Tak už je to tu. Václav Klaus, někdejší ministr, pozdější premiér, současný prezident, čestný profesor řady univerzit, tento týden rozšířil svůj už tak široký záběr o status disidenta. Jak víme, stalo se tak při jeho návštěvě Irska, kde se setkal s odpůrcem Lisabonské smlouvy Ganleym.
Slovníky vykládají disidenta jako,člověka odlišně smýšlejícího, aktivního odpůrce totalitního politického zřízení‘. Doufejme, že pan prezident větou „... já se teď setkávám s disidentem Evropské unie a já se mezi ně počítám“ (LN 11. 11.) mínil onen první význam (,člověk odlišně smýšlející‘). Zamýšlel-li význam druhý (,aktivní odpůrce totalitního politického zřízení‘), mohlo by to pro naši zem mít fatální důsledky. Naopak svět by z toho profitoval: představte si to pozdvižení v totalitních věznicích po celé planetě, kdyby se statisíce mučených lidí dozvěděly, kdo rozšířil jejich řady: prezident, a ještě demokratické země! Jediným kladem pro Česko by pak bylo zachování havlovské linie prezidentů disidentů. Ale co kdyby Václava Klause po jeho příštím podobném odbojářském výletu zlý evropský pohraničník nepustil do Evropy a zabavil mu pas? Kdo by nám vládl? Vždyť disidentů už je v naší politice jak šafránu. Kdo by pokračoval v havlovsko-klausovské linii? Ledaže by se nechal přemluvit Josef Vondruška. Je jedním z posledních mohykánů, kteří na vlastní kůži zažili hrůzy komunistického kriminálu.
Rubrika vychází každý pátek
O autorovi| Ondřej Tuček, vedoucí jazykový redaktor LN, ondrej.tucek@lidovky.cz
