Soudruh Prokůpek doslova píše: „Nevalné a velmi chabé je to s péčí kulturní. Jedno divadlo, jedno větší kino a dvě menší a jeden kulturní festival nestačí. Kouzelnicko-akrobatické atrakce v hotelu s barovým režimem a se vstupným osmdesát Kčs ani akce Miss Karlovy Vary s defilé dámských nožek od tyčkových až po divanové za průřezem plenty a pak ještě dámských poprsí v trikotech nelze do kulturních akcí počítat. Naše vina, že jsme nedovedli včas podnikům rázu Miss Karlovy Vary všemi prostředky zabránit.“ Napříště se všech podobných zjevů, které zastiňují jasnou perspektivu vykonané práce, musíme včasným zákrokem vyvarovat. (...)
Mnozí návštěvníci hotelů a pensionů našich západočeských lázní si povšimli, že zdi těchto ubytovacích podniků bývají „ozdobeny“ nechutnými barvotisky více či méně zdařilých reprodukcí německých malířů, kteří s velkou rozkoší zobrazovali zvláště známé dirndly a holá kolena. Pravda, někde tyto nechutnosti dávno odstranili a nahradili je vkusnými reprodukcemi našimi. Ale v mnoha podnicích bohužel tyto veleplody ještě straší.
Kulturní život západočeských lázní – jaký opravdu je. Premiéry Městského divadla Karlovy Vary říjen 1948
