinetu krátce, patří k těm radikálním?

Tak vy mluvíte o špičkách, já to pozoruju spíš v regionech. Ti radikálové jsou spíš z těch chudších okresů s vysokou nezaměstnaností, kde stranický aktiv rezonuje velmi levicové názory. Adrenalin jim zvyšuje jakákoli zmínka o platbách za recepty a podobně. Ti říkají: „Nesmíte zradit volební sliby. Nesmítej jednat s pravicí. Chtějte nové volby. Nové volby vyhrajeme.“ Tohle je hluboký problém, který stojí nad Paroubkem i nad Topolánkem - skutečná polarizace v národě. V tomto jsou oba před státnickou zkouškou, jestli jsou nebo nejsou schopni nějakého historického kompromisu. Musí pochopit, že teď to není klasické rozdělení na moc a opozici. Jde o otázku, zda jsou ti politici schopni dohody.

LN Měl by podle vás dostat Mirek Topolánek od Jiřího Paroubka šanci?

Myslím, že může dostat šanci v tom smyslu, že by mohl být premiérem. K té potřebě určitého zklidnění by měla směřovat vláda velké koalice. Celé umění té vlády by bylo, aby uměla vládnout ve shodě.

LN Umíte si představit, že by ve vládě, které by šéfoval Topolánek, seděl i Paroubek?

To si nedovedu představit. Nevím, jestli by osobně skousl, že by nebyl premiérem. Myslím, že on by raději volil pozici, kdy by byl jen šéfem strany. A té by se věnoval. Nebo by byl šéfem parlamentu. Ale osobně si myslím, že by tam neměly být relevantní problémy Paroubek - Topolánek. Měl by být relevantní problém kroků k té shodě. Ale to už je můj názor!

LN Ptala jsem se na váš názor.

 Abych moc neparoubkoval! Já chápu, že vás to víc zaměstnává, protože on je ten reálný politik. Ne já.

LN Ne, mě zajímá, co vy mu radíte.

Rád bych řekl, co si myslím. Já nerad mluvím za lidi, kteří tu nejsou. Jsem asi jediný, kdo mu do očí říká nepříjemnosti. Naprosto klidně. Já mám své názory a své stáří a mě nemůže vzrušit nějaká závislost. Když člověk furt paroubkuje... To bych vypadal jako blbeček.

LN Tak co si o tom všem myslíte?

Vezmu to bodově. Národ je skutečně rozdělen na dvě poloviny. Řekl bych, že lidi rozdělují dva podstatné faktory. Jeden je minulost a interpretace té minulosti. To se někomu může zdát jako čirá teorie. Ale já to nepodceňuji. Na jedné straně je úřad zločinů komunismu, který právem interpretuje zločiny zejména padesátých let. A současná komunistická strana má relativní sílu v tom, že je jakýmsi památníkem úspěchů minulého režimu.

Jestli se dnes vede velký spor o okresních nemocnicích, zda se mají privatizovat, tak pamětníci vědí, že všechny okresní nemocnice byly postaveny za socialismu. Tehdy se vybudovalo sto strojírenských závodů, které měly renomé na východě, vyráběly série obřích lokomotiv, vzduchem chlazených tater, dobývalo to Sibiř, byly textilní stroje, které omráčily svět... Oni dnes těží z toho, že generace, které bylo v listopadu pětatřicet, tohle všechno ví.

A když se nemluví o tom, ale o minulosti národa, na které oni mají podíl, ať už byli členy strany, nebo ne, tak se dostaví zkrat. Když se minulost pořád interpretuje jenom skrzeva zločiny, tak je to naopak utvrzuje. Akce budí reakci. Vede to k nostalgii. A druhý faktor, který působí stejným směrem, je, že u nás teď průměrná mzda tíhne k dvaceti tisícům a dvě třetiny lidí jsou dost citelně pod touto hranicí. Jsou iritováni tou užší vrstvou lidí, kteří mají hodně...

LN Z toho vyplývá, že lidé tíhnou k levici?

