KOMENTÁŘE LN
To, co se stalo včera, budiž potvrzením, že občas stojí za to nechat věci „vyhnít“ a nebýt příliš aktivní. Některé záležitosti se zkrátka vyřešit rychle a uspokojivě nedají. Není to žádná geniální strategie, nedá se na ni spoléhat pořád, ale někdy to vyjde. Tak jako Mirku Topolánkovi ohledně zahraničních misí.
Politické grémium ČSSD se včera mimo jiné usneslo na tom, že sice Mirek Topolánek nesplnil požadavek na jednání ve zdravotnictví a mise v Afghánistánu, ale že strana nebude poslance svazovat závazným hlasováním v otázce misí. Jinými slovy, sociální demokraté mohou hlasovat pro ořezaný vládní návrh. Avizovaná ostuda nebude a nikdo nebude muset nic v Bruselu a dalších metropolích vysvětlovat (v Česku se nic vysvětlovat nemusí, tady většinu lidí stejně zajímá jen třicet korun, a ne mise, takže je to jedno).
Škoda jen, že tato změna v postoji sociálních demokratů nebude nejspíš dána nějakým prozřením a zodpovědností, ale počty. Jelikož Ludvík Hovorka mise tentokrát podpoří, s největší pravděpodobností projdou i bez ČSSD. Tak proč ze sebe neudělat konstruktivní opozici, alespoň zčásti...
Grémium ČSSD také „žádá vládu ČR, aby předložila v době co nejkratší návrh koncepce další účasti Armády ČR v Afghánistánu a jejího ukončení“. Možná by sociální demokraté mohli být aktivnější, a ne jenom „žádat vládu“. A taktéž konkrétnější: co znamená ukončení? Co nejrychlejší, aby byl spokojený Lubomír Zaorálek? Nebo vypracování koncepce, čeho chce a může Česko v Afghánistánu dosáhnout, a stažení až po dosažení cílů? (Důraz je na slovo Česko, vymlouvání se a odvolávání se na Brusel ničemu nepomůže.)
Zahraniční angažmá českých vojáků i civilních expertů je vážná záležitost. Jsou lidé, kteří tomuto úsilí obětují mnohé, i své životy. A čeští politici by k tomu tak měli přistupovat. Mise nesmějí být handlem a zároveň by neměly být pouhým prostředkem k vytahování se před spojenci. Metoda „vyhnívání“ nemusí při příštím schvalování misí fungovat. Bylo by proto nejlepší, aby se nalezla dlouhodobá dohoda napříč stranami. A to nejenom o misích, ale i o nastavení pravidel a rozvoji a koncepci české armády.
Čtěte „Paroubek otočil...“ na str. 1 a 2
