PRAHA „Během padesáti osmi dnů jsme natočili 2450 klapek,“ shrnul lapidárně Václav Marhoul náročné natáčení v tuniských pouštích a horách. První záběr jednoho z nejdražších filmů, který u nás po revoluci vznikal, natočil Marhoulův štáb 2. září ve vesnici Es Sabria.
„Domorodci uzavírali sázky, jak dlouho v poušti vydržíme, ti nejodvážnější to odhadovali na dva týdny, nakonec jsme to zvládli celých jedenáct týdnů,“ líčí Marhoul, který se rozhodl herce vystavit podmínkám co nejpodobnějším, jaké zažívali aktéři bitvy o Tobruk.
To znamená, že prakticky celé natáčení zůstávali v poušti ve stanech bez spojení se světem, do hotelu se vypravili jen jednou za týden kvůli nezbytné hygieně. Režisér si naordinoval stejně drsný režim.
„Nechtělo se nám domů, bylo to skvělé natáčení, dva měsíce jsme byli bez novin, televize i rádia, dokonale jsme si vyčistili hlavu,“ vylíčil pobyt v Tunisu Marhoul. Během natáčení se k hercům přidávali i ostatní členové štábu, kteří také zůstávali ve stanech v poušti a nevraceli se na noc hotelu.
Herci odjížděli na natáčení do Tunisu po krátkém, nicméně intenzivním vojenském výcviku. Shodli se na tom, že heslo „těžko na cvičišti, lehko na bojišti“ platí, výcvik byl prý drsnější než natáčení. Tam bylo největším problémem horko, které se vyšplhalo až přes padesát stupňů Celsia. Nedostavila se ale ani ponorková nemoc, ani vážnější zdravotní problémy, ani uštknutí štírem či pouštní zmijí. Natáčení ale lehce zkomplikoval ramadan, během něhož domorodí členové štábu mimo jiné nemohli pít, takže tu a tam některý omdlel.
První verze scénáře filmu, který připomíná málo známou kapitolu druhé světové války, kdy čeští a slovenští vojáci bránili na severu Lybie poslední strategický přístav ovládaný spojenci, začala vznikat v červnu 2004. Projekt vykrystalizoval v jeden z nejnáročnějších, které u nás za poslední léta vznikaly - finančně i technicky. Rozpočet se vyšplhal na osmdesát milionů korun.
„V tuto chvíli nám chybí posledních deset milionů,“ konstatoval Marhoul a s nadsázkou dodal, že premiéra bude, i kdyby měl vyloupit banku. Na Tobruk přispěly kromě Fondu na podporu kinematografie a České televize například i Ministerstvo vnitra, Poštovní spořitelna nebo RWE.
„Shánět peníze na filmový projekt, v němž není humor a ani herecké hvězdy, není nijak jednoduché,“ připustil režisér, který je zároveň producentem i scenáristou snímku. Záměrně si pro svůj válečný film vybral málo známé herecké tváře, které hledal hlavně v oblastních divadlech u nás i na Slovensku. Ve filmu, který má být pojat jako komorní válečné drama, uvidíme Jana Medunu, Petra Vaňka, Roberta Nebřenského, Michala Novotného, Radima Fialu, Matěje Hádka nebo Petra Lněničku.
Za pár dnů začne Václav Marhoul spolu s Luďkem Hudcem natočený materiál stříhat: „Film vlastně vzniká až ve střižně, až tam se ukáže, jaký bude výsledek.“ Do kin by se měl Tobruk dostat 11. září 2008, na Slovensku, které je koproducentem snímku, bude premiéra už 29. srpna. Podrobnosti o filmu jsou na www.tobruk.cz.
***
Celé natáčení zůstávali herci v poušti ve stanech bez spojení se světem, do hotelu se vypravili jen jednou za týden kvůli nezbytné hygieně