Z toho vyplývá, že polovina v tom zkratu tíhne k sociálním jistotám. Méně je vzrušuje svoboda jednotlivce, svoboda kultury. Spektrum sociálně-ekonomického vidění světa je přikovává k zemi. Ten národ je takto polarizovaný. Pravici a levici tady polarizují diskuse už o čemkoli. I o registrovaném partnerství. V tomto je naše společnost trochu nemocná.

LN Jak ji uzdravit?

 Obecně to vidím tak, že politici musí přestat s vyhraněnými ataky vůči sobě.

LN Chápu to jako apel na Topolánka a Paroubka.

 Je to tak. Teď přišla ta zkouška. Volby tuto polarizaci dost brutálně obnažily.

LN Podle vás je tedy řešením k odstranění této polarizace opravdu velká koalice?

 Myslím, že ta by ukázala, že politici jsou dost občansky tolerantní, aby pochopili, že něco má kořeny v historii, přitom jde o budoucnost. Snad by pochopili, že tohle je daleko víc než tahanice o rovné dani.

LN Váš odhad - budou schopni se tito dva pánové domluvit?

 Na straně Paroubkově se snažím, aby on i s vedením ČSSD toto pochopil. Aby byl ochoten jít na ten historický kompromis - s tím, že to nejsou líbánky levice a pravice. Ale že to je rozumný občanský krok, který vytváří cestu ke zklidnění. Tato republika je teď celkem v konjunktuře. A jen hlupáci to povedou ke krizi. Prostě vyvolat z této situace naopak krizi, která povede k úpadku...

Bojím se, že konfrontace mezi Paroubkem a Topolánkem k tomu trochu nakračuje. Znamenalo by to demotivaci lidí, pak by následoval pokles důvěry v trh, což zas vyvolává inflaci, klesá poptávka, tím klesají zahraniční hodnocení, ztrácí se důvěra investorů... Může to trvat rok, dva, tři a nakročí to k destabilizaci a k ekonomickému poklesu.

LN A tomu může velká koalice zabránit?

 Ano, protože hospodářství je nakročeno dobře.

LN Snažíte se Paroubka přesvědčit o smysluplnosti velké koalice. Jak vaše snahy zatím reflektuje?

Nemůžu mluvit za něj. Ale myslím, že Paroubek z toho má rozum. A proto už použil ten termín „historický kompromis“. Myslím, že je ochoten na něj jít. Kdyby ti pánové trošku pozapomněli na rovnou daň... Já si dovedu představit svět s rovnou daní i bez rovné daně. I když si nemyslím, že je zrovna šťastná. Paroubek by už měl na své tváři vyvolat ten vlídný úsměv. Ale ne masku. Měl by to být úsměv člověka, který má to lidské cítění. Má kus toho vzdělání v sobě zažitého a ví, jak je historie složitá. Takže by měl odhodit ty parádičky. To je jako u profesionálních fotbalistů. Oni pořád musejí dělat patičky, placírky a podobně, protože ty tribuny na to koukají. A měl by už jít přímo tahem na branku. Měl by říct: „Tak půjdem na tu velkou koalici s tím, že chceme řešit problémy tohoto národa?“

, Lidové noviny
Premium

Sedí s drahými mobily, dětem kupujeme kartáčky my, říká režisérka Výměny

Jana Rezková | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Kreativní producentka a režisérka Jana Rezková natáčí už patnáct let úspěšnou reality show Výměna manželek. Navštívila...

Premium

Test kávy v kapslích: Bezpečné, pohodlné, ale drahé potěšení

ilustrační snímek | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

V kavárně určitě najdete zajímavější druhy kávy, rozpustná je zase levnější. Test jsme zaměřili na kávu v kapslích, z...

Premium

Vícenásobné matky nejsou divné. Jen se rozhodly mít víc dětí, než je běžné

velká rodina - ilustrační foto | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Průměrný počet narozených dětí na jednu matku v Česku sice vzrostl, pořád je však hluboko pod číslem dvě. My jsme našli...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!